Vystřílení členů redakce časopisu je hrůzný čin, ale požadavky na zavedení šária v evropských státech považuji za problém ještě podstatnější, mající dlouhodobý a zásadní význam. Evropská etnika pozvolna biologicky degradují – vymírají, snižuje se jejich fyzické zdraví. To víme všichni, pouze si to nechceme přiznat a něco proti tomu dělat. Ano, je tu šance v integraci přistěhovalců. Jenže to nefunguje tak snadno a nakonec se musí ustupovat i kulturám přistěhovalců.

Pokud přicházeli islámští přistěhovalci v padesátých a šedesátých letech do západní Evropy, pocházeli z prostředí zaostalých mýtů a předsudků, které se jevily ve světle moderní Evropy jako neschopné, nepoužitelné. Zachovali si obvykle jen určité povědomí o svém náboženství. Pak ale najednou přišli jejich kněží, placení petrodolary, otevřeli jim oči o jejich původní kultuře, která se pro ně stala přitažlivou – a to hlavně pro ty, kteří měli nějaké, byť zcela obyčejné, problémy.

Evropské hodnoty zatím upadaly. Začalo to odmítnutím tradičního řádu levicovou revolucí mladých na Západě v šedesátých letech. Ta zbořila vztahy lidí s minulostí, tím i návaznost na budoucnost a dokončila dvousetletý proces „osvobozování jednotlivce“ od všeho, od čeho se osvobodit lze. V konečné fázi i od rodiny, od národa a od státu, od zodpovědnosti, od druhých jednotlivců - vyjma „veselých kamarádů“. Skončilo to úplnou oslavou jednotlivce jako „boha“, nahrazujícího neviditelného Boha. Tzv. lidská práva jsou toho dokladem. Ta sama o sobě nejsou špatná, nicméně jsou adorována jako „božské zjevení“ a nejsou vyžadovány žádné reciproční povinnosti ke společnosti, která tato práva musí zajišťovat.

Muslimové, kteří se seznámili se svojí kulturou, přece nepřijmou to, co nepokračuje, když se jim nabízí jejich vlastní kultura, která jim dává smysl do budoucnosti, vytváří kolektiv jistoty, vytváří nadčasovou existenci. Někteří to pochopili fanaticky a stali se z nich teroristé. Smutné bohužel je, že křesťanské církve už nezvládnou vytvořit toto kulturní paradigma sounáležitosti, a pokud ano (například sekty), tak jdou na to samozřejmě úplně špatně.

Dvojí tvář člověka

Člověk při narození má jen nejzákladnější vlastnosti potřebné pro přežití, které jsou základem výchovy. Navenek lze společensky pozorovat dvě základní antropologické konstanty: Ego a sounáležitost.

Ego vyjadřuje jakousi vůli směřující k zachování a uplatnění vlastní osoby a to i proti druhým. Umožňuje vlastní prosazování v soutěžích s druhými, v požadavku svobody pro sebe, indikuje člověka jako individualitu; a dokazuje, že člověk není včela nebo mravenec, sloužící instinktivně a naplno jen svému společenstvu, ale že má svou vlastní vůli.

Sounáležitost se projevuje láskou ke druhým lidem a kolektivními ctnostmi, které se sice člověk musí učit, ale má pro ně základ ve své podstatě.

Ego a sounáležitost nejsou výhradně jen špatné nebo dobré a mohou se v závislosti na dalším rozvoji projevovat jako dobro, či jako zlo. Ego je však daleko více niterné než sounáležitost a mnohé názory vedou k tomu, že sounáležitost je jen jakási účelová přetvářka pro uspokojení potřeb ega. Přesto je přijatelný názor, že vlastně ani nejde o lidského jedince, ale o geny, a ego i sounáležitost jsou konstanty, které mají jediný význam – zachování a šíření genů. Proto musí existovat obětavost (a někdy i hrdinství) pro obranu společenstva. K tomu ovšem musí společenstvo existovat.

Pokud ale není společenstvo uznáváno jako entita, a nutnost jeho existence je zpochybňována - na základě nějakého kosmopolitismu nebo multikulturalismu, není ani ona obětavost, protože nemá k čemu směřovat a obvykle se napře jen na fotbalový klub nebo zájmovou organizaci...