O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| SANKCE BEZ ŠANCE - II. |
|
|
|
| Středa, 06 srpen 2014 | |||||||
|
4/ Oslabení Ruska jako program: Je otázkou, proč oslabit Rusko? Bohaté státy jsou partnery obchodu, vytvářejí stabilitu ve světě. Proč by mělo být Rusko slabé? Vždyť i jeho palebná síla je osminou síly NATO. Je snad nějakou hrozbou pro NATO? Naopak, Rusko ustupuje, právě ztratilo Ukrajinu a tak si uchvátilo alespoň Krym. Po vojenské stránce není strach z Ruska oprávněný. Závislost na dodávkách plynu se už také pomalu ztrácí. Má snad strach z něho nějakou jinou příčinu? Putin vede velikášské řeči, chce obnovit SSSR a mluví o „blízkém zahraničí“, což snad má být východní Evropa. Možná vidí vzor v EU a přál by si podobný spolek. Ale už Gruzie a Ukrajina se do toho spolku nedostanou, protože byly získány protistranou. To je samozřejmě jistý neúspěch. Jsou Putinovy řeči opravdu příčinou obav? Putin však nepochopil dobu, nepochopil, že koloniální říše se rozpadly, že ani Anglie už nevlastní Indii a jižní Afriku. Smířit se s tím je těžké, ale asi časem bude nutné. Spíše hraje u něj roli strach z nepřítele, historické paralely, ve kterých vždy nějaké nárazníkové území hrálo roli. Vše to jsou zastaralé úvahy. Rusko má velké přírodní bohatství, které nechce dát k disposici zahraničnímu kapitálu, ale obhospodařuje jej samo. Peníze plynou do státní pokladny, což jeho nepřátelé považují za nepřípustné, správně by měly plynout bankám a holdingům v zahraničí. Navíc jsou to peníze z prodeje plynu v Evropě a jsou používány ruským státem k jeho upevnění. Sankce vytvářejí nátlak, který není pro Rusko akceptovatelný a k řešení nesměřuje. Je otázkou koho více oslabí, ale Rusko nezničí. Nová železná opona (spekulativní teorie) Dovolil bych si zde uvést spekulativní teorii, že spuštění nové železné opony má svoje vnitřní opodstatnění. Konzervativní američtí prezidenti dělali politiku zasahování ve světě v zájmu otevřené světové společnosti. Cílem bylo zachovat svět obchodu, svobody a bezpečnosti. Domnívali se, že „mírovou misí“ v některých zemích, které by uvedené hodnoty ohrožovaly, je možno dosáhnout míru a postupného celosvětového pokroku jak ekonomického, tak i v oblasti dodržování lidských práv. Měla být naplněna vize nějakého multikulturního nového světa, otevřeného pohybu zboží, kapitálu a lidí. Tato vize skončila zasednutím prezidenta Obamy na americký prezidentský trůn. Obama slíbil americkému lidu, že stáhne vojenské jednotky ze zemí mimo USA a přestane zasahovat ve světě. Dlouho asi nevěděl, jak to udělat, chtěl si nějak usmířit Rusko a udělat z něj partnera. Více ho trápila Čína. Ale jsou určité věci, které neovlivnil, a jiné síly postupovaly ke konfrontaci. Možná to byly spíše evropské státy, které využily nespokojenosti Ukrajinců na Majdamu a podpořili nacionalistické síly. Aby se uskutečnilo nezasahování ve světě, bylo nutno USA zbavit závislosti na dovozu strategických surovin. Otevření nových naftových polí a těžba břidlicového plynu vytvořila příznivé podmínky pro izolaci USA. Přebytek plynu dovedl k myšlence dodávat jej do Evropy a zbavit ji závislosti na ruském plynu. Prvotní nezájem o Evropu se změnil a změnil se i Obamův postoj. Měla se otevřít společná ekonomická zóna. Tím bylo nutno Evropu zařadit pod ochranná křídla USA. K tomu je ovšem nutné, aby se vytvořila jakási uzavřenější oikumena pod kuratelou USA. Někteří evropští politici byli podezřelí, že takovou vázanost na USA nechtějí, proto byli sledovaní odposlechy. Je zajímavé, že v posledních dnech už šlapou poslušně a vyhlašují sankce. Konflikt na Ukrajině se ovšem rozjel a tak se pod ochranná křídla musela zařadit i Ukrajina. To znamená konfrontaci s Ruskem, kterou Obama, možná nerad, přijal. V pozadí ovšem stojí zcela jiné příčiny. Původní vize otevřeného světa byla neuskutečnitelná. Nereálný je požadavek na dodržování lidských práv všemi zeměmi. Vnucování evropských hodnot americkou armádou jiným civilizacím vždy skončilo fiaskem. Kapitál není politicky neutrální. Představa, že soukromý kapitál nenese s sebou zájmy, nebo alespoň kulturní vize státu, ze kterého pochází, je naivní. Ještě naivnější je to u státních firem. Pokud většina kapitálu pocházela z Ameriky a Evropy, prosazovaly se ve světě vize západního světa, včetně kulturního působení. Ale, co dělat, když většinu amerických podniků koupí Číňané? Co když Rusové budou mít převahu ve finančním sektoru? Co když půjdou zisky od dceřiných společností holdingům v Moskvě a ne v New Yorku? Otevřený svět slouží vždy silnějšímu, všechny řečičky o svobodě a rovnosti všech světových subjektů jsou pokrytecké. Pokud otevřený svět sloužil USA a vyspělým evropským státům jak finančně, tak šířením myšlenek, potom byla tato vize otevřenosti podporována, nyní, když neslouží, najednou je zapotřebí se uzavírat a hledat k tomu nějaké odůvodnění. Konečně se naplní dávné sny studenoválečníků a budou mít nepřítele, aby na něj mohli svádět všechny neduhy vymírající a hroutící se evropské civilizace. Ozdravné proudy bude možno umlčet. Co to znamená pro nás, je otázkou. Možná se to ale všechno nepodaří, síla globálního obchodu a vzájemné výhodnosti bude větší. Uvidíme. VLASTIMIL PODRACKÝ
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
