Případů, kdy léčitelé odradí pacienty od léčby postavené na důkazech, mohou být stovky, možná tisíce ročně. Mnohé z nich končí tragicky – nenávratně poškozeným zdravím nebo smrtí. Pod dojmem posledních mediálně známých případů chce ministr zdravotnictví dát policii a soudům legislativní bič na vraždící léčitele. Jenže to nebude vůbec jednoduché.

    O tom, že jde o skutečně rozsáhlý problém, se ministerstvo přesvědčilo v posledních měsících, kdy Svatopluk Němeček veřejně vyzval občany, aby mu posílali své zkušenosti s léčiteli. Případů, kdy šarlatáni způsobili odrazením od léčby ve zdravotnických zařízeních smrt vážně nemocných lidí se mu objevily v emailové schránce desítky. Šlo o první takto masivní veřejné odhalení tohoto problému. Dosud spíš bublal pod povrchem v rámci odborné debaty.

    „Nikdo to moc nechtěl veřejně slyšet. Média tohle téma nemají ráda...  Léčitele mnozí novináři obdivují a tohle se jim moc nehodí do krámu. Jenže jako lékař, který se stará o starší lidi nemocné rakovinou, mám nepřetržitou zkušenost od devadesátých let, kdy potkávám pacienty, kterým léčitelé ukrátili život o dlouhé roky,“ říká Oskar Andrysek, primář Centra integrované onkologické péče Nemocnice Měšice a člen výboru Českého klubu skeptiků Sisyfos.

    Právě odrazení od účinné léčby je podle něj největší nebezpečí, které lidem od léčitelů hrozí, mnohem větší, než jejich zpravidla nefunkční terapie, tahající z nich peníze. V srpnu se proto obrátil ministr zdravotnictví na ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou:

   „Obracím se na Vás se žádostí o zvážení možnosti řešit v trestním zákoníku zavedením zvláštního trestného činu trestnost osob – tzv. léčitelů, kteří svým přesvědčivým vystupováním „o uzdravovací moci“ jimi používaných postupů (schopností), uvedli v omyl nemocné lidi, kteří pak upřednostnili tyto „léčitele“ před zdravotní péči poskytovanou k tomu způsobilými poskytovateli zdravotních služeb, a toto jednání tak vedlo k vážnému poškození jejich zdraví nebo smrti.“

V Norsku to jde, u nás ne

V říjnu však ministryně tuto Němečkovu prosbu o pomoc odmítla. Podle ní zavedení takového trestného činu není možné.

„Stanovení nové skutkové podstaty trestného činu postihujícího osoby léčitelů - „šarlatánů“, kteří v rámci léčitelské činnosti způsobili újmu na zdraví nebo smrt třetí osoby, a to i s použitím praktik, jejichž smyslem bylo odradit pacienta od návštěvy kvalifikovaného lékaře, není v současnosti možné, neboť by orgány činné v trestním řízení byly v trestní praxi postaveny před neřešitelný problém. Nebylo  by totiž jasné, jaké konkrétní jednání zde má být vlastně trestně postihováno. Není-li náležitá odborná péče zákonem nikde vymezena, není ani možné posoudit, zda léčitel v daném případě s touto náležitou odbornou péčí postupoval...“, píše Válková ministrovi Němečkovi.

  Ministerstvo spravedlnosti navíc doporučuje, že by toto jednání léčitelů mohlo být postihováno stávajícími zákony. Například prostřednictvím trestného činu podvodu, či trestných činů těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti nebo usmrcení z nedbalosti.

  V úvahu podle ministerstva spravedlnosti připadají i trestné činy ublížení na zdraví a těžké ublížení na zdraví či vraždy. Většina těchto paragrafů ovšem není v praxi použitelná, protože nelze léčitelům prokázat úmysl, který vyžadují k naplnění skutkové podstaty. Oni by samozřejmě správně měli vědět, že jejich rady, metody a zrazování pacienta od léčby prostřednictvím metod, jejichž účinnost je prokázána a na nichž naše zdravotnictví stojí, povedou k poškození zdraví, ale léčitelé jsou zpravidla subjektivně přesvědčeni, že pacientovi pomáhají.

  Ano, jsou tu i vykukové, kteří se smířili s tím, že vydělávají na lidském neštěstí a ví moc dobře, že jejich metody nepomáhají, ale tihle to nikdy nepřiznají.

 Nejspíš i to je důvod, proč i přes negativní stanovisko ministerstva spravedlnosti trvá ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček dál na svém a bude požadovat zapracování trestní odpovědnosti tzv. léčitelů do novely trestního zákoníku.