Jednou plul Jindřich Waldes spokojeně na lodi do Ameriky. Jeho společnost tvořila i herečka Elizabeth Coyensová. Ta si v rozpustilosti přiložila obrovskou reklamní patentku z Waldesky na levé oko. A na svět tak přišla miss KIN, logo firmy známé dodnes. Jen ona dáma v logu firmy pětkrát změnila účes podle aktuálních účesových trendů. Na logu firmy se podílel velký přítel JW František Kupka, který podle Waldesova obrázku namaloval scénku na plátno a Viktor Preissig pak vše graficky zpracoval.

Jindřich Waldes byl velkým mecenášem a sběratelem umění. Kromě obrazů zmíněného F. Kupky vlastnil řadu děl Maxe Švabinského, Antonína Mánesa, nebo Julia Mařáka. Dokonce vlastnil i obraz Karla Škréty z roku 1670.  Vše umístil ve své obrazárně na rohu Americké a Koperníkovy ulice na pražských Vinohradech.

 Založil i vlastní Muzeum špendlíků a šatních spínadel čítající 70 000 tisíc exponátů, nákup každého z nich schvaloval JW sám. Muzeum ve Vršovicích mohli návštěvníci po domluvě navštívit zdarma. Součástí byl i tzv. Karlštejnský poklad, který muzeum získalo v aukci.  Kromě spínadel obsahoval i dvě stříbrné misky z parléřovské sbírky. Též návrhy jehlářských strojů od Leonarda da Vinciho.

Bohužel, závěr života tohoto neobyčejně houževnatého muže, i osud toho, co po něm zbylo, už není tak krásný jako jeho sbírka pláten, ani lesklý a blyštivý jako jeho sponky a patentky. S nástupem fašismu podcenil JW nebezpečí, které hrozilo Židům. Svoji rodinu sice poslal do bezpečí za velkou louži, ale on sám však skončil v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Rodina jej sice vyplatila několika miliony korun, ale cestu do Ameriky už muž nemocný diabetem nepřežil.

Spekuluje se, že než loď roku 1941 dorazila z Lisabonu do Havany, kde měl být předán Američanům, dal mu německý lékař, který ho doprovázel, injekci, po níž Waldes zemřel.

Podnik převzal bratr Sigmund Waldes, ale i tak byl podnik v podstatě pod taktovkou Němců. Ti jej vtáhli do nacistické vojenské výrobní mašinérie, zpřetrhali zahraniční vazby a přejmenovali na Koh-i-noor. 1.1.1946 byla zkonfiskovaná továrna znárodněna, později přešla pod Prago-union. 1. 1. 1994 proběhla privatizace a podnik se tak snaží navázat na původní slávu.