Rovnost občanská a rovnost příležitostí, taktéž tolerance k biologickým odlišnostem lidí je produktivní. Ostatní druhy rovnosti mohou akceptovat toleranci k nepříznivým jevům a relativismus. Rovnost muže a ženy (genderový feminismus) nutí se chovat ženu a muže shodně, to znamená, že nejdůležitější je rovnost výkonů v zaměstnání. Tolerance k jiným agresivním kulturám znamená nebránit kulturu svoji.
Tolerance a relativismus Relativismus snižuje hodnotnost věcí, aby byly shodné s méněhodnotnými. Tak jsou si například rovny všechny kultury, evropská kultura je rovna kultuře pralesních indiánů. Domácí kultura pozbyla nadřazenosti nad cizí, přestože předkové ji vytvářeli dlouhá století a bojovali za ni. Jejich zásluhy ztratily hodnotu. Hodnotu ztratily i všechny pojmy spojené se společenstvem – domov, rodina, domovina. Hodnotu ztratila příroda, slouží jen k drancování surovin. Snižuje se hodnota práce, nepracující dostává mnohdy vyšší podporu, než má pracující plat. Zboží nemá hodnotu, plýtvá se jím, polovina potravin se vyhodí. Relativizuje se zlo. Relativizují se zločiny. Majetková rovnost byla odmítnuta, protože neodpovídá individualistickému ideálu. Zůstává jen to, co slouží jednotlivci nebo mocným skupinám. Bez řádu k zániku Původní řád přírody byl kdysi vystřídán řádem společnosti, který se vyvinul v úspěšných společnostech. Boj o ženu, kterou získal silnější muž, byl nahrazen ekonomickým soutěžením, schopnější muž okouzlil dívku svým autem a bytem, také uživil větší rodinu. Společenské konvence byly zařízeny tak, aby matky byly přiměřeně mladé, mohly mít více dětí a měly sílu je dobře vychovat.
Studování a ježdění po světě do pětatřiceti let a střídání partnerů společnost ostrakizovala, protože řád společnosti byl zakotven v dějinách, vycházel z minulosti a budoucnost v něm byla zabudovaná. V dějinách zakotvený tradiční řád byl narušen právě individualismem a relativismem, protože lidem nevyhovoval z prospěchových a hédonických důvodů. Není to samozřejmě záležitost jednotlivců, ale řádu. Dnes mnozí jednotlivci by se rádi chovali zodpovědně, ale společnost jim v tom nepomáhá a všechny aspekty paradigmatu je od toho odvádí. Extremalizovaná svoboda - individualismus lidi izoloval, rozbil sounáležitost lidí spojující je do společenstva. Ztrátou vztahu ke společnosti se ztratil zájem o její budoucnost. Extremalizovaná rovnost - relativismus vede k nezájmu o vlastní kulturu, vlastní rodinu, domov a domovinu, ale i k nezájmu hájit svoji kulturu a s tím hájit skutečnou svobodu a rovnost.
Překonání těchto nešvarů neznamená popření svobody a rovnosti, naopak správný řád společnosti tyto hodnoty garantuje. K tomu, aby se vytvořil potřebný řád vymezující hranice svobody a rovnosti, je zapotřebí především zbavit se individualistického a relativistického chápání světa. Musí se obnovit sounáležitost (partnerství) se společností, s ostatními lidmi svého národa, s celkem. Jestliže se národ a stát stanou uznávanými hodnotami, obvykle se začne uvažovat, jak je zachovat.
Prvořadé zachování národa znamená především zachování biologické a kulturní. Problém s muslimy a přistěhovalci vůbec se vyřeší postupným tlakem na jejich přizpůsobení se domácí kultuře.
Vlastimil Podracký
|