O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- JAK JSME STAVĚLI SRUB - I.
- JAK JSME STAVĚLI SRUB - II.
- JAK JSME STAVĚLI SRUB - III.
- DEN MAGHA PUJA
- NA KOUKNUTÍ V ECUADORU I.
- NA KOUKNUTÍ V ECUADORU - II.
- NA KOUKNUTÍ V ECUADORU - III.
- NA KOUKNUTÍ V ECUADORU - IV.
- NA KOUKNUTÍ V ECUADORU - V.
- NA KOUKNUTÍ V EKVÁDORU - VI.
- NA KOUKNUTÍ V EKVÁDORU - VII.
- JAK MIKIN K NOVÉMU KAMARÁDOVI PŘIŠEL
- DALŠÍ ZPRÁVA O ŠKOLNÍM VÝLETU
- JOE AND ANNIE HENRY
- V ZEMI LOVCŮ LEBEK
- NA CESTĚ DO SHANGRI-LA - 1
- NA CESTĚ DO SHANGRI-LA - 2
- DVĚ SLEPICE?
- NA CESTĚ DO SHANGRI-LA - 3
- NA VANDRU V OPIČÍCH HORÁCH
- SVOBODU SI NÁŠ NÁROD ZNOVU VZÍT NEDÁ
- DO TEPLA, DO THAJSKA - 3.
- JAK JSEM KOUPIL, TAK PRODÁVÁM
- S KAMARÁDY A BERANEM ÚPLNĚ NA SEVER
- S KAMARÁDY A BERANEM ÚPLNĚ NA SEVER - 2.
- DO TEPLA, DO THAJSKA - 4.
- DVA BRÁCHOVÉ - JEDEN SLAVNĚJŠÍ NEŽ DRUHÝ
Přihlášení
Anketa
DĚDEČEK |
Čtvrtek, 07 květen 2015 | |||||||
Jak by řekla Božena Němcová: dávno, dávno již tomu. Před 70 lety, krátce před obsazením Brna sovětskou armádou, začal létat nad Brnem malý sovětský bombardér. Létal každodenně a zvláštní bylo, že jeho pilot vždycky když hodil bombu, vypnul na chvíli motor. Brňáci si na to už pomalu začali zvykat a podle zvuku hvězdicového motoru začali letadlu říkat kafemlejnek. Bylo slyšet častěji a častěji dunění děl a výstřely.
Jednoho dne, když střelba na čas ustala, usoudil můj dědeček František, že válka skončila a šel se podívat do textilky, ve které pracoval, jestli je pro něho nějaká práce. Když se dlouho nevracel, vydal se ho můj táta se starším bratrem Jindrou hledat. Vrátný v textilce jim řekl, že ho zná, ale že ho ten den neviděl. Ale že nedaleko leží nějaký člověk, zabity bombou „kafemlejnku“.
Oba kluci tam hned šli a ty nejhorší obavy se staly skutečnosti. Tělo mého dědečka leželo hned vedle kráteru bomby a přeraženého stromku.
Chyběla mu část hlavy, ale kluci ho hned poznali podle oblečení a knírku. A podle legitimace v náprsní kapse. I ta byla proděravělá střepinou bomby.
Běželi na nedalekou policejní stanici, ale ta právě zavírala. Když policistovi řekli, že jde o jejich tatínka, slitoval se, znovu otevřel a sepsal protokol. Poradil jim, že mají svého otce pohřbít na hřbitově v Husovicích. Protože už byla tma, museli kluci domů, do sklepa. Po cestě potkali skupinu německých vojáků. Vojáci se zastavili, dívali se na ně a o něčem se radili. Ale pak pokračovali v chůzi.
Ráno už byli všude Rusové. Protože měl na sobě Jindra dvouřadový oblek a vázanku, zeptal se ho jeden z Rusů, jestli je !inzenjer“. A hned mu prohlédl obě zápěstí, jestli nemá hodinky.
Kluci šli zpátky do textilky, kde našli dvoukolák a balíky látky. Tělo svého otce zabalili, naložili a vezli po ulici Vranovská do Husovic. Když přišli ke dnes již zrušenému viaduktu staré tratě na Tišnov, viděli na okrajích ulice zalehlé německé vojáky, kteří na někoho stříleli. Ale protože byli ze všech hrůz úplně otupělí, bylo jim v té chvíli už všechno jedno a táhli vozík středem ulice dál.
Až uviděli v průjezdech domů opět vojáky v ruských uniformách. Na Husovickém hřbitově se válely rýče i lopaty, půda byla na jaře měkká a tak nebylo vykopání hrobu velký problém. Přijelo však nákladní auto s korbou plnou mrtvých ruských vojáků a Rusové poručili oběma klukům vykládat mrtvoly. A tak můj strýc Jindra bral mrtvé za ruce, táta za bosé nohy a házeli je dolů. Tam už čekali dva další místní mladíci a házeli je do nedaleké jámy.
V Brně se, na rozdíl od Prahy, žádné vítání se šeříky nekonalo. Osvoboditelé kradli a znásilňovali. Mnoho žen a dívek se proto nechalo ostříhat nakrátko a převléklo se za muže. Mému tátovi bylo tehdy 17, a ruští vojáci se jemu i dalším jeho vrstevníkům dívali občas do trenek, jestli přeci jen nejsou holky. Situace se zlepšila až po odchodu vojáků z města.
Po válce byly ostatky mrtvých sovětských vojáků přeneseny na místo památníku na Ústředním hřbitově a tak tam dnes nejspíš odpočívá i můj děda František.
Pokud někdo z Brňáků navštívíte prodejnu Interspar na Cejlu, všimněte si hned naproti hlavního vchodu, přes parkoviště na chodníku u zdi textilky, místa, kde chybí strom. Tak tam padla ta bomba, co mi před 70 lety zabila dědečka…
MIKIN
|
< Předch. | Další > |
---|