 „Stárnutí je otrava, ale je to jediný možný způsob, jak se dožít vysokého věku," řekl prý G.B.Shaw (a další a další známé osobnosti, ke kterým se připojuji i já, osobnost vcelku neznámá!). Jak spolehlivě poznáte, že mládí odchází neznámo kam? Nenechte se mýlit, nebudou to první šediny, které vás na to upozorní. Nebude to ani slábnoucí zrak. Svůj první šedivý vlas jsem si vytrhla v pětadvaceti. Spousty mladých lidí nosí brýle. Odchod mládí tvoří jen maličkosti, které jsou na poprvé sotva postřehnutelné. Ale čím častěji se s nimi setkáváte, tím více vás o jeho odchodu utvrzují. - často a stále častěji se mi stává: „Budeme si tykat, já jsem Zuzka." ... „No, já nevím, jestli bych si zvyknul, paní Součková," dostanu studenou sprchu od toho mladíka.
- zaskočí mě, když ten mladej hezkej kluk v tramvaji řekne: „Posaďte se, paní." (cože?... paní?... já jsem přece ta holka, která běhá maratony)
- všude kolem se to hemží lidmi, kteří jsou mladší (což je divné, protože ještě nedávno tomu bylo naopak)
- s těmi, kteří se narodili dříve než vy, se můžete setkat buď v opeře nebo kdybyste se zúčastnili nějaké šmejdí prodejní akce (chodíte tam málokdy - mám na mysli operu, na šmejdí akci jste v posledních deseti letech nebyli ani jednou a pokud si vzpomínáte, tak předtím také ne...)
- s hrůzou zjistíte, že ta protivná stará bába, se kterou máte co do činění, je o dva roky mladší (třikrát polknete naprázdno, zalapáte po dechu a teprve pak jste schopni komunikace) -místo odchodu na večírek přemáháte spánek u televize (ať děláte, co děláte, pohodlí u televize je pohodlí u televize!
- po ránu vám trvá mnohem déle, než neznámou osobu v zrcadle přeměníte ve svoji známou (a stojí to čím dál víc peněz, ale pssst, ať se to nedozví můj manžel!
- když se prohlížíte bez brýlí, jste pořád docela pěkná baba, zatímco ihned po jejich nasazení zjišťujete, že se z vás stává bába (vrásky?...kde se tu vzaly, když je nikdo nepozval?!?) -
- doma máte knihovnu plnou knih, knihy se válí u postele, v posteli, za postelí. Milénium dokonce nahradilo upadlou nohu postele. Všem dokola tvrdíte, že čtečku N ikdy! (a co aspoň ten chytrej telefon?)
- máte sice profil na facebooku, ale pořád nemůžete pochopit, co všichni na těch selfie mají (když já na tom selfíčku vypadám příšerně!
Zatím to není ještě tak špatné, když: - nevlastníte denní či týdenní dávkovač léků a v lékárně nenecháváte polovinu příjmu - uvědomujete si, že s prodlužujícím se odchodem do důchodu si tohoho zřejmě moc neužijete - věnujete se raději svým koníčkům než vydělávání peněz a nechcete trávit nadbytečný čas v práci, pokud tedy není tato vaší zábavou - nevyhledáváte a neplýtváte časem na žabomyší války - máte nadhled a umíte si ze sebe udělat legraci - dokážete přiznat chybu či porážku - víte, že srážka s blbcem nemá řešení a převážně se tím řídíte - nad spoustou věcí umíte mávnout rukou - neschováváte si lepší oblečení, boty, parfémy, dobré víno „na pak", protože si uvědomujete, že „pak" vůbec nemusí přijít - každou příležitost se snažíte chytit za pačesy a přestáváte se bát neúspěchu - nestydíte se a nebojíte se cizích lidí, protože víte, že taky chodí na záchod - nemáte potřebu se před ostatními přetvařovat - znáte svoji cenu Ještě pořád to není špatné, když existuje činnost, která vás baví! Ano, mládí je fajn, ale jako všechno, i ono má své mouchy. Stárnutí a stáří sice nemusí být tak prima, ale lecčemu se díky životním zkušenostem dokážeme vyhnout. Kromě toho ten, kdo chce dlouho žít, mu stejně neuteče. A proto, vzhůru vstříc vysokému věku! ZUZKA SOUČKOVÁ, autorka knihy: Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
|
