Jestlipak víte, proč se říká "panenko skákavá"? Určitě jste toto spojení  zaslechli někde v pohádkách, nebo ho používala třeba vaše babička. Dnes k vyjádření údivu užíváme novějších tvarů jako: týjo, tý brďo, tý vado, tý vogo a podobně.  Ve skutečnosti by se mělo říkat panenka skokovská podle poutního místa v obci Skoky. Skoky ležely na kopci, kus cesty od Žlutic na Karlovarsku.

      Dnes již neexistují, protože vesničku zahubilo 20. století. Přesto ale stojí za to se u té historie zastavit, neboť když pominu významnou duchovní stránku toho místa, tak to byl vlastně úžasný příklad, jak bez ničeho, s holýma rukama a prakticky bez vstupního kapitálu lze vydupat ze země prosperující projekt. Navíc nejde o pohádku, ale vše je do puntíku zaneseno v dějinách obce.

Z dějin poutního místa

     Počátky poutního místa spadají do vrcholného baroka, do období vrcholícího mariánského kultu. Tehdy ves patřila k faře ve Žluticích. Tamní farář, tepelský premonstrát P. Johann Rick, patrně nelibě nesl fakt, že Skokovští nechodili pravidelně do kostela, neboť cesta ze Skoků do vzdálených Žlutic byla dlouhá a za špatného počasí nepohodlná. 

      Proto někdy na počátku roku 1717 si po mši svolal 10 skokovských sedláků a vyzval je, aby se každý 10 zlatými složili na stavbu kaple a ulití zvonu pro kapli ve Skocích, kde by se mohli společně modlit. Sedláci však faráři oponovali, že jsou stejně dobrými křesťany a farníky jako jejich otcové a dědové, kteří se bez kaple také obešli, nakonec však přislíbili kapli postavit.

     Ovšem na slib rychle zapomněli a ke stavbě kaple se neměli. Výzvy nakonec uposlechl pouze jeden z nich, zbožný sedlák Adam Lienert, otec 7 dětí. Ve snu se mu měla zjevit Panna Marie, aby mu tak připomněla slib daný ve žlutickém kostele. Lienert prodal jednoho ze svých 4 koní za 25 zlatých. Za ně si v Toužimi zajistil zedníka. Při cestě navíc našel tři krejcary, které propil se zedníkem na uzavření smlouvy. Část věnoval toužimskému kostelu a ve Žluticích pak domluvil tesaře. Panský úřad v Údrči daroval na stavbu kaple 2 klády na dřevo a 200 cihel.

     Tak tomu říkám přesné informace.

  Zázračný obraz

 
     Lienert vybral pro kapli na radu žlutického faráře P. Ricka zasvěcení Panně Marii Pomocné, proto dal pro kapli vymalovat u malíře Johanna Wolfganga Richtera, toužimského měšťana, kopii známého zázračného obrazu Panny Marie Pomocné z německého Pasova. Obraz byl zhotoven za 8 dnů a stál 9 zlatých. 29. září 1717 byla kaple vysvěcena P. Rickem. Měla obdélníkový půdorys, byla 4 sáhy dlouhá a 2 sáhy široká (cca 7 x 3,5 m).

      Zázračný obraz však zafungoval i přesto, že se jednalo o kopii. Nevím, zda-li šlo o ono pověstné „věř a víra tvá tě uzdraví“, o náhodu, nebo o pomoc samotné panenky Marie, ale začaly se dít věci nevídané až zázračné a uzdravení poutníků a jiných zázraků přibývalo jak na běžícím pásu.

     Skokovští přemýšleli jak ten zázrak  zhodnotit a tak roku 1732 iniciovali u pražského arcibiskupa zřízení vyšetřovací komise na uznání zázraků a prohlášení Skoků za svaté místo.  Na podzim 1732 přijela do Žlutic vyšetřovací komise ve složení přísedící arcibiskupské konzistoře Maxmilián Wietrowski a sekretář Johannes Gallasch.