Dovolím si knihu T. Sarrazina: Německo páchá sebevraždu, zobecnit na celou Evropu. Největším ohrožením Evropanů není vnější nepřítel, ale oni sami. Sarrazin dodává celou knihu statistik z Německa a všechny argumenty nejenom proti přistěhovalectví a islámu, ale i proti chování samotných Evropanů. Na základě jeho knihy je možno dokázat, kam až se dostaly ideály západní civilizace.

Autor podává svědectví o tom, o čem jsem už psal v r. 2003 ve své knize Občanská obroda (bohužel bez přesných analýz a spousty grafů), které má k disposici on. Tenkrát mi bylo vyčítáno, že nemám důkazy ke svým názorům. Dnes bych je mohl předložit na základě Sarrazinových výzkumů. Bohužel, důkazy o nějakém zhoubném jevu existují, až když masivně působí. Ale to už také bývá pozdě…

  Sarazin vidí problematiku demografického vývoje v těchto bodech:

1/ Přesun lidí z kategorie produktivního věku do kategorie za hranicí tohoto věku

2/ Stárnutí výdělečně činného obyvatelstva

3/ Úbytek obyvatelstva od generace ke generaci. Za tři generace poklesne o 75%

4/ Rozdílná plodnost vzdělaných a nevzdělaných. Účinky se projeví na celkovém „blbnutí“.

5/ Vzrůstající podíl obyvatelstva s muslimským migračním pozadím, které se straní vzdělání a
     začlenění do společnosti.

Nejsem sociolog jako on, neřeším věci jako on - sociálními, legislativními a politickými opatřeními. Opatření si musí lidé zvolit sami - podle svých možností v místě a době, kde a kdy žijí.

V krizi je celé modernistické paradigma, materiální rozvoj a hodnotový systém života.  Přesto chci zdůraznit, že v úpadku nejsou základní hodnoty evropské civilizace: svoboda, demokracie a lidská práva, ale jejich modernistické deriváty, jakési přebujelé nadstavby, způsobené společenskými jevy.

„Odloučení“ - základní fenomén doby, znamená izolaci a asertivitu lidských jednotlivců a úpadek kolektivních hodnot: věrnosti, loajality, sounáležitosti, úcty atd. Odloučení deformuje hodnoty, a hlavně blokuje uvědomění krize a pravdivé vysvětlení skutečností. Ve vývoji společnosti byl překročen jistý bod, který nazývám „bod nepřirozenosti“, tedy moment, kdy život se odloučil od přirozených postupů. Třeba umělé řízení plodnosti (antikoncepce, běžně přístupné potraty) ovlivnilo zakládání rodin. Zásahy do přírody snad nemusím vysvětlovat. Sociální zabezpečení rozvrátilo přírodní výběr, podpořilo „ práce neschopné“ rodit více dětí, než mají pracující.