nikdy jsem neměla pocit, že bych měla být něco míň než muži, a proč bych měla mít nějaký pocit viny? Z čeho? Psaný zákony dodržuju, ty morální snad víceméně taky, kde je tam prostor pro jakou vinu, za co?

naštěstí. Ale sama znám plno dalších, které to tak mají.
A u nás se taky i v příbuzenstvu chovají odlišně k mužům a ženám.
Já se taky nedám, ale taky jsem si prožila na tohle téma dost.

protože ŽIVÍ RODINU. Jako by ženy rodinu neživily? Kolik procent je samoživitelek žijících fakt jen s dětmi? Aspoň 30%... Ale za stejnou práci by měla být stejná odměna bez ohledu na pohlaví a na to, koho kdo živí. Je ta přetrvávající nerovnost udržovaná díky tomu, že o platu, mzdě, v drtivé většině rozhodují muži? Aby nevznikl mylný dojem, že jsem pro kvóty počtu žen, to ne, protože si myslím, že by měly rozhodovat jiná kritéria než pohlaví.

Já žiju sama, protože děti už odrostly a osamostatnily se, umím žít sama a nemám pocit, že bych byla neplnohodnotná jako dotyčná v příkladu v úvodním článku. Spíš naopak. Podařily se mi věci, které bych zřejmě se svým bývalým mužem nedokázala, protože bych se o ně asi ani nepokoušela.

..... nízká sebedůvěra a podřazenost žen? To si nemyslím a já sama se tak necítím. Žiju sama, mám práci, mám úspory, spoustu věcí si umím zařídit. A že nemám koho milovat? Ale mám, mám děti. Chlapa nehledám, protože nechci řešit jeho problémy, jeho nevěru, jeho příp. sklony k chlastu, jeho lenost..... A čeho si nejvíc cením? Vlastní svobody a nezávislosti!

Chce mít partnera. Ono mít děti je fajn, ale není to všechno.
Život s mužským děti nahradit nemůžou. Jenže, kde vzít nějakého vhodného?
Mám pocit, že jich je čím dál tím míň

naopak, život s dětmi daleko, daleko předčí život s mužským. Děti tě nepodvádějí, nelžou, nevyčítají postavu, nevyžadují to či ono..... asi jsem "dostala darem" báječné děti!

umím žít sama a nikdy jsem nikoho nehledala, vždy jsem se po rozchodu nastavila "hlavně už nikdy žádného chlapa"!!! (Asi ta křivda v člověku na jejíž strávení a odpuštění je třeba nějakého času, ale ne zbytek života) A myslela jsem to vážně!!! Vždy jsem měla frontu za dveřmi ... ale upřímně, část jich byla ženatá, do těch nejdu, část si přišla jen vrznout a zase pryč, část se přišla mrknout, zda by se jim ubytování se servisem zamlouvalo ... jsem poměrně hezká a přitažlivá žena i s lehkou nadváhou), mám velmi hezké bydlení, moderní mobil málem nové auto ... no uživím se v pohodě ... no nějak jsem to neřešila, jen jsem jim citlivě vysvětlila, že přátelství ano, sex a ubytování se servisem ne. Jsme přátelé dodnes, neurážím muže, mám je ráda a chápu je. Tím jak žena vyzařuje, že nikoho nehledá ani omylem, tak muže přitahuje ... mám to vyzkoušené a je z čeho vybírat, je hezké vnímat co jsou ochotní obětovat (v dobrém), nosí kytice, zvou na schůzku ... já tohle k tomu potřebuji ... potřebuji dvoření ... mám ráda džentlmeny, kteří umí zaplatit obyčejný oběd, aniž by za to cokoliv žádali, mám ráda muže co umí udělat ženě hezkou chvíli, co přemýšlí nad tím co by potěšilo jí a ne je ... Muži jsou od přírody lovci a nejvíc je přitahuje to co je nedostupné. V tom si ověříš jací opravdu jsou, někteří se naštvou, protože mají pocit, co bys chtěla víc než to štěstí, že jsi právě potkala JE ... takoví nestojí za nic. Další Tě pozvou na kávu či na večeři a mají pocit, že si tím zaplatili už ten večer sex, už v restauraci se po tobě vinou jak lijána ... (nikdy nejdu s nikým na večeři, abych na ní neměla v peněžence), takové také nebrat ... pak jsou další, kteří jsou zklamaní životem a tím co je potkalo, při setkání Vám pláčou na rameni jak je ten život krutý, většinou žijí v pronájmu, nemají ani korunu či mají dluhy ... no také nebrat takovou kouli na noze a problémy do budoucna ... co když onemocní, nebudou moci platit pronájem a chodit do práce ... hop a máš se hned o koho starat. S jinýma si není o čem povídat, z jiných táhne alkohol, pot, neumí si ostříhat nehty a zajít k holiči, pračku používají minimálně ... nemluvě o vkusu ... na proviní pohled z nich čiší, že nemají ženskou ... a používání parfému je pro ně něco záhadného ...

Mám hodně kamarádů a vím, že ženy lovkyně vyzařují něco před čím chlapi utíkají ... Tudy cesta nevede. Žena má být tajemná, má mít sexapíl, šarm, měla by umět i mlčet a naslouchat, být kamarádkou, umět si poradit se svými problémy ... měla by mít nějaké hlubší zájmy ... ne jen o jeho peníze ...

A tak pak dojdeš k závěru, že je Ti samotné moc dobře, tu jedeš s kamarádkou na kole, tu na výlet, tu si vyrazíš s kamarádem na vínko či degustaci, ideální jsou dnešní moderní vztahy zvané mingles, najdeš si zpřízněnou duši, každý máte své bydlení, na 2-4 dny jste spolu a pak zase každý ve svém. Mám takového ideálního přítele, je si s ním co povídat a jsou s ním krásné soukromé chvíle, je o sedm let straší, jsme oba gurmáni, rádi vaříme, on si umí vyprat, uklidit, uvařit, navonět se, chodí pravidelně k holiči, umí si koupit oblečení ...

Pak mám single kamaráda, který je o hodně starší s kterým chodím po kultuře, chodíme na výstavy starých obrazů, nábytku, historických věcí, jezdíme po zámcích i do ciziny ... chodíme pravidelně na večeře, pivo a čaj ... domů řídím :-))), máme si co povídat, ale nic spolu nemáme a mít nebudeme, to jsme si ujasnili...

Pak mám kamaráda s kterým si hodně píšeme na Viberu ... nebydlí daleko, povídáme si o životě, řeší nějakou svou životní křižovatku života ... on hodně sportuje a má rád kolektivní hry, já mám sport zapotřebí a kolektivní hry nesnáším ... ale prima se s ním povídá ...

Vždy jsem toužila mít jednoho manžela, milovat se vzájemně a společně umět zestárnout ... no je to jinak, ani s jedním to nevyšlo ... ale s oběma jsme dobří přátelé a já jsem za to vděčná, zaznělo tu i odpuštění expartnerům, souhlasím 100%!!! Je to nutný krok k tomu být šťastná a přát jim štěstí v jejich dalším životě ... odpuštění má kouzelnou moc, člověk není naplněn nenávistí a netáhne za sebou vozík životních křivd, které každému na potkání vykládá a tím ubije cokoliv hezkého by mohlo vzniknout... nevím možná by se chtělo zamyslet nad tím, zda nejsme zbytečně nešťastní z toho co nemáme a neuniká nám to co se nabízí ... zda nemáme na sobě zapotřebí ještě nějaké práce, abychom měli sami co nabídnout, zda vlastně víme co chceme ... všechno má nějaký smysl, buď vnitřně nejsme volní, nebo máme k něčemu dojít ... potřebujeme samotu, abychom našli sami sebe, to co chceme, kým jsme ...

Jsem moc rada, ze se s obsahem clanku neztotoznuji, mam svoja JA a sebevedomi, ale jsem i moc rada, ze jsem se nenarodila v zemi, kde zena nema zadnou cenu. Musi to byt zoufale mit pocit, ze chci byt svobodna, ze nemuzu delat to co chci, ze se nemuzu rozhodovat podle sveho, oblekat se podle sveho, chtit studovat, vyjit si sama na nakup, sednout si na kavu ke stolecku....a tohle mi muz proste nedovoli. Uz jen to, ze ho o neco takoveho nesmim ani poprosit.

žen mají logické vysvětlení. Proč by pak ženy potřebovaly chlapa pod jednou střechou?

že za úplně stejnou vykonávanou práci mají ženy nižší mzdu? Přece stejný výkon, stejná mzda. Tak by to mělo být.
Ta tebou uvedená logika měla opodstatnění v době, kdy chlapi opravdu živili rodinu. Ale ta doba je dávno pryč.

mělo by to tak být. Finanční soběstačnost žen by ale hodně chlapů odstavila od servisu.

Jen taková poznámka: přípana -ová není přivlastňovací, to by byla -ova. Je to prostě jen ženská podob a příjmení v češtině.

ono když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.
A žena s dětmi většinou dělí síly mezi rodinu a práci, úderem nějaké hodiny odchází, aby stihla vyzvednout atd., priorita bývají děti... nejde jen o předsudky, ale o běžnou realitu, se kterou mají zaměstnavatelé zkušenosti.
Manažeři nejsou blbci, to by jim firmy zkrachovaly - a pokud by podávaly dětné ženy stejný výkon jako muži za trochu menší peníze, tak jsou zaměstnané ony a muži stojí frontu na pracáku.
Párkrát jsem ženu s malým dítětem v práci zažila a nebylo to pro spolupracovníky jednoduché - nečekané výpadky (nemocné dítě), limitovaná pracovní doba podle školky, dovolené podle prázdnin... asi by bylo hezčí a rovnoprávnější, kdyby se péče rozložila mezi oba rodiče rovnoměrněji, jenže je otázka, jestli by oba náhodou neměli v součtu pořád stejný příjem, protože v součtu by podali nakonec stejný výkon - někdo a někdy se o děti prostě starat musí.
S argumentem "on musí živit rodinu" jsem se posledních 15 let na straně zaměstnavatele nesetkala (na straně zaměstnance ano - "musím živit rodinu a vydělat xyz, buď mi to dáte, nebo hledám jinde", to má logiku).

Že díky takovým názorům samotných žen se situace ještě dlouho nezmění.

Je pravda, že žena má krom práce ještě na krku děti a domácnost. Pokud ale zvládá své pracovní povinnosti stejně jako její kolega na stejném postu, je na místě, aby dostala stejnou mzdu.
No a nikde není napsané, že musí mít žena děti. Pokud je nemá, odpadá vše to, co jsi napsala. Ani v tomto případě nepřiznáš ženám, že by měly být ohodnoceny za stejnou odvedenou práci stejně jako muži?

to je realita.
Situace se nezmění, dokud budou matky pečovat o děti víc než otcové (což mi připadá celkem normální).
Budeš radši chodit do krámu, u kterého těžko říct, kdy bude nečekaně zavřeno a vteřinu po 16.30 nenakoupíš, nebo do krámu, kde je víceméně spolehlivě otevřeno po-pá o hodinu déle?
Mluvila jsem o ženách s dětmi - tam je to tak, že stěží odvedou stejnou práci jako kolega či kolegyně, kteří žijí "jen pro firmu".
Kvalitnímu a spolehlivému člověku normální zaměstnavatel rád zaplatí a na pohlaví nebude hledět, protože najít kvalitního pracovníka je celkem obtížné. Naopak lump ho odrbe taky bez ohledu na pohlaví.
Mám dojem, že problematika se v reálu posunula od nerovných mezd spíš k možnostem částečných úvazků, homeoffice apod., což taky něco vypovídá.
Mimochodem, pokud pominu lehce srovnatelnou práci u pásu, zatím jsem nenarazila na dva lidi, kteří by zvládali své pracovní povinnosti naprosto stejně - každý je jiný. Druhá věc je ta, že ženy si prý zhusta samy řeknou o menší plat, méně se za sebe perou a nemají chuť riskovat a měnit práci.

-ové jsou na tom ještě dobře - pokud vím, tak v Americe lze označit ženu jménem muže kompletně, pokud vím, takže není (nebo nebylo) nic divného označit manželku Johna Smithe jako Mrs. John Smith. Mám to tedy z literatury a filmu, prosím, aby se k tomu zdejší Američané vyjádřili, celkem by mě zajímala realita.

Krom toho je v ČR zcela legální ponechat si i po svatbě příjmení zasvobodna nebo používat nepřechýlenou verzi manželova příjmení (k tomu je tedy nutno prohlásit, že se chystáte žít v cizině nebo jste jiné národnosti, kde se nepřechyluje, pokud vím). Takže údajný přechylovací útisk není nutné trpět.

Když už, tak už http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/dobes-pavel/pokud-vim-226689

nejsi ty náhodou chlap?
Je to sice spousta let, kdy jsem dělala v Ekonomice práce a vím přesně, jak se přidělovala třída a plat. Rozhodovali muži a my ženy jsme v kanceláři byly na práci. A situace se dodnes nezměnila a pokud na vyšším postu je žena, tak nakonec uvažuje stejně jako ty.Možná je to jiné u soukromníka, ale ve státním sektoru je to pořád to samé.
Platy jsou tajné a nikdo ti neřekne pravdu, já v sedmdesátých letech , když se dělala racionalizace mezd a platů byla u zdroje a nedovedeš si představit kolik bylo uděleno vyjímek generálním ředitelem pracovníkům (mužům),kteří nedosahovali vzděláním ani praxí na místo, které zastávali. Já teprve tehdy zjistila, jak derou mne, že dávno mám nárok na vyšší třídu, jak praxí, tak vzděláním a i tabulkovým místem. A protože můj šéf měl na to jiný náhled , než já, odešla jsem do úseku Hlavní výroby a najednou to šlo.

Kupodivu nikoliv ale na ideu "vezmeme tu šikovnou maminku s malými dětmi" jsem 1 x dojela, druhá to vyvažuje svými schopnostmi, ale stejně je s ní spolupráce dosti dramatická.
Se státním sektorem nemám (asi naštěstí) zatím zkušenost. V soukromém jsou ořezávaní ti, kdo si to nechají líbit - platové tabulky neexistují a o čem kdo přesvědčí šéfa, to má.

každá holka, co něco vopravdu umí a cejtí se bejt platově znevýhodněná, má dnes možnost udělat si živnosťák a jít s kůží na trh za úplně stejný ceny jako chlap. Ceny pak určuje jen a pouze trh, nikoli to, co má kdo mezi nohama.

má holt malej plat. Tak už to je, co svět světem stojí. Nevěř tomu, že nějakej neprůbojnej chlap má stejný prachy na stejný pozici, jako jeho průbopěnjší kolega. Takže začneme řešit diskriminaci neprůbojnejch? Dyť je to na palici.
A pozor, ty se díky svýmu zaměření potkáváš hlavně s těma se sraženým sebevědomím, vono to ve skutečnosti zase tak zlý nejni , s tím jejich zastoupením v populaci. Já jsem teda v každý práci vždycky kolem sebe viděl, že za stejný výkony byly stejný prachy. Porblém byl v tom, že ne každá holka byla vochotná stejný výkony podávat - v naší profesi to znamená vobrovský kvanta hodin přesčasů, aby se stíhaly termíny. Holky, co maj děti a rodinu, prostě mazaly dřív domů a tak si míň vydělaly. Žádný spiknutí v tom ale nebylo.