 Ještě se pár slovy vrátím k mým dvěma předchozím článkům - nebylo mým úmyslem nějak zabřednout do kritiky zdravotnictví, ale už se stalo; a tak se domnívám, že se to musím pokusit trochu rozplést a napsat o tom něco víc. První článek měl spíš popovídat o problémech nás stárnoucích, ta druhá část zas o tom, jak to kdo řeší. Jo, jsou to někdy zajímavé věci... Moc se řečnilo o tom, že USA, země tak rozvinutá, nemá jednotné, tedy státní, zdravotní pojištění. Něco se změnilo teď s Obamovou reformou, ale přiznávám, že tomu nerozumím. Tolik se to rozebíralo v mediích ze všech stran, že z toho je zmatek, co a jak tam vlastně patří. Navíc se obávám, že po příštích volbách to padne, dostanou-li se k moci republikáni, protože ti jsou nepřátelé této reformy, která stejně jen částečně vše řeší. Argumentují tím, jak je kanadský systém špatný, protože lidé jezdí odtamtud nechat se operovat do USA. Kdo jezdí? Ti, co chtějí mít operaci hned a nechtějí počkat, protože jsou nutnější jiné zákroky. Tedy ti, co mohou přijet a zaplatit hotově. Ale teď k zdravotnictví, protože ten systém je zcela odlišný od zdejšího, českého. Praktičtí lékaři jsou buď soukromí jednotlivci, nebo patří do nějakého řetězce a jsou jeho zaměstnanci, nebo, třetí možnost, má nemocnice svá „střediska“, a lékaři jsou rovněž její zaměstnanci. To je jeden účet za péči. Pokud je nutné u pacienta nějaké další vyšetření, je odeslán na další vyšetření jinam, protože ne každý doktor si dovolí mít ve své ordinaci třeba rentgen, o CT nebo MRI nemluvě. Snímek (a to už máte další účet) jde ke specialistovi, který ho vyhodnotí a zprávu předá praktickému lékaři (třetí účet). Nebo se jde ke specialistovi, třeba kardiologovi... a účty se jen a jen vrší. Nemocnice nemají žádné lékaře a primáře na odděleních, je tam jeden, který dohlíží tak nějak na vše. Každý specialista, nebo i praktický lékař dochází za svým pacientem na vizitu, žádná jiná se nekoná. Takže tu máme účet od praktického lékaře, pak specialisty, třeba chirurga, ten mne vyšetří, (účet číslo 2). Pak objedná operační sál (účet 3) asistenta (účet 4), anesteziologa (účet 5) a lůžko na oddělení (účet 6). Kontroly - vizity už jsou v ceně výkonu. Jen na pohotovosti lékaři jsou a ti si pak za svými pacienty, třeba po úrazech, chodí. Zásadně každá nemocnice, vlastně její pohotovost, nesmí odmítnout nikoho, ať má pojistku nebo ne a musí poskytnout první pomoc. Ale jen tu. A je tu příklad Toulavého, ohledně George: .„Zopakuju zkušenost kamaráda George z Idaha, živnostníka, muzikanta, rozhodně ne bohatýho člověka, který si neplatil zdravotní pojištění, ale, když potřeboval operaci srdce – výměnu srdečních chlopní za 90 tisíc dolarů, operaci mu udělali a až pak se řešilo její zaplacení. A nezisková organizace to domluvila za něho s okresem, který to za něho hned zaplatil, což už byla ale cena snížená na jenom 51 tisíc a za to dostal okres jako zástavu dřevěnej starej barák, kde George bydlel se ženou a mohl až do smrti. A splácel okresu jen desítky dolarů měsíčně, už si nepamatuju přesně, musel bych do svých poznámek z cest. Ten barák měl těžko cenu 50 tisíc a George do konce života po těch malých splátkách tu operaci nemůže zaplatit celou.“ Přivezli ho na pohotovost a protože propuštění nebylo možné, to by jeho život ohrozilo, pokračovalo vše dál. Přivolaný kardiolog, všechna vyšetření a tak dál. Prostě vše provedeno. Pak přijde na řadu placení. Zjistí se, co pacient má, a co je schopen zaplatit. On měl ten dům, odhadli jeho cenu a cenu za operaci přizpůsobili k tomu. Zbytek zaplatí město, čili daňoví poplatníci, něco odepíše nemocnice jako ztrátu. Ovšem, protože musí z něčeho žít, zvýší se náklady těm, kdo mají z čeho platit, ať už z kapsy nebo z pojišťovny. Ty ovšem zvýší ceny také, protože jsou tam proto, aby vydělávaly, že. Případ mých známých, majitelky restaurace. Také neměla pojistku, také jí odhadli majetek i dům. Aby ho neztratila, podala u soudu žalobu o osobní bankrot, protože dům jí neexistující exekutor nevezme. Ani dvě auta (jedno bylo napsané na firmu), ani cokoli z domu. Ale - někdo to zaplatí. V tomhle případě nemocnice, protože si na ní nic nevezme. Nic nemá, tečka, vyřízeno. Tady chci zase citovat z příspěvku od Miy: “České zdravotnictví není špatné. Ale kámen úrazu vidím mj. ve dvou věcech. Nikdo Tě tu celostně nevyšetří. Nebo ne nikdo, ale celostní medicíně se věnuje málokdo. Pokud budeš mít nějaký problém, půjdeš ke specialistovi tak ten Ti přesně vyšetří jen to , co je jeho specializace. Řekneš-li mu, mám ty a ty další obtíže, nezájem, to si nechte vyšetřit u dalšího specialisty. Pak se stane, že máš doma slušnou složku zdravotních zpráv, v lékárně vydáš slušnou resp. někdy i neslušnou sumu peněz za léky (přitom některé Ti třeba jsou úplně k ničemu, nejenže nepomohou, ale nemůžeš je ani brát - alergie, nežádoucí vedlejší účinky). A tak běháš a běháš a nic. To nemluvím o svých zdravotních problémech, ale tuto zkušenost má dost lidí. Máš výdaje Ty, má výdaje pojišťovna, potažmo ti kdo přispívají, efekt nechci říct že nulový, ale mizivý.“ V USA je to naprosto totéž, jenže u těch specialistů musíš platit, žádná pojistka krom extrémně drahých, nekryje 100%. Ovšem na jednu věc jsem zapomněl. Každá pojistka má svůj strop, nastavenou maximální částku, kterou musí pacient přispívat. Pak už pojišťovna hradí vše. Ten strop se liší zas podle „luxusnosti“ pojistky. V mojí jsem měl maximum 10 000 dolarů, v té od zaměstnavatele to bylo 50 000. To byla má hrubá mzda za dva roky. A už vůbec byl pro mě šok – zdejší sanitky. To tam vůbec neexistuje. Záchranná služba ano, jednotné číslo pro celou Ameriku – 911, tou se přivolávají hasiči se záchrankou. Ta vás odveze na pohotovost, ne jinam, protože to je jen pro pohotovostní službu. Jo - a pošlou vám účet a dost mastnej. Jinak do nemocnice a z ní jedině autem nebo taxíkem. Při ambulantním zákroku, při třeba i částečné anestézii, si musíte nejprve zajistit odvoz, jinak zákrok neprovedou. OK, tak to jen pár dodatků na vysvětlenou... MICHAL
|
