|
Strana 2 z 2 dodržovat jistá pravidla: - s opilým se nehádat – výsledek je jen jeho větší řádění, stejně si nejspíš nebude nic pamatovat a pokud něco slíbí, tak to pak nejspíš popře;
- pokud možno mu jít z cesty – raději spát tu noc jinde (třebas v obýváku :-))),
- druhý den nezačít výčitkami – když to nezabralo dodnes, těžko to zabere teď, zbytečně se rozčiluješ, tvoje nervy jdou do háje, on si stejně žije dál svým stylem
- nevyhrožovat! uvědom si, že čímkoli budeš vyhrožovat a nesplníš to, tím si jen sama ubližuješ, protože pak už si z tebe opravdu nic nedělá!
- dále – uvědom si, co od něj můžeš chtít a co ne: jednoznačně nebudeš chtít od kominíka opravit počítač (pokud to není zrovna jeho koníček), tak nepožaduj nic, o čem dopředu nevíš, že to opravdu dokáže, zvládne, případně mu to nebude totálně proti srsti;
- zařiď si poznenáhlu vlastní život – jsi-li starší, tj. s velkými dětmi případně už bez dětí, najdi si své zájmy, snaž si vytvořit své zázemí, kde budeš šťastná;
- pokud máš malé děti, nebo děti, které už vše sledují, ale ještě vyžadují rodičovskou péči – rozumně si většími promluv. Tohle není věc, která se má zakrývat. Ber to jako život s postiženým – prostě stav je takový a nemá cenu ho nějak maskovat. Lépe se bude dětem žít, když budou vědět, že mají prostě smůlu na jednoho rodiče, ale je tu druhý, hodný, milující (píšu to takhle, protože v současné době se občas vyskytne i opíjející se maminka), který jim svou láskou a věnováním se vše vynahradí. A jsou tu ještě prarodiče, kamarádi a kamarádky…
- pokud se ti podaří nějak eliminovat – jakoby zapouzdřit - tuhle ošklivou věc (takhle se to přeci děje v těle – i náš organismus se brání podobným způsobem!), jsi na nejlepší cestě se psychicky postavit na vlastní nohy. A od toho psychického jistě časem – u všech kategorií, prosím! – je možno přejít k osamostatnění opravdovému.
Tenhle návod je jen jakýmsi návodem na dočasné řešení. Vaše další možnosti jsou několikeré: buď (což je nepravděpodobné) dotyčný přestane a stane se fantastickým partnerem, nebo bude pokračovat (což je nejčastější), a vy se musíte konečně postavit na vlastní nohy. Berte to tak – jsou lidé, kteří najednou ochrnuli, nemohou strašně moc věcí – ale přeci nerezignují. Dokážou se s osudem porvat a vytvořit si vlastní plnohodnotný svět. Tak proč byste to vzdávaly zrovna vy? Hodně štěstí, d@niela
|
