V pátek začíná první významná přímá volba v české historii. Přeji šťastnou ruku všem, ať už budete volit kohokoliv - i když výběr mezi dvěma kandidáty není svobodná volba. Je to volba pro pokročilé. Takže vítejme ve svobodné Evropě, kde národ své vůdce volí a nenechá si jen diktovat od patologických jedinců posedlých mocí a známostmi.

       Jsme malá země a význam našich voleb, politiků i agitací tomu odpovídá. Teď mluvím o Hitlerovi, který dal tomu největšímu a možná nejvzdělanějšímu národu Evropy skutečně nezapomenutelnou lekci. Byl to směšný, hysterický řvoun, který sice volby vyhrál, ale vypadalo to, že by mohl být taky jen jedním z řady, kteří takzvaně vyhráli volby. V demokracii nikdo nikdy volby úplně nevyhraje, protože to má nanejvýš do voleb příštích. Hitler ve svém prvním povolebním projevu slíbil, že už nikdy volby nebudou. I dnes to zní jako docela dobrej vtip. Akorát, že on to se svou tvrdou menšinou proti jemné většině vybojoval.

     Určil pravidla, zesměšnil soudce a prvními obyvateli koncentračních táborů byli Němci. Teprve pak přišli ti ostatní.       

     V Česku jsme ještě neměli čas si žádnou historii vytvořit, tak pokukujeme po okolí. Ani jsme se ještě pořádně neshodli od kdy vlastně existujeme. Od Přemyslovců, kteří se Přemyslovcema nenazývali? Od svatého Václava, o kterém Záviš Kalandra, popravený s Miladou Horákovou, tvrdil, že nikdy neexistoval? Od roku 1918, ve kterém vůbec nebylo jisté na jihu ani na severu, západě a východě, kde bude ležet československá hranice? Od roku 1945? Od roku 1993?

     A přímá lidová volba politika, který má pro stát nějaký větší význam? Tak to je fakt poprvé. A jak jsem řekl na začátku, druhé kolo, volba mezi dvěma kandidáty, není svobodná volba. To se člověk stává hráčem na šachovnici demokracie a demokracie je zápas. Férový zápas podle dohodnutých pravidel. Ale v každém případě zápas a ten nezná slitování. Má ale zákony a soudce. Bez toho nejen fotbal, ale i volby jsou nesmysl. Nakonec i nájemní smlouva a právo na život.

     Však je to jasné. Bez pravidel se nic nedohraje do konce. Svoboda je pod zákonem. Zní to nějak tvrdě, ale narazil jsem na to, když jsem četl cosi o anglickém právu. Pokud by ale neexistovalo bezpráví, tak není potřeba právo formulovat. Možná právě Anglie má největší a nejdelší zkušenost s bezprávím. Tvrdě se dobojovala k tomu, že svoboda je jen tam, kde je právo nezpochybnitelné.

      To pak můžeme zvolit i debila, by vtipně komentoval Miloš, a měl by pravdu. Familiérnost vůči Milošovi není v tuto chvíli mimo. Od roku 1975 jsem si s ním tykal už dvakrát. Po emigraci jsem to zapomněl já a po fejetonu Mikuláše bez Miloše mě z toho vyvedl on.