O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
ZA CO PŮJDEME BOJOVAT? - I. |
![]() |
![]() |
![]() |
Neděle, 31 srpen 2014 | |||||||
Nová nebezpečná situace
Znovu eskaluje konflikt, který je důsledkem především neochoty kyjevské vlády jednat s obyvateli ukrajinského východu o nějaké formě autonomie. Konflikt, který se zdál být před koncem, když separatisté už drželi jen malé území a dvě velká obklíčená města. Putin nejspíše čekal na schůzku v Minsku, kde očekával nějakou změnu v postoji prezidenta Porošenka - na kterém vlastně záleží - zda začne jednat, nebo bude pokračovat v dobývání východu a prosadí svoji vůli silou.
I když Putinovi nemusíme zrovna důvěřovat, je více než jasné z celého jeho postoje, že nechce připojovat východní Ukrajinu k Rusku (to už by udělal dávno za daleko příznivější situace) a že mu jde opravdu pouze o obranu zájmů obyvatel východní Ukrajiny, aby dosáhli dostatečného stupně autonomie. Zato Porošenkovi a kyjevské vládě jde o ovládnutí východní Ukrajiny a prosazení svých, dosud ne zcela jasných (ale podle náznaků nebezpečných a nacionalistických) záměrů jednotné Ukrajiny, což znamená násilnou indoktrinaci obyvatel východu, jak už byla naznačena hned po nástupu této vlády k moci - zrušení samosprávy regionů, zrušení jazykového zákona atd.
Povstání obyvatel dvou nejvíce ruských provincií Doněcké a Luhanské, jejich antimajdamy a referendum, bylo jasným signálem jejich vůle nepodřizovat se kyjevské vládě. Místo jednání nasadila vláda armádu a jednotky dobrovolníků v boji proti dobrovolníkům separatistů, podporovaných stále více ruskou stranou. Tvrdošíjnost kyjevské vlády ve svém nedemokratickém a typicky násilnickém kvazinacistickém jednání bohužel podporují USA a EU.
V Evropě ani v Americe by nic takového nebylo možné, ale ukrajinským integrálním nacionalistům se to dovoluje, nekritizuje a jednání se zatím omezeně podporuje. Přitom oni jsou příčinou konfliktu.
Je jasné, že kdyby poslechl Putin nařízení Západu, aby nepodporoval povstalce, tak by už dávno svůj boj prohráli. Ale od Putina se chce něco, co nemůže udělat před tváří svého lidu, opustit bratry Rusy bojující na východě Ukrajiny, opustit jejich oprávněné zájmy a boj za jejich jinak běžně ve světě uznávaná práva.
Finanční podporu separatistů sice neznáme, ale v Rusku se najde dosti dobrovolníků, dokonce i z řad armády, kteří separatisty podpořili. Putin nepotřebuje použít přímo armádu a vydat se do nebezpečí přímé konfrontace se Západem. Konečně v konfliktu bojují placení dobrovolníci na obou stranách. Branecká ukrajinská armáda je nespolehlivá, většinou bojovat nechce a mnozí vojáci se raději Rusům vzdají. To ukazuje, že vládu vlastně podporuje jen část obyvatel.
Kyjevská vláda chce do konfliktu zatáhnout Západ, ale hlavně od něj dostat větší podporu. Proto se stále snaží přesvědčovat, že Rusové vpadli na Ukrajinu atd. Tak rádi by mnozí válečníci viděli, aby Putin zaútočil svojí armádou, aby konečně mohli „prolévat krev“ (nikoliv ovšem svoji). A tady je otázka: za co a za koho by měl vlastně Západ bojovat?
- Za kyjevské nacionalisty, kteří dokázali pouze násilím řešit spory a nejsou ochotni ke kompromisům? - Podporovat vládu, která nemá většinu obyvatel na své straně?
Další eskalace konfliktu Ruskem je jasným signálem, že se obě strany nedohodly a že boj pokračuje. Je otázkou, zda se nechá Západ zatáhnout dál do konfliktu, zda se stane obětí vlastních lží, iracionálních zájmů nebo nátlaku kyjevské vlády. Mediální masáž pokračuje také na druhé straně a stává se stále iracionálnější.
Karta je ovšem v rukou Západu. Donutí Porošenka k jednání s obyvateli východu, nebo podpoří jeho nacionalistické, nedemokratické a iracionální jednání? Zvítězí snaha za každou cenu oslabit Rusko jako světového mocenského konkurenta, a to i za cenu podpory násilnické vlády, případně přímé konfrontace obou bloků?
Oběti vlastních lží, mýtů a iracionálních rozhodnutí
Putinova propaganda v Rusku je iracionální a nacionalistická rétorika obsahující resentimenty na SSSR - nikoliv pro jeho komunistickou ideologii, ale proto, že se jednalo o velký a silný celek. Hlavní propagandistická lež je, že Ukrajinci nechtějí do Evropy a za všechno mohou USA a EU, které jimi manipulují. Putinova politika na Ukrajině selhala pro jeho příliš viditelnou snahu povýšeně jednat a diktovat si cokoliv; když už to nešlo jinak, tak přes diktátory. To ovšem nepřizná.
Přesto Putinova propaganda má dnes daleko blíže k pravdě než propagandistická rétorika Západu, která staví na vyložené demagogii, lžích a mýtech. Ohrožení ruských obyvatel východní Ukrajiny má racionální základ, stalo se skutečností poté, co vláda vzniklá z Majdamu zrušila regiony a jazykový zákon a začala s rétorikou neberoucí na zřetel práva obyvatel východu; mnohdy ani nezakrývající násilnické odhodlání.
Povstání bylo tedy pochopitelným obranným aktem, který se samozřejmě opíral o Rusko a jeho podporu, možná by nevzniklo v takovém rozsahu a síle, pokud by za hranicemi nestála ruská armáda a rétorická podpora. Tento odpor má racionální jádro a je zcela ve smyslu práv národů na sebeurčení, je otázkou pouze vydiskutovat přijatelnou autonomii. K tomu ovšem kyjevská vláda nedala příležitost a začala boj. Přestože mnozí evropští politici mluvili o dvou Ukrajinách a o nutnosti decentralizace, ve skutečnosti se podřizují nátlakům vlády USA a podporují ukrajinské nacionalisty. Nátlaky a zájmy jsou důležitější než zdravý rozum.
VLASTIMIL PODRACKÝ pokračování zítra
|
< Předch. | Další > |
---|