Netleskejte v kanceláři nebo doma, hrozí nebezpečí, že vám poškodí podlahu lednice s piškotem! Před žíznivým upírem vás zaručeně ochrání oplatka… Domníváte se, že jsem blázen? Echm, já tedy ne (nebo aspoň myslím).Občas se totiž dívám na televizi. No, abych pravdu řekla, koukám na ni jen tehdy, když u mě pobývá kamarádka, která v jedné pracuje. Pak neodolám, usednu na gauč……a nestačím se divit.O tom, že reklamy nám ukazují úplně jiný, naprosto nereálný a iracionální svět, už toho bylo napsáno dost. O tom, že se vždycky najde určitá množina těch, kteří se nechají zblbnout a daný produkt zakoupí, vím taky. O tom, že drtivá většina reklam se pravděpodobně zaměřuje na cílovou skupinu „vymatlaný blb -vymatlaná blbka,“ ví snad každý.
Reklama útočí na naši touhu všechny ty krásné-dobré-praktické věci mít a dosáhnout tak svého štěstí, klidu, spokojenosti, harmonie… anebo se u ní můžeme zasmát, vzácně i žasnout nad dobrým nápadem, vtipem, formou.
Takže nic proti, jen malá exkurze:
Představte si svět, v němž rodina jásá nad jídlem, připraveným z polotovaru či pytlíku, rodinnou atmosféru umocňují rozprašovače chemických vůní; svět ve kterém ženy menstruují zásadně modrou kapalinu (někdy i gelové konzistence!) a muži vyznávají své city kokosovými kuličkami nebo prstýnkem, umně skrytým pod šálkem kávy;
kde pijeme buď sladké limonády nebo tu „správnou“ vodu, samozřejmě bez tuku (!!!!) a s příchutěmi, které mají s přírodou společného asi tolik, jako plastová lahev, v níž se prodává; svět, ve kterém ženy bědují nad vybledlými barvami svých šatů, topů a halenek a téměř extaticky jásají nad tabletami do myčky nebo čistou záchodovou mísou, a muži stupňují své štěstí pivem, relaxují nad kořalkou nebo za volantem či realizují své projekty natíráním různobarevného plotu se sousedy;
svět, v němž jsou skutečně šťastné jen ty děti, které celý den hryžou, cucají a žvýkají čokolády, sušenky a oplatky plné mléka, cukru, karamelu a medu, případně rapují nad dvoubarevnou hmotou, vydávanou za krém, protože jejich mozková kapacita se zvětšuje vlivem prášků s ovocnou příchutí (ostatně prášky, tablety a tobolky zobeme všichni. Tu proti bolestem, tu na prostatu, paměť, klouby nebo páteř, tak proč s tím nezačít hned v dětství)….
Je divnej, co?
Občas do něj nakouknu, abych se utvrdila v tom, že jsem normální. Tedy malý hlad zaženu třeba jablkem, jsem šťastná, když mi můj chlap řekne „Mám tě rád,“ když dostanu skvělou nabídku k práci nebo taky jen tak, že žiju, dýchám, cítím, vidím, slyším, chodím. Doma mi sem tam voní vanilka nebo skořice, bylinky v květináči, kytka ve váze či aroma lampa s olejíčkem, mozek, páteř i klouby mi slouží i bez prášků a relaxuju u dobré hudby, při procházce, s knížkou, v kavárně nebo baru s přáteli. Běduju nad tím, když něco důležitého pokazím, zapomenu nebo spletu, když se opiju a mám kocovinu… a šmouha na okně mě nechává chladnou. Jsem požitkářka, občas bordelářka a v tomhle světě mě baví být.
Včera jsem objevila na netu reklamu na hyperluxusní vodu. Logo na designové lahvi je ručně osázeno křišťály zn. Swarowski, obsah, tedy voda, se „vyrábí“ za pomoci devítistupňového čistícího procesu zahrnujícího i filtraci ozonovou, ultrafialovou a mikrofiltraci. Vymyslel ji hollywoodský producent, a pokud chcete umocnit svou image, můžete ji zakoupit za směšných 1008 Kč s DPH.
Pardon, vlastně nemůžete, je momentálně vyprodaná.
Jdu si natočit další sklenici z kohoutku a vyvenčit Sashu – třeba po cestě potkám tu fialovou krávu, která neumí matiku ani dámu, zato v nás ducnutím probouzí neodolatelnou touhu být milí – a toho není nikdy dost, viďte?
ROSEANNE
