Zbyněk Horváth a Vladimír Hučín zahájili v poměrně rozjitřené atmosféře prezidentských voleb Palachův týden vystoupením v Olomouci dne 14. 1. 2013, aby následně vystupovali ve všech krajských městech. Bohužel se zdá, že veřejnost má jiné starosti. Přesto jsem rád, že se nezapomíná na toto výročí.

       Mnohdy ovšem Palachův čin není dobře pochopen, protože celému paradigmatu tehdejší doby dnešní lidé nerozumí. Především se mnohým zdá, že opravdový hrdina by se asi opásal granáty, lehl si pod sovětský tank a odpálil se i s tankem. Takovým činem by ovšem jen zavdal příležitost k represím. Což si právě fundamentální komunisté a sověti přáli. 

     Co tedy vlastně Palach chtěl?

     Podpálit se jen tak sám o sobě. Není to snad obyčejná sebevražda v afektu nebo v těžké životní situaci? Tak to vysvětlovali později jeho odpůrci. Tak to vysvětlují i dnes. Osobní selhání. Osobní důvody. Ale je to opravdu tak? Nikoliv. Palachův čin měl společenský význam. Měl vyburcovat lidi k aktivitě. Byl to projev vlastenectví.

       Proto musím poněkud popsat situaci té doby.

      V lednu 1969 byla ještě poměrně velká svoboda. Mohlo se svobodně mluvit a dokonce i sdělovací prostředky ledasco ještě napsaly. Musely být sice politicky korektní k Sovětskému svazu, ale informace ještě poměrně svobodně podávaly.

      Proto také se Palachovo upálení ve sdělovacích prostředcích mohlo probírat, informovat o něm a někteří komentátoři ještě mohli i spekulovat. Později, tedy po odstranění Dubčeka v dubnu 1969, už by se o takové věci sdělovací prostředky nezmínily a čin by byl vlastně zbytečný.  

     Zapadl by tak, že by jej dnes asi těžko někdo hodnotil, snad nějací historici by se zmiňovali, ale v podvědomí by vůbec nebyl. Čin měl tedy význam pouze v prostředí, ve kterém se odehrál. Vzburcoval studenty, kteří začali revoltovat a dokonce dělat některé akce.

 .

Hlavně pohřeb byl velkolepou manifestací.  

.