O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
ZVLÁDLA JSEM TO |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 29 březen 2012 | |||||||
Upozornil mě na to, že prášek začne zabírat až po zhruba třech týdnech a nemá žádné zásadní vedlejší účinky. Po třech týdnech vskutku přišla úleva. Všechny ostré hrany se už nezdály tak ostré a to, co bylo dřív nesnesitelné a únavné, jsem řešila jakoby s větší lehkostí a nadhledem. Nebyla jsem nijak oblbnutá, to ne, vůbec, ale najednou jsem měla pocit, že pánem situace a svého života jsem já a ne moje nálady.
Přešla nějaká doba a vše se uklidnilo, ba dokonce vylepšilo a já začala společně se svým lékařem přemýšlet, že se začnu pomalu zbavovat berliček. Vydám se z konejšivé náruče antidepresiv do reálného života a zkusím zvládnout vše sama, bez chemie v hlavě. Ano, přiznávám, bylo to dlouhé období přemýšlení a oddalování.
Teď ještě ne, teď musím ještě zvládnout tohle, potom mě čekalo v práci „velmi důležité tamto“ a pak ještě bůhví co. Nakonec jsem zcela sama dozrála k tomu, že to udělat prostě musím, že je na to čas a prášky přestala brát a čekala, co se stane.
A stalo se. Nějakou dobu mě bolela hlava, měla jsem náladu pod psa, brečela jsem snad i při slově kladivo a byla jsem nekonečně podrážděná a zlá.
Chudák moje dcera, když něco provedla, tak jsem hned vyletěla, pak jsem zase brečela i s ní, říkala jsem si, jaká to jsem příšerná matka...
Ale i tohle je pryč a já jsem už nějakou dobu čistá a teď můžu s klidným svědomím popsat sama na sobě rozdíly, když to beru a když ne.
Když jsem na prášcích, jsem klidná, vyrovnaná a nad věcí, tak nějak sama od sebe.
Budím se s lepší náladou a sotva mě rozhází zabordelený pokojíček mé drahé potomkyně nebo jedovaté připomínky kohokoliv (třeba když přijde moje máma a hned vidí, co je kde špinavého, neuklizeného, zaprášeného, nevyžehleného...).
Mám slunce v duší i když ch.ije od rána do večera, moje konto je mínusové a jíme na večeři chleba s vodou (tedy – opravdu ne, ale kolikrát je to fakt o prsa). Životní kontury jsou mírné a oblé a barvy spíše do pastelova.
Když na prášcích nejsem - jsem to já se vším všudy. Granátník, se kterým to mám občas složité. Mám dobré a špatné nálady, občas brečím, život je ostrý a prožitý do posledního zbytečku, mám větší chuť na sex a emoce se u mě střídají daleko rychleji. Ale bojuju, abych už se k tomu nikdy nemusela vrátit. Ne proto, že považuju antidepresiva za něco špatného, ale proto, že přesně tohle jsem já a není lepší pocit, dokázat to zvládat sama.
Konečně – i jako máma funguju už taky dobře :-))).
ZUZKA
|
< Předch. | Další > |
---|