.

.

      Ale vraťme se k oné době. Československý lid byl už rok v aktivitě. V lednu 1968 začaly spontánně vznikat společenské organizace, vznikl KAN a K231. Obnovily se některé starší organizace, třeba Skaut. Ostatní organizace se vnitřně přerodily.

 .

      Např. v ČSM (československý svaz mládeže) byli zvoleni na místa předsedů kandidáti, kteří už nebyli dosazeni komunistickou stranou, ale právě ti nejrevolučnější. Ostatní organizace na tom byly podobně.

       Komunistická strana prožívala vnitřní změny. Generální tajemník Dubček hlásal demokracii. Je ovšem jasné, že ze své podstaty nebylo zas členů KSČ - naladěných revolučně – tolik, jako v jiných organizacích, ale převažovali.

.

      Průběh Pražského jara je známý. Nejsvobodnější byl První máj, kde vystupovaly nové organizace a také staré s novým vedením. Hesla žádala demokracii a potvrzení nových organizací. Nové organizace sice uznány nebyly, ale nikdo proti nim nezakročil.

     Sověti nejprve vyzývali a později vyhrožovali Dubčekovi a jeho vedení, aby to všechno zarazil. Dubček tak neučinil. Proto provedli onen známý vojenský zásah v srpnu. Ten měl být kryt pučem uvnitř Komunistické strany. Sovětští nastrčenci Bilak, Indra a Kolger měli svolat předsednictvo, které mělo sovětský zásah potvrdit a vydal „zvací dopis“, tedy prohlášení, kterým sověty pozvali.

.

     To se nepodařilo, členové předsednictva odmítli. Tím byl přepad Československa nelegální i v očích svobodně jednajících komunistických stran, v rámci celého svobodného světa zcela samozřejmě.

       Proto také Jugoslávie a Rumunsko přepad odsoudily. Dubček a jeho garnitura byli odvezeni do Moskvy. Lidé na ulicích ovšem demonstrovali a hromadně zásah odsuzovali. Sověti nakonec si nevěděli rady jinak, než Dubčeka do jeho úřadu vrátit, když předtím podepsal dohodu o pobytu sovětských vojsk. Ostatní vojska spojenců opustila Československo.

       Od té doby byla země okupována, ale vláda zůstávala Dubčekovi. Fundamentální komunisté s podporou sovětů začali postupně dobývat jeden post za druhým. Zákaz nových organizací byl první čin. Přesto se však zdálo, že je možno některé vymoženosti Pražského jara ponechat.

.

      To byla především jakási, byť omezená svoboda slova, svoboda volby lidí do čela povolených organizací, univerzitní svoboda apod.