Ráda bych vám vyprávěla příběh jedné (hloupé?) ženské, který jasně dokazuje platnost citátu: ,,Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. Vdala  se brzo a do roka se jim narodila dcera. Manželství dvou mladých lidí probíhalo bouřlivě: on fotbálek a kamarádi (pozdní návraty z hospody), ona časem naštvaná, protože sama doma s děckem. Léta šla a ze vztahu se trochu vytratila vzájemná náklonnost.

     Manžel kameník, neustále byl někde na cestách,  ale ona  se vždycky o vše postarala. Nakonec jí ani ta občasná volnost nevadila, aspoň se mohla jít v klidu taky občas pobavit! Klasika - po sedmi letech druhé dítě, znovu kolotoč, do toho začala školní docházka starší dcery. Manželka pořád všechno zajišťovala a manžel se měl kam vracet. (pravda, s dětmi pomáhal, jezdili spolu také dost na výlety - na kola, na lyže – nebylo pořád špatně!). 

     Ale pak přišel první šok ve formě manželovy nevěry! Dětem bylo 10 a 3, a co měla dělat? Tak se hroutila, naléhala, nemohla pochopit chlapskou logiku, jakto, že se  manžel po dvouměsíčním vztahu chce stěhovat za milenkou! Nakonec mu dala ultimátum, a táta se vrátil k rodině. Nějaké malé výčitky proběhly, pár drobných hádek, ale protože ona chtěla rodinu udržet, tak  trochu ,,držela hubu“. Myslela, že tenhle úlet je za nimi.

       Manžel sekal latinu přibližně 2 roky. A pomalu se to všechno vrátilo do původních kolejí:  kamarádi, hospoda, občasné nadávky, dal jí i pár facek - po výčitce, že je zase ožralej, a proč by se na něj takhle děti měly dívat.  Pak jednoho dne řekla dost, odstěhuješ se k rodičům!

      Přišel klid a úleva, v bytě s dětmi dál všechno zajišťovala, vše fugnovalo a tatínek se stával víkendovým.  Ale dál se jezdilo na rodinné výlety, na kola , lyže - a skoro to vypadalo, že by se ti dva k sobě mohli vrátit. Děti rostly (14 a 7) a  v tu dobu jí přes cestu přešel milý chlap. Zamilovala se, a manžel začal něco tušit. OK - tak se přiznala, vše si vyříkali, a vypadalo to, že každý půjde svou  cestou.

      On koupil dohromady se svou matkou domek za Prahou. Ona zas  jezdila často za svým novým přítelem. Proběhly i nějaké dovolené, a vypadalo to na vážný vztah. Nicméně původní manžel a manželka občas dál jezdili na kola a na lyže s bývalou partou – kvůli dětem, a snažili se spolu kamarádsky vycházet.

      Manžel se pak po sms a emailech dožadoval jejího návratu k rodině a sliboval hory doly, byl milý a snažil se všemožně fungovat, přesto se časem dohodli na rozvodu. Ona proto, aby její nový vztah nabyl legálnosti, a on chtěl být volný. Trvalo to dva roky.