Naštěstí tu máme média, novináře, populární osobnosti a vědce, aby nám s tím pomohli. Díky nim nebylo nikdy snazší převzít cizí názor a vydávat ho za vlastní.
Představme si třeba situaci, že se majitel krocaní farmy v městečku XY zbláznil a přestal krocanům sypat zrní. Hladoví ptáci překonali ostnaté dráty a dostali se do ulic. Média potom zahltí stovky různých článků:
- Tohle vám zatajili: Divoké hordy šílených vypelichaných krocanů terorizují zděšené obyvatele XY!
- Exkluzivní reportáž: "Vůdce krocanů unikl smrti, teď somruje v popelnicích!“
- Solidarita lidí a ptáků. Přátelští krocani si získávají srdce obyvatel XY.
atd. atp.
Média by nás měla informovat, ale spíš nás jen formují. Například: většina čtenářů nikdy neviděla živého krocana, a tak si začnou myslet o situaci v městečku XY přesně to, co si zrovna přečetli. Výjimku tvoří lidé, co se už se živým krocanem někdy setkali, a lidé, kteří si ty články přečetli všechny. Takoví lidé sice i nadále netuší, co si mají myslet o krocanech, zato mají celkem jasno, co si myslet o pisatelích těch článků.
Krom novinářů nám zásadní informace dodávají ještě sympatické populární osobnosti a vědci. Dejme tomu, že známá herečka, která se navíc ukazovala v televizi s roztomilým kocourkem, snědla k obědu vlastní placentu, neboť si myslí, že je to zdravé. Zástupy vědců po celém světě zjistily sice něco jiného, ale na druhou stranu žádný z nich nebyl v televizi s roztomilým kocourkem a nejedl vlastní placentu. Navíc, jak všichni vědí, jsou „vědci“ neviditelní lidé, co se živí hlavně tím, že vymýšlejí senzační novinové titulky, např. „Vědci zjistili, že největší varlata na světě má luční kobylka“ nebo „Vědci zjistili, že se dá vyrobit nafta z drůbeže“. Známá herečka naproti tomu prokazatelně existuje, jelikož má vlastní tvář, kocourka a roli v seriálu. Až budeme my sami postaveni před možnost sníst vlastní placentu, bude záležet jen na nás, komu z nich radši uvěříme.
Z toho všeho vyplývá, že svět je složitý a nejednoznačný a čím víc se toho člověk dozví, tím je pro něj těžší si udělat na něco vlastní názor. Nakonec jenom lidé, kteří toho opravdu, ale opravdu hodně vědí, si mohou dovolit luxus nemít na něco vlastní názor.
Většina běžných lidí si ale takový luxus dovolit nemůže, takže vezmou zavděk první jednoduchou, jasnou pravdou, kterou jim někdo věnuje, a pak ji brání do roztrhání těla, čímž myslím „do roztrhání těla kohokoli, kdo nesouhlasí s jejich jednoduchou, jasnou pravdou“. Jedni například tím, že jiným lidem řežou hlavy, další zase někomu jinému vyhrožují na náměstích šibenicí.
A já si myslím, že na takové lidi si může udělat každý svůj názor úplně sám.
JAN FLAŠKA
(Je suis krocan)
Za dávných dob byli lidé tak chudí, že někteří ani neměli vlastní názor. Zato dnes, kdy se na nás informace valí ze všech stran, má každý z nás celou sadu pěkných, vymazlených názorů. Descartovo „Cogito ergo sum“ změnilo význam na „Myslím si, tedy jsem“ a kdo nemá na všechno svůj názor, jako by ani nebyl. Jenže jak má člověk vědět, co si má myslet o tak složitých a rozmanitých věcech, jako je islám, očkování, imigranti, obnovitelná energie nebo kůrovec?
