"Chtěla abych napsat příběh mé mladší sestry, která před rokem, ve věku necelých 33 let, zemřela na neléčenou rakovinu prsu. Přibližně dva roky před smrtí mi sestra ukázala bulku na prsu, která byla na pohmat tvrdá a vypadala jako kulovitý útvar o průměru 2 cm. Hrdě mi oznámila, že ji dva léčitelé ujistili, že to v žádném případě rakovina není.

     Za několik měsíců sestru začala bolet záda a onemocněla, měla kašel, bolelo ji v krku. Šla k naší praktické lékařce a nechala se prohlédnout. Lékařka bulku objevila a snažila se pro léčbu udělat vše potřebné. Sestra dokonce odjela i do nemocnice, kde ji údajně chtěli okamžitě operovat a léčit. Vzhledem k tomu, že oba naši rodiče na rakovinu zemřeli (i přes absolvovanou odbornou léčbu), bála se, že ji „doktoři zabijou“ a měla před nimi doslova panickou hrůzu. Z nemocnice dobrovolně odešla bez léčby a za vydatné podpory svého partnera začala vyhledávat léčitele nejrůznějšího druhu.

     Velkou roli v tomto rozhodnutí sehrála i skutečnost, že sestra i její partner absolvovali Homeopatickou akademii v Praze, podle jejíchž zásad pak sami nabízeli veřejnosti homeopatickou léčbu.

     Nutno dodat, že ani jeden z nich neměl základní lékařské vzdělání. Oba měli přístup k homeopatickým lékům, které bez lékařského receptu či podobného doporučení nebylo možné získat. Klasickou léčbu na základě znalostí z akademie zavrhovali.

     Dále bych ráda zdůraznila, že se mezi léčiteli našli i tací, kteří sestře pomoc nabídli, ale v první řadě jí zdůraznili nezbytnost lékařské péče a jejich zájem nebyl čistě finančního charakteru. Takové léčitele však sestra okamžitě přestala navštěvovat.

     Nemoc pokračovala dále, sestra měla teploty, kašlala, často zvracela a extrémně zhubla (měla snad i méně než 35 kg). Na to, že má rakovinu, byla znovu několikrát upozorněna, nebrala to však na vědomí a dobrovolně u praktické lékařky podepsala, že se vzdává jakékoliv lékařské péče a bude se léčit jen alternativně. Obrovský podíl na jejím rozhodnutí měl její partner.

     S postupující nemocí a zhoršováním stavu měla sestra skutečně obrovské bolesti a i přes její nedůvěru ke mně, mne ve slabé chvilce dvakrát poprosila, abych s ní nakonec k lékaři šla. Když k tomu však mělo dojít, její partner sestru znovu přesvědčil, aby v alternativní léčbě pokračovala. V jednom případě jsem byla na telefonu i svědkem toho, jak jí v tom vysloveně bránil.

     Pomoci chtěli sestře i přátelé, kteří ji přišli navštívit. Jakákoliv návštěva však nikdy nezůstala se sestrou o samotě, partner byl vždy přítomen a sestru hlídal. Při jakékoliv nabídce pomoci spočívající v návštěvě či doporučení vhodného lékaře velmi rázně zakročil. Staral se také, aby sestra pravidelně užívala všechny doporučené prostředky od léčitelů.

     Novým impulsem v „léčbě“ bylo seznámení se s teorií jakési ing. Bláhové, která většinu lidských neduhů sváděla na existenci parazitů v těle. Najednou se vše obrátilo – rakovina byla vyloučena, místo toho byla bulka v prsu vyplněna hromadou (promiňte to vyjádření) červů. Ty bylo třeba z těla vyloučit. Možností bylo více: klystýry, nějaké tabletky na očistu zapáchající po desinfekci a hlavně setkání s další léčitelkou, která poznatky ing. Bláhové aplikovala v praxi. Podle sestřiných informací se jednalo o píseckou léčitelku paní XXX. Již velice oslabená sestra si od ní koupila drahý přístroj Zapper a odebírala od ní údajně veterinární léky, které měly veškeré parazity v těle zničit. Paní XXX při jakési prohlídce určila, že má sestra tasemnici psí, tasemnici dětskou, dále parazity produkující nervový jed, diagnostikovala mj. borelie a dokonce i malárii. Prodala sestře jakýsi prostředek pro koně, jehož užití vyvolalo halucinace. Léčitelka usoudila, že je třeba jen snížit dávku. Bolest sestra po celou dobu tlumila vysokými dávkami ibuprofenu, cítila se být na něm i závislá.

     Vzhledem ke svému stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu si sestra samozřejmě již delší dobu připouštěla, že může i zemřít. Na základě podpory svého partnera, za kterého se asi 11 měsíců před smrtí provdala, však překonávala chvíle zoufalství a skálopevně si stála za alternativní léčbou. Důvodem sňatku bylo zejména materiální zabezpečení partnera formou dědictví, kdyby snad opravdu zemřela. Partner ji obětavě opatroval 24 hodin denně, byl však dlouhodobě nezaměstnaný a problémy s prací měl už v době, kdy byla sestra ještě zdravá. Oba žili z peněz po mých a sestřiných rodičích.