Zima nám konečně ukazuje svoji pravou tvář a není divu, že někteří z těch, kteří se zapomněli tepleji přiobléct, kýchají, smrkají a sahají po rychlé pomoci v podobě různých celaskonů, sirupů proti nachlazení a dalším lékům.  Ať už patříte k těm šťastným, kteří ťukají na dřevo, protože se jim podobná nachlazení vyhýbají nebo Vás zrovna nějaký ten „moribundus“ skolil, zaposlouchejte se do dnešního povídání. Do povídání s vůní mateřídoušky, medu, jitrocele, lékořice, do vyprávění, kde hlavní roli hrála krabička s mastí či ampulka s lékem. 

     Začtěte se  do příběhu jednoho lékárnického rodu, ve kterém nechyběla lidská pracovitost, houževnatost, svědomitost i všestrannost.

    Půjdete-li z Pražského hradu rušnou Nerudovou ulicí, možná si, stejně jako já, vyfotíte krásný rohový dům se sgrafity Mikoláše Alše. Stojí v místě křížení se Zámeckou ulicí. V domě je lékárna, nad vchodovými dveřmi visí plastika mohutného černého orla. Léky se zde připravovaly už ve středověku, kdy na místě stály domy dva, jednomu z nich se říkalo Apatyka.  Nutno zmínit, že význam lékárenství stoupl hlavně po založení Karlovy univerzity, kdy vystudovaní lékárníci skládali přísahu, v níž slibovali připravovat léky dle receptur a neměnit libovolně jejich složení. 

     Lékárna postupně měnila majitele, získávala si věhlas.  Žádané byly zejména léky a masti proti vodnatelnosti, revmatismu a plísni, připravované podle receptur samotného magistra Edwarda Kellyho. Kelly odtud sídlil co by kamenem dohodil - na Jánském vršku v domě zvaném U osla v kolébce. Kellyho věž tu najdete dodnes, je v ní Muzeum alchymie.

     Roku 1622 byl majitelem lékárny Daniel Kapr z Kaprštejna.  Jeho mladá žena však  dychtila i po náruči jiného muže. Zamilovala se do jistého Adama Zapského ze Zap a manžela nechala zabít. Ono krve máme v těle konstantní množství a když se přelije do jednoho místa, v mozku se jí nedostává a ten se zatemní. :-)) Čin intrikánské dvojice byl však odhalen a povedená dvojice skončila na popravišti.

     V devatenáctém století chodil na praxi do lékárny i jeden student, jistý Benjamin Fragner (1824-1886). Syn zámožného plzeňského soukeníka velmi toužil dostat se mezi lékárnickou elitu. Věděl, že mezi lékárníky existovaly úzké vazby a proniknout mezi ně bude velmi nesnadné.

     Odjel proto zkusit štěstí do jihočeského Písku. Zde poznal svoji budoucí manželku Cecilii Ottovou, po svatbě manželé zakoupili roku 1857 právě tuto dvorní lékárnu. Některé prameny uvádějí, že lékárnu Benjamin vyženil, jiné, že ji koupili manželé společně. Ať tak či tak, BF lékárnu významně pozvedl a získal jí nevídaný věhlas. Mimochodem pro léky do zdejší lékárny chodil údajně i sám Babinský.

     Rosy Balsám či Pražská domácí mast byly ve své době velmi žádané. Fragnerova mast byla vyvážena do deseti evropských zemí, posílat si ji nechávali i krajané do Ameriky. Nejen otec, ale i další členové rodiny si získávali uznání a postavení v oboru. V tradici lékárenství pokračoval dr. Karel Fragner (1861-1924, některé prameny 1926). Ten zahájil strojovou výrobu, přidal vlastní laboratoř, obohatil sortiment léků o Antiseptické ústní perle či řadu dalších, které se vyráběly ještě několik desetiletí. Jeden z nich, Thymomel, se vyrábí dodnes.

     Byl úspěšný i ve vědecké činnosti, po doktorátu r. 1884 působil v Paříži, publikoval řadu prací z farmaceutické chemie, v letech 1892-1894 předsedal Lékárnické společnosti.