Ja se zrovna vratil ze Thajska, kde se mysi hovinka (phriik moo) pridavaji do vetsiny jidel. Jde ovsem o miniaturni palive papricky.

pardon - phriik ki noo. Doslova "paprika-hovinko-mys". Pokud vam serviruje mlada divka, muzete na ni volat "noo!" (myško).

u nás takhle zavřeli Čínskou restauraci. Byli jsme tam kdysi s Aničkou, domů asi 500 metrů a málem jsme to nestihli. Ten poslední metr... Dnes je tam čínská čistírna.

do restaurace chodím minimálně. Takže návštěvu jsem zatím vždycky bez úhony přežila. Ale kdysi jsem dělala u firmy, která stavěla prodejnu pro jeden obchodní řetězec. Termín kvapil, otevíralo se na Silvestra. Tak to jsem docela zírala , jak se do neuklizeného , nevyschlého prostoru natahaly regály, které zakryly nevábnou špínu , vytřelo se jen po rynku a šup , nadšení a rozzáření zákazníci nakupovali za velmi příznivé ceny, aniž by tušili , jak to tam s čistotou je. Přitom za a pod těmi regály musela během krátké doby vykvést plíseň jak blázen.

Ono to asi ani některým nevadí. Když vidím, jak si u stánku, kde si pomalu nemá ani obsluha kde umýt ruce, lidi šmakují na párku v rohlíku nebo bramboráku, tak se mi zvedá žaludek. To samé, když vidím, jak lidi nakupují pečivo. Připadám si jak exota, když používám při nákupu pečiva kleště, mikroténové rukavice. Pak přijde paní olízne si prst, vezme mikroteňák a přehrabuje se v rohlíkách. U regálu s pečivem, kde se nejvíc šlape, upadne pánovi rohlík, on ho hodí zpátky do boxu , ať si pochutná jiný a vezme si čistý rohlík.

Ať jsou kontroly a mastné pokuty. Jsem pro všemi deseti. Ale měřit všem stejně. Můj spolužák , který má řeznictví dostal tučnou pokutu za to, že měl ve skladu prodejny nové, nepoužité pneu na auto. Zatímco třeba obchodní řetězce dělají daleko hrubší prohřešky, ale díky dobrým právníkům z toho vyváznou s újmou, která je vzhledem k jejich ziskům směšná.

jo, rohlíky, to je moje věčné téma, jako operační sestra jsem asi na tu sterilitu ujetá

Ano Mio, olíznou si prst, ten, kterým předtím drželi madlo nákupního košíku po stovkách dalších lidí.Ty spadlé rohlíky tam vrací i personál, několikrát při přisypávání nového pečiva do boxu to personálu upadne a pak se bavím tím, jak chvilku dělají mrtvé brouky a jakmile poodejdeš, tak lup ho tam mezi ostatní.

A také se bavím tím, jak u uzenin prodavačky mají na jedné ruce rukavici, to je chvályhodné, tou rukou nabírají salámy a šunčičky, to je v pořádku. Ale to druhou rukou bez rukavice se při oslovení "co to bude?" opírají zrovinka o papír, do kterého pak dávají hygienicky novou uzeninu pro dalšího zákazníka. Jedna vyvinutější prodavačka, ještě při tom, jak se předklání pro uzeninu, se mohutným poprsím opírá zrovna o ten papír také. Tak je to k pousmání až na to, že má na sobě takovou nevábnou pruhovanou zástěru, do které v zákulisí může utírat leccos, že...

Když vidím zákazníka, který si vybírá bez rukavice mezi rohlíky ten zřejmě podle pohmatu ten nejlepší, přičemž jich prackou ochmatá nejméně pět,než si vybere ten jediný, tak jsem vzteky bez sebe a utíkám, abych se nepohádala.To jsem udělala jen jednou, když prodavačka v menší prodejně přitáhla bednu s rohlíky, s heknutím ji posadila na zem, načež sundala botu z nohy a hledala a vyklepávala z ní zřejmě kamínek. Nad těmi rohlíky. Ozvala jsem se nepříjemně, jakkoliv mi to bylo ještě nepříjemnější a víš co Mio? Ona si nebyla vědoma ničeho divného...někdy se mi malinko stýská po těch časech, kdy prodavačky a personál v potravinářství a stravování měl příslušné vzdělání, učili se zacházet s jídlem a museli absolvovat pravidelné lékařské kontroly, které nespočívaly jen v bouchnutí razítka a zaplacení nehorázného poplatku. Dnes se na to kašle, ale je nám divné, že neustále probíhají tzv. střevní chřipky, kdy "bleje celá rodina". Jo, způsobují to třeba rotaviry a jiné potvory. Ale i nečistota a prasáctví lidí, kteří neumějí zacházet s jídlem jak se má.

jak blb, omlouvám se..

...zřejmě podle pohmatu ten nejlepší ...tam mělo být

protože co já si vzpomínám ze socialistického maloobchodu, i když měly prodavačky příslušné vzdělání (měly??), s hygienou na tom byly podobně, jako dnes. Taky byly kšefty, kde sídlili hlodavci, taky byly restaurace, s otřesnými kuchyněmi po stránce čistoty a hygieny (i po stránce chutnosti či spíše nechutnosti vařených jídel)... jen si tu dobu socialismu nelakuj na růžovo. Akorát se o tom nepsalo, protože nesmělo.
Rohlíky taky lidi brali rovnou rukama, ale protože nebyly k dispozici mikroteňáky jako dnes, tak je házeli rovnou do níákupních košíků, i chleba a další pečivo. Uzeniny a maso se balilo do papíru a takový přilepený papír na mase byl taky moc fajn. Krom toho kolikrát maso prosáklo skrz ten papír a voda z masa zmáčela tašku a další potraviny v ní...
A co takhle když prasklo v prodejně jedno nebo více pytlíků s mlékem, a tiše se rozlilo do přepravky. Vzápětí se rozlité mléko začalo kazit a smrdět. Kupte si pak mléko!
Jo jo...

Asi jak kde, byla jsem malá, tak jsem to nevnímala, ale nějak si nevybavuju, že by to bylo lepší než dnes. Spíš, jak píše Myška, si vybavuju zápach zkyslého mléka. A brambory na hromadě v rohu prodejny, i s hlínou, ze které se nabíralo lopatkou do papírových sáčků. Vybírala jsem jednotlivé brambory bez hlíny a byla napomenuta, jak by k tomu prodejna přišla, kdyby to tak dělali všichni. Holt prodat se musela i hlína :-)
Jednou, časně vdaná a vychovaná anonymitou města, jsem na vsi způsobila poprask tím, že jsem vrátila do obchodu zkyslý točený salám. Už samotný fakt, že někdo něco vrátil, vzbudil rozruch a navíc vedoucí obchodu byla z příbuzenstva. No a mně zase zarazilo, že reklamovaný točeňák šoupla zpátky do vitríny.
Pečivo se sypalo z beden a rozsypávalo kolem regálu jako dnes, sbíralo a vybíralo holýma rukama. Už tehdy visívaly v obchodech cedule Vybírejte očima, nabírejte kleštěmi, děkujeme, u toho pověšené kleště. Někteří je nepoužívali, mikroténové rukavice nebo sáčky nebyly.
Ráno stávaly na chodnících před obchody bedny s pečivem, nikomu nevadilo, že se do toho práší z ulice, taky termixy, jogurty. Dnes se divím, že to nikdo nerozkradl..
A já byla před časem napomenuta jednou paní, že si pohmatem vybírám chleba v regálu, že zkouším, zda je měkký. I když jsem na ruce měla mikroténový sáček a bochníčky jsem nijak nepoškodila :-) Tak jsem jen odvětila, že nekupuju zajíce v pytli, tvrdý chleba nechci.

no jo, jasně že to nebylo všechno bezvadné,na ty smradlavé pytlíky s mlékem si vzpomínám.... spíše jsem tím vzděláním měla na mysli prodavačky vyučené vysloveně pro potravinářství, vyučené kuchaře a personál v provozovnách, kde se vařilo a jedlo. Vím, že něco věděli o potravinářských technologiích a měli vědět o hygieně apod. Dnes se zkus zeptat ve velkých marketech kohokoliv na cokoliv, málokdo něco zná o zboží, které prodává.A o těch zdravotních prohlídkách s jistotou vím, že se nedělaly jen formálně. Dokonce se dělaly výtěry z konečníku, to bylo nutné pro potvrzené do průkazu pracovníka pracujícího v potravinářství (a zdravotnictví).Pořád Myško přemýšlím a nemůžu si vzpomenout, jak se za socialismu prodávaly rohlíky. Také byly volně k nabírání? Ptám se doopravdy, vzpomínám jen na "pekárny", tedy prodejny s pečivem, kde jsem si o vše říkala obsluze..

souhlasím s Tebou. Vím, jak to myslíš. Jasně, že o zboží věděly prodavačky více, vždyť byl předmět zbožíznalství a z toho se skládala závěrečná učňovská zkouška. Prodavačky, servírky běžně nosily čelenky. Dneska leckde v restauracích obsluhuje personál tak jak přijde z ulice.

Jo dneska mléko nezasmrádne, protože jen tak konzervované, že to ani nejde, aby zkyslo. Jasně, že byly prasečiny, ale omlouvat ty dnešní tím, že za komančů to taky bylo, je naprd. Kde se úroveň drží velice slušně, jsou školní kuchyně, v těch by se dalo obrazně řečeno kolikrát jíst z podlahy, když končí směna a je vše sklizeno.

Pečivo se dávalo do papírových sáčků, většinou ho balil prodavač. Někde byly stěny s plexisklem, že se v boxu s rohlíky nemohli lidé šťourat, rohlíky postupně spadávaly do odebíracího žlábku.

ano, tohle jsem měla na mysli.A ve školní jídelně jsem jednou na tři týdny zaskakovala v době chřipkové epidemie za pomocnou kuchařku (vlastně mám také ten potravinářský průkaz v pořádku..) - je to asi 18 let.A fakt - čistota úžasná, jak píšeš, domů se šlo až když bylo vše nablýskané.Také tam byly samé starší paní kuchařky s čelenkami - já sama jsem jednu dostala, ó jé, to byla krása, mám foto, jak leštím v té čelence ohromný kotel na vaření, málem jsem do něj spadla

Nabrala sis do koše, nebo, pokud byly, jak píše Mia, do papírových sáčků, protože mikroteňáky nebyly. Stejně tak chleba sis dala do koše jen tak nebo opět v papírovém sáčku. Že by v samoškách byla u tohoto pečiva obsluha, tak to fakt ne.

Mio, mléko nezasmrádne, protože se nevylije do přepravky. A nezkysne, protože je ošetřeno UHT. Mléko tedy není plné chemie, to je jen mýtus. Za sebe jsem ráda, že mléko nekyše a že se otevřené hned nekazí. Jak já jsem to zkyslý mlíko nenáviděla!

Kde berete jistotu o čistotě školních kuchyní? To bylo přece zase všechno v lidech. I to, jaké blafy se v nich vařily a někde stále vaří, viz. http://brno.idnes.cz/kritika-vedeni-skoly-kvuli-fotkam-obedu-z-jidelny-fv2-/brno-zpravy.aspx?c=A150310_2146002_brno-zpravy_kol

U nás a v okolních školách, které jsem mohla posuzovat, nebylo jich pravda moc.
Ale zas tak jen a pouze v lidech to nebylo, platily přísné normy, u dětí zvlášť.Je možné, že dnes už mnohde také vaří nějaká trdla a ne vyučené a hodné paní kuchařky...

Myslím, že jedna věc byla teorie a druhá praxe. Normy byly, vychovaní učni taky, to ano, ale v praxi to bylo skutečně jen a jen v lidech. A taky ve známostech a úplatcích, jak měl který vedoucí omotané kontrolory.

Ve školních jídelnách asi bylo čisto, dnes je taky, ale dnes už se někde vaří výborně, někde velmi dobře a někde velmi průměrně, zatímco já si ze školky, obou základech i gymplu pamatuju jen na hnusná jídla. A to jsem teda z domova rozhodne rozmazlená nebyla, pokud šlo o jídlo. Zatímco moje děti vzpomínají na jídelnu v MŠ a ZŠ dobře, na střední jak které, syn vegan, tehdy vegetarián, si samozřejmě nepochutnával.
Fuj, ještě mám v paměti připálenou rýži, rozvařené rozbleptané těstoviny, flaksovité maso, tlusté řízky, hnusné dušené kuře skoro bez masa, tvrdá játra, nechutné omáčky.
Kuchařky si nosívaly ze směny nadité tašky.

A jak to chodívalo v hospodách, to jsme si párkrát přečetli i tady, od Pepy. Z předního bifteky, zákazník samozřejmě platil za svíčkovou, a tak podobně. Brigádničila jsem o prázdninách mj. v hotelové kuchyni u nádobí, tak vím. Taky jsem měla zdravotní průkaz a absolvovala poněkud ponižující vyšetření :-) ale tím ta poctivost končila. Tvářilo se to jako nóbl hotel, ve skutečnosti dojička peněz. Rozlévaná ředěná limonáda, přední hovězí se vydávalo za zadní, hovězí játra za vepřová, řízky z kýty se smažily z bůčku a krkovice a obalovaly se dvakrát, aby vyšly na váhu, laciný alkohol se přeléval do lahví po drahém, slévané zbytky omáček se dochutily cibulkou orestovanou na paprice a vydalo se to jako nějaká maďarská omáčka, zbytky polívek se slily, nasekala se do toho kopa pažitky a byla z toho selská polívka, hosté si pochvalovali tu čerstvou pažitku, že je to jako domácí.. :-))
Taky číšníci, kuchaři, provozní vedoucí, zelináři, řezníci, to byli nejbohatší příslušníci pracující dělnické třídy :-) Proto si po revoluci nakoupili drobné provozovny, měli všude známé, naučené na úplatky, dostali úvěry lusknutím prstů a na rozjezd a uplácení měli dost hotovosti.
Váhy byly říznuté,nebo jak byl ten slangový výraz, a to nejen v hospodách, ale běžně v řeznictví, v zelinářství.
No a s úklidem - taky asi jak kde. V tom nóbl hotelu stál v koutě kbelík s věčně špinavou vodou, hnusnej hadr a smeták. Hadr se vyčmáněl v té špíně, vyždímal a s tím se setřely cestičky mezi zařízením.

Kamarádka, vyučená prodavačka, se při povinné praxi naučila několik důležitých věcí: tzv. gumovat mlíko - to znamenalo z igelitových pytlíků gumovat razítka s datem výroby, aby lidi nevraceli mléko, že nebylo čerstvé. A pak míchat saláty a pomazánky, čerstvé se starými.
Takže personál byl sice vyučený ke kvalitě, ale v praxi se rychle naučili jinak. Proto taky mezi zákazníky bývaly oblíbené tzv. učňovské prodejny, na učňovský chleba a pečivo se stály fronty.

Vy ale směšujete trochu dvě věci. Téma bylo čistota a hygiena viz. myší trus. Tady už rozebíráte blivajzy. To nemá s hygienou nic společného.

Jo nikdo si nic neidealizuje. Ale znovu opakuji, omlouvat nečistotu tím, že za komunistů to tu přece taky bylo, nelze. Vždycky platila zásada, že kdo dělá s jídlem, musí nebo tedy měl by být hlavně čistotný. A při dnešních vymoženostech v kuchyňských technologiích , přitom, že dnes už se třeba na hospodách běžně knedlíky nakupují z výroben by na ten úklid měl čas zbýt. Myší trus nebo podobné věci, za to by měla být pokuta jak bič a ztráta živnostenského oprávnění.

podle mě to souvisí. Když je někomu lhostejné, že hostovi servíruje blaf za drahé peníze, tak je mu lhostejné, že má neumyté páchnoucí záchodky a za sporákem uschlý hmyz. Samozřejmě, že by to mělo být tvrdě trestané.

Ale aspoň se dozvíme, že provozovny po kontrole musely zavřít a dát vše do pořádku. V minulosti si nepamatuju, že by se mluvilo o tom, že nějakou hospodu nebo obchod zavřela hygiena. A že to tam vypadalo leckdy hrůzně. Na vandrech jsme pár nádražních hospod prošli, na chmelech taky. V první práci po škole jsme s kolegyněmi chodily na obědy do jídelny s bufetem. Brzy jsem se naučila koupit si jen něco studeného, co se tam nepřipravovalo, jen prodávalo, a sníst si to v kanceláři, protože se mi zvedal žaludek z toho, jak to tam chodilo. Tácy smrděly, ani jsem se nedivila, když jsem viděla tu hnusnou špinavou vodu a hadr, kterým to dámy otíraly. Sklenice běžně upatlané, jak je jen tak vyčmáněli ve dřezu, příbory se házely do boxů ještě mokré, neutřené. Stoly se stíraly po poledním návalu, podle toho vypadaly, najít trochu čistý stůl kolem jedné hodiny už nešlo. Když jsem otěhotněla, přestala jsem tam chodit úplně, dělalo se mi zle, když jsem to viděla.
A to bylo vpředu, u zákazníků, jak to asi vypadalo vzadu..

teď jsem teprve shlédla ty fotky, předtím se mi neukazovaly. Bez komentáře.

Ale tyhle různé bary většinou mají majitele jako to bylo v Polreichovi a pořadu na Primě , název se mi vykouřil z hlavy. Vedoucí těhle hospod vesměs nejsou původním povoláním z oboru, vozí se ve značkovým fáru, ale koupit pořádnou lednici, sporák pro kuchyni, zaplatit důchodkyni na úklid, vymalovat, na to už je jim peněz líto. Že ale mezi hříšníky uvízlo i vyhlášené lahůdkářství s letitou tradicí na Národní třídě to je celkem překvapení.

Ano, mají majitele soukromníky, tehdy byl majitelem, většinou, podnik RaJ, Restaurace a jídelny. Za provoz odpovídali vedoucí. No a jak tehdejší tak dnešní majitele zajímalo jediné, zisk. Když je zisk, tak je ostatní vedlejší. Zisk je, když lidi chodí a konzumují. A český konzument je velmi nenáročný. Reptá, brblá, ale jde a sní. Sní i blivajz, když bude o 10 korun levnější než jinde. Než aby si doma levně uvařil zdravé jídlo, tak radši koupí hnus.
Nemyslím teď lidi jako ty, nebo Iris, kteří se v restauracích stravují asi výjimečně, to se prostě stane, že se člověk nají i tam, kde mu to moc nevyhovuje, ale nemá čas, chuť pátrat po lepším. Myslím pravidelné zákazníky, lidi, kteří jedí v jídelnách, hospodách pravidelně.