Drazí osamělí, usoužení, smutní, vyhořelí a v depresi, čtu si již dlouho vaše příspěvky a příběhy a odezvy na ně a donutilo mne to k tomuto pokusu o sounáležitý lidský dopis. Hned na začátku považuji za naprosto nutné vás ubezpečit, že nejsem a nebudu nikdy v žádné církvi, náboženství, sektě, duchovní společnosti ba ani politické straně a ani nic z toho rozhodně nehodlám nikdy nesmyslně zakládat.

       Profesně jsem sice „členem vědy“, ale doživotně budu mít asi chvílemi problém s některými jejími „vědecky až nábožně dogmaticky“ zaměřenými příslušníky.

      Jakákoliv nemoc člověku signalizuje, že se ocitl v nerovnováze sám se sebou, se světem, s přírodou atd….(ano, vám přímo třeba na hlavě nebo někde na těle svítí kontrolka: stav přetížení, nebezpečí, ohrožení, nepochopení, špatný chod, směr…..) V celé té prožívané hrůze máte to veliké štěstí, že jste se narodili, nebo okolnostmi se vyvinuli k takové míře vnímavosti, citlivosti, že registrujete tento nerovnovážný stav již v etapě, kdy se projevuje „pouze“ na psychické, nebo psychosomatické úrovni.

      Což je vlastně dar, ačkoliv bychom se bez něj moc rádi občas obešli. S největší pravděpodobností totiž budete žít okolím ve svém skutečně nesmírném trápení nepochopeni a mnohdy i klidně pár desetiletí se vám nedostane žádné výrazné pomoci ani od lékařů (dokud tedy „konečně“ neonemocníte nějakou „společensky slušnou chorobou“ (např. infarkt, cukrovka, mrtvice atd.), jejíž symptomy lékaři skvěle léčit umí a v těchto život ohrožujících stavech vám technicky skutečně, při troše štěstí i nesčetněkrát, úžasně život fakt a nezpochybnitelně zachrání.

      Celý náš život je v současnosti chápán jako boj, to by bylo dlouhé a celkem zbytečné povídání. Podobně přistupujeme logicky i k nemoci (laici i zhusta lékaři): bojujeme s ní, válčíme s jejími příznaky, ty chceme smazat z povrchu zemského. A většinou je tomu člověk moc rád, když se podaří se jich zbavit. Každý! Chvíli máme pokoj a pak zase znova, obdobný proces nemoci…

     Logicky musí být, protože byly potlačeny pouze projevy nemoci, nebyla zjištěna žádná příčina, obnovena žádná rovnováha, co člověka trápilo, co nemohl strávit, co nemohl ustát, s čím se smířit, co nemohl pochopit, třeba i odpustit? To všechno zůstalo ležet někde ladem nezodpovězeno, takže nemoc stále, stále, stále, byť na čas skrytě, trvá. Tedy zdánlivě začarovaný kruh.

     Opravdu nemusí být. Příčinou může být často ztráta smyslu života, naštěstí povětšinou jen dočasná, naší vůlí s různými výsledky úspěšně potlačovaná, přesto ukrutně bolestivá. Co to tady plácám za nesmysly? Vždyť jste vystudovali/y všechny školy (nebo aspoň snaha byla), byli/y dobrými dětmi (a rodiče již třeba zemřeli), našli/y si partnera (a třeba vás opustil, nebo vy jeho), vychovali/y děti ( a teď třeba odchází, či již odešly), byli/y celkem i úspěšní v povolání, ( ale teď mu třeba už tolik nedokážete věřit) atd. atd., tak jakápak nelogická ztráta smyslu života, když jste všechna očekávání splnili/y?

     Ale proč to osamění, mnohonásobná bolest, smutek?

     Já bych si v prvé řadě dnes uvařila kávu, pustila si nějakou mi milou hudbu a zkusila si vzpomenout a třeba i napsat, co pro mne bylo důležité, v co jsem věřila a o čem snila jako dítě. Má to všechno, nebo něco z toho, pro mne dneska ještě nějaký význam?

      Já to zkusím, a co vy?

Pěsti vám moc drží a zdraví vás
EVA-EVELÝNA

Komentáře (76)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : mia I udělat si sám v sobě jednou za čas inventuru neškodí. Ale všeho s mírou, neustále zaobírání se sám sebou spíš škodí. Tak to alespoň vidím já. Daleko lepší je jít mezi lidi, neuzavírat se do sebe, neuzavírat se do čtyř stěn. Tím, že člověk vyjde mezi lidi, pozná, že problémy, které má, mají i druzí a dokázali je zvládnout. Hlavně musí člověk věřit sám v sebe, to je silný motor pro mnoho překážek. únor 14, 2012 22:49 mio : Iris ano, to je pravda a je to jistě potřebné překonávat potíže. A jít dál. Ale kam? Já přemýšlím nad tím smyslem, až se mi z hlavy kouří, ale nejde mi to. Že by hlavním smyslem našeho života bylo překonávání překážek? Přemýšlím nad tím ne poprvé a zcela vážně únor 14, 2012 22:58 Evo : Iris Od dnešního večera opravdu vážně přemýšlím nad posledním odstavcem tvého článku a začínám být trochu udivená až znepokojená. Nemůžu si totiž vybavit svoje sny z dětství a mládí.Na nic, co by pro mne mělo význam tehdy i později, či dokonce teď. Je to mnohem těžší zadání, než jsem si myslela, káva ani hudba zatím nepomáhají. Dokonce jsem před chvílí ukončila asi dvouhodinový telefonní rozhovor s přítelkyní, se kterou jsme se shodly na tom, že k takhle důležitému zamyšlení nás možná v rozhodujícím období zrání ani nikdo nějak cíleně nevedl, nikdo se neptal. Nebo ptal? Napadá mne, že ani já se svými kluky nemluvím o tom, v co důležitého věří a co chtějí uskutečnit ve svém životě. Bavíme se o škole, zaměstnání, o krátkodobých plánech. Ale hlavní smysl života? Musíme si promluvit.Dá se to vůbec v mládí poznat? No a já sama ve svém zralém věku nenacházím takový smysl života, který by se dal jasně pojmenovat. Ani z té dávné minulosti, nenacházím ho ani teď.Takový, který by se dal definovat jako zásadní a dlouhodobý. Vybavuji si, že v nedávných letech to byla možná zdravá rodina jako základ, šťastný domov pro nás všechny. Ale to je na smysl života asi málo vznešené, že? A navíc tenhle sen brutálně skončil neuvěřitelně rychle a nechutně.Zaměstnání? Nee, už ne, jsem jím zklamaná.Slouží k mizerné obživě Víra? Kéž by byla ryzejší.Cestování, sport, koníčky, hudba? To vše považuji za prostředky k lehčímu a příjemnějšímu žití. Ale smysl života? Tedy děvče,tos mi dala! Jdu si zase zapřemýšlet. Že mi jde o zdraví, dokonce o život vím. Zadám tedy tohle mému podvědomí na noc jako domácí noční úkol, uvidím, co přes noc zpracuje a zítra vyplivne. A také co tu zítra bude napsáno od jiných.Těším se. únor 14, 2012 22:59 Iris : mia I byla to jen kratičká úvaha k tomu, když přijde v životě nepřízeň osudu, jak tomu čelit, ne o smyslu života jako takovém. Dobrou. únor 14, 2012 23:13 mio : Iris já vím, však se také s tím dá souhlasit. I tobě dobrou únor 14, 2012 23:32 ... : bb2 Kdysi, ne nějak pradávno, jsem se rozhodla, že se potřebuju nutně zamyslet nad smyslem života, protože se mi zdálo, že začínám být nějak ovlivněna vnějškem. Že mám začínám mít pocit, že bych něco měla chtít, něco měla dělat,nějak se chovat a nějak přemýšlet a pokud to nebudu chtít mít dělat atd., nebudu - co? co nebudeš? Nebudeš to ty? Jak poznám, co je podstatné a co ne? A šup, došla jsem přesně k tomu, o čem píše Eva - řekla jsem si, že když tu jsem od začátku sama se sebou, tak se mrknu, co bylo podstatné tehdy. A to že bude podstatné i teď, protože proč by ne, proč by se něco mělo měnit na tom, co bylo důležité v době, kdy jsem byla malej člověk. Tehdy jsem chtěla dlouho žít, nebýt nemocná, mít děti - hodného manžela, chlapečka, holčičku, domeček,pejska, kočičku, strom s hruškama, vidět moře, živé velbloudy a vydělat si dost peněz abych si mohla pořád kupovat oříškovou čokoládu. Splněno. Není to lusknutím prstů, ale už tehdy se v pohádkách pravilo o protivenstvích a překonaných překážkách. Všechno ostatní je navíc, i to dobré, i to horší. Čili pro mě je smyslem života najít to podstatné pro sebe, dát to do souladu s tím, co je podstatné pro nejbližší, a podle toho žít. Pořád se "polepšovat",být schopna sama rozpoznat dobré a špatné, a přijmout skutečnost, že to to je nekončící proces, že nebudu mít a ani nemůžu mít někdy pocit, že je vše hotovo. Že zda se mi to podařilo, poznám jen možná a nejspíš až na samém konci,tak, že nebudu mít pocit, že jsem v daném čase měla žít úplně jinak - k tomu mi právě dopomohlo vzpomenout si na to, co jsem si přávala jako malá, co jsem automaticky kreslila na obrázky "nakresli něco hezkého". Bylo tam pár lidí, pár zvířat, domek a strom s hruškama a nad tím vším svítilo slunce. To dát dokupy, a nemyslím jen hmotně, dá docela zabrat, na dumání o smyslu života pak už nezbude moc času únor 14, 2012 23:49 ... : Hanka G Pokládám Evin článek za osvěžující, a to hlavně v tom jak už na začátku celkem vědomě vyřadila tzv. organizované naboženství. A přitom velká část lidí nachází svůj smysl života právě zde, v té víře v něco většího, všemohoucnějšího a omnipotentního, něco vice osudového než to malé přízemní “Já”. Mě osobně z tohohle všeho imponuje Budhism, ale to zase není náboženství ale filosofie, jejíž hlavním úkolem je odstranit utrpení (Nirvana trošku děsí, já vím) a žít slušným morálním životem. Žádné nebíčko, žádné peklíčko, to co vidíš je to co je, tak bud´ hodnej a dobře se chovej. Není špatné, a pokud jeden vydrží v sedě s těma zkříženýma nohama, tak ta meditace má prý taky svůj význam. No a pak mají těch pár “stupńů” k tomu jak to všechno dokázat. Já jsem nad smyslem života taky koumala už od dětství, vím co to bylo ale bohužel je to příliš osobní. Ne že by se mi to bylo úplně splnilo, ale formovalo mne to, a to mi stačí. Ze článku samotného a z mnoha příspěvků krystalizuje ale na povrch jedna zajímavá věc, a sice že smysl života si tvoříme sami. Takže se zdá že tomu co řekl Charlie Chaplin: "Smysl života neexistuje, člověk si ho musí vytvořit” možná věří víc lidí než jsem předpokládala. Souhlasím s tím že život je boj, a tím pádem se tedy se životem někdy skutečně musíme prát. Ale nesdílím úplně ten trošku medový tón, byt´ sám o sobě krásný, protože nikdy nikdo neudělal nikomu tolik žalu a utrpení jako člověk člověku, tím myslím vraždy, kradení, donášení, chudobu kterou by lidstvo nemělo dopustit, až po drobné věci jako drby a pomluvy, nezdravé soupeření, závist atd. atd. Co tím chtěl básník říci - že člověku není jen ubližováno, člověk taky ubližuje, nic nového v historii, stačí se jen podívat okolo. únor 15, 2012 01:36 Jo - po smyslu života pátrá lidstvo : alik puntik od té doby, co přestalo být tlupou opic.a kdo ví, jak to bylo před tím.A za tím na nic nepříšlo. Takže dost pochybuju, že my tady na něco významného přijdeme. Má vůbec smysl nějaký smysl života hledat? A i kdybychom ho našli -k čemu nám to vlastně bude dobrý? Jo, kdo se moc ptá, moc se doví....takže nezbývá, nž čekat a nechat se překvapit. A doufat, že se ten motor, co žene lidstvo kupředu, hned tak nezadře. A nebo zadře - a my si konečně odpočineme. únor 15, 2012 02:23 Irisko : mia I tak jsem se vyspala a mohu Ti trochu dpovědět na to, co ses ptala, smysl života. Je to ovšem intimní téma, takže to bude jen takové heslovité, ty nejniternější pocity člověk sdělí mezi čtyřma očima na internet to jde hůře. Pro mne osobně je jedním ze smyslů života láska, láska nejen v té neklasictější podobě , jak ji všichni známe, tedy partnerská. Je to láska k bližnímu, k tomu co dělám, láska k místu , kde žiji, .. Ale i láska k sobě samému. Myslím, že ta rozhýbává všechno kolem nás. Když jsem byla mladá , měli jsme na střední škole při hodině filosofie ve čtvrtém ročníku napsat na lísteček tři přání pro strýčka příhodu. Tehdy jsem napsala první přání, aby mi moje maminka nikdy neumřela, druhé přání bylo, abych nikdy nezestárla a na třetí jsem nemohla přijít. Pak jsem napsala jen tak z nutnosti jako třetí přání to, co některé spolužačky nahlas vyslovovaly při svých úvahách, tedy klasika, rodina, děti, ale to jsem měla pocit, že je v mých silách ovlivnit, zatímco ta dvě přání ne. V průběhu následujícího života nebylo přes běžně starosti moc času o smyslu života přemýšlet, ten život se prostě žil. Teď už zase občas víc přemýšlím, však padesátka už minula a člověk si uvědomuje svoji smrtelnost. Nejsem typ člověka, který by donekončna hlubokomyslně přemýšlel o životě. To by akorát člověk zblbnul. Přesto vidím jako podstatné pro mne v současnosti to, že i když tu jednou nebudu, zanechala jsem tu po sobě určitý otisk. Ten otisk je v podobě dětí, které tu budou dál žít, v podobě vnučky i toho mrňouska co se už za pár týdnů má dceři narodit. Otisk v podobě práce, kterou dělám pro druhé. Loni jsem iniciovala sraz rodáků v obci a /snad to nebude znít příliš namyšleně/ významně se na přípravě akce podílela. Mezi rodáky byl i jeden devadesátiletý pán, který v naší obci už nežije. Přijel a byl nadšen. Nedávno zemřel a mě hřálo vědomí, že jsem mu ještě předtím než definitivně odešel z tohoto světa mohla dopřát radost ještě jednou se vrátit do dětství, uvidět rodnou obec, své dávné kamarády. Sám by určitě neměl možnost je takhle najednou vidět. Líbilo se i ostatním. Dalo by se napsat hodně, ale každý máme ten smysl života jinde a svoji životní cestu odlišnou. Každá má své výhody i nevýhody. Důležité je taky umět se vyrovnat s tím, že všechno v životě nemohu mít stoprocentní a podle svých představ, někde život ubere , někde přidá. Napadá mi ještě pár věcí, ale nechci , aby to vyznělo moc pateticky. Takže hezký den Irisko. únor 15, 2012 06:39 je to jasné : mája Víte, já jsem pochopila smysl života, až když se mi v celkem pokročilém věku narodilo dítě. Do té doby to bylo pubertální a postpubertální plácání o nesmyslech u piva způsobené nedostatkem jiné náplně. To je přece smysl života každého živého tvora, reprodukovat se, dát život dál, ne? Nyní to vidím zcela jasně a jakékoli kanýrky a výšivky vysokého filosofování jsou přece navíc, a jaksi výplodem dnešní moderní doby, kdy nemusíme bojovat o život s přírodou a hladem, a máme tudíž čas dumat. Tato moderní doba nám naštěstí/bohužel dala také to, že žijeme dlouho, mnohem déle než jen na dobu, kdy odchováme potomstvo a zemřeme. Tak se holt tomu potomstvu budeme věnovat až do jeho dospělosti a pak se budeme věnovat potomstvu potomstva, tak jak to bylo i "za starých časů", kdy rodiny žily pospolu a mimina se zase staraly z vděčnosti o dědečky, s nimiž sdílela světnici. Ten, kdo děti nemá, může pomáhat vychovávat děti druhým, nebo jinak přispívat svou prací či nadšením pro něco pro vývoj společnosti obecně. Tolik zjednodušený rozklad SMYSLU ŽIVOTA. Je jasné, že jakmile mé dítko odroste a přestane mě potřebovat, začnu dumat jako vy, neb nemohu dalších několik desítek let vnucovat svou péči dítěti, které již bude chtít být samo. Ale chtěla jsem jen připomenout onen přírodní, původní cíl života v biologickém smyslu. únor 15, 2012 07:24 ... : deeres Ještě, že jsem natolik povrchní a takové otázky mne netrápí.A tak nejsem osamělá, usoužená, smutná, vyhořelá ani v depresi. A pokud si tak vzpomínám, co jsem si přála v dětství? Tehdy byla jaderná válka na spadnutí a já zcela shodně s kandidátkami na Miss Universe si přála světový mír.Klišé? Možná, ale já si ho přeji pořád. únor 15, 2012 08:04 Smysl života?! : Euridika Nějak ho nevidím ani v dítěti, ani v ničem jiném. Prý jde o klasickou "krizi středního věku" - ale že se mě drží dlouho (v podstatě sedm let existenčních i vztahových problémů). Když navíc vidím, kam se ekonomicky i politicky posouvá Česká republika, děsí mě představa, že se dožiju vysokého věku. Pamatuju si, jak mi táta krátce po převratu říkával - Vy se budete mít dobře, v důchodu budete jezdit na Kanáry a na Bahamy... Kdeže loňské sněhy jsou . Teď v podstatě jenom doufám, že umřu dřív, nežli dojdou peníze nebo se přihlásí nějaká hnusná nemoc.Jsem ve věku, kdy si můžu maximálně říct, že líp už bylo a od života nic dobrého nečekám. V podstatě přežívám s chronickou úzkostí z budoucnosti a to žádná antidepresiva nevyřeší. Když o tom chci mluvit s nejbližšími, tak mě odbydou s tím, že jsem nechutný pesimista. Je jim nepříjemné mluvit se mnou o tom, že mě život přestal těšit. A tak se chovám, jako by se nic nedělo, vypravuju vtipy (oni jsou spokojení, protože si myslí, že jsem v pohodě) a je to takový "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal". Občas je mi z té přetvářky na blití. Když si postěžuju, slyším jenom, co bys chtěla, jiní jsou na tom daleko hůř, zatím!!! jsi zajištěná...Lidi nechtějí slyšet o tom, že máte chuť nebýt, děsí je to - raději se baví o příjemnějších věcech. Tak jsem to aspoň vyklopila tady. únor 15, 2012 08:50 Je pravda, : wendy že oblíbení jsou baviči, a ne stejskalové, tedy chroničtí stejskalové. Ale člověk by měl mít nějakou spřízněnou duši, u které by se mohl - a měl - vypovídat. Sdělená radost dvojnásobná radost, sdělená bnolest, poloviční bolest. To věděli dobře faráři. Definovat problém a vyslovit jej - už tento proces pomůže, to vědí psychologové. Jinak k tomu nic nemám, jsem asi úchylná, zdravá jak hejno ryb a bez syndromu opuštěného hnizda a tak...přeji všem vyřešení jejich problémů a život bez deprese. On je těžký i bez toho. únor 15, 2012 09:44 moje zlaté holky, : anina taková krásná diskuse na tak zajímavý téma a já nakoukla až teď Co život, to jiný pohled, jiné radosti i trápení a taky přístup k nim. Já už jsem chvíli po padesátce, tak by bylo co bilancovat, i když to už dávno nedělám. A proč? Není to k ničemu Život mě naučil, že není dobré se vrtat ve věcech, které už se staly a nejdou odestát. Dneska vím, že mi ke spokojenosti stačí ten můj po boku, dobrá knížka na nočním stolku a vědomí, že zdraví slouží. A taky vím, že pokud něco z toho jednou snad bude chybět, budu to řešit až to nastane. Eva mi brnkla na strunku - vše je v rovnováze. Jinak to být nemůže, tak to prostě příroda zařídila. Ale ve většině vnímáme bezprostředně jen ty malé rovnováhy, ty "naše" v nás. Pokud nenajdeme svoji vnitřní rovnováhu, rozkmitáme tím rovnováhu nejbližších, pak příbuzných, sousedů, celé ulice...... Je to podobné, jako když hodíme kamínek na klidnou vodní hladinu, vidíte ty kola? Hodím pak celou hrst kamínků, kol se udělá daleko více a vzájemně se narušují a už to není moc harmocký. Řetězová reakce se spustila..... Mívám občas tyhle zvláštní představy, takové alegorie, je to hodně osobní. Já vím, proč se mi dějou a mám z nich radost. Ještě jednu jednoduchou si dovolím nabídnout: stojím s mužem v dlouhé frontě v nějakém supermaketu, pokladen je asi deset, stejně tolik front. Lidi jsou nervozní,dusno by se dalo krájet. Pán před náma je nerozhodný- je zrovna na začátku dvojení se fronty- má jít k levé nebo pravé kase? Váhá, couvá, naráží nám do vozíku, couváme tím pádem i my, dosednu zadkem na vozík paní za náma, ta se do něj opře a drcne mě zpátky, co si to přece dovoluju, narušuju její frontový soukromíčko. Pán před náma se rozhodl pro levou kasu, ale my nezareagovali dostatečně rychle a vznikla mezera. Oj, paní za náma to ale vyřešila, drc drc vozíkem do mého zadku "Dělej, spěchej, honem, honem, honem... Muž kleje, já se omlouvám, adrenalin chlístá ze všech směrů..... Přejedu očima ostatní fronty nás neštastných konzumentů. Ob dvě fronty vlevo stojí starý pán, s trošku nepřítomným úsměvem se dívá výš nad hlavy lidí. Kouknu tam taky a je vyhráno... Tam, mezi těmi rourami pod střechou je krásný klídek, jen stačí zvednout hlavu a podívat se. Prostě se toho můmraje účastnit s nadhledem únor 15, 2012 09:48 a smyslem života : anina pro mě je mít ten nadhled, co nejvíc upozadit svoje ego, které se pořád tak drze cpe dopředu, protože až tam za ním je ten klídek. Vím to, funguje to únor 15, 2012 09:55 anino : mia I ten přístup k trápení je asi to nejhlavnější. Můžu cítit problém jako křivdu nebo taky jako hozenou rukavici od života. Pokud ji zvednu, mám možnost se posunout osobnostně jinam, může mě to paradoxně obohatit. Vlastní zkušenost. únor 15, 2012 10:09 mio, : anina jo, souhlasím. Jde o to, problém chňapnout jako výzvu a popasovat se s ním a vyřešit ho sama za sebe. Nenechat ho ve stadiu trápení a tím si ubližovat únor 15, 2012 10:26 Já myslím, : Sidon že dost velkým pokrokem, je už sám fakt, že se člověk touto úvahou začne sám zaobírat, tím smyslem života. Přikláním se k tomu, co tady zmínila Hanka G, tu Chaplinovu teorii, ale taky se mi velice zamlouvá to, co napsala Mia I, že je to LÁSKA, protože pokud má člověk rád a miluje (a když je navíc taky milován), tak je šťasten a neubližuje ostatním, aspoň vědomě, má k ostatním vřelý vztah a nemá zájem jim škodit. A to je vlastně taky jeden ze smyslů života, neubližovat jiným, pokud to jde a snažit se jim pomáhat. Každý není samaritán, ale ten kdo jím není, by v tom neměl bránit těm, kteří takoví jsou. Věřím v reinkarnaci, tudíž i v to, že se člověk (vlastně jeho "duše") musí "propracovat" do jakési "nirvány". A pochybuju, že je to možné tím, že bude člověk během svého života hromadit majetek a snažit se být mocný, a už vůbec ne tím, že bude dokonce škodit. Jenže u dosti velké části lidí to tak je, že jediným, nebo hlavním smyslem jejich života je jenom tučnící konto v bance, touha po moci a vládnutí druhým. únor 15, 2012 10:27 anino : kkp no jo krásný téma. Holka, musím Ti poděkovat, normálně jsi mě rozbrečela, totiž v těch super, hyper marketech přesně to dělám už dlouho, tedy pokaždé když mě okolnosti donutí tam jít. Koukám na ty roury pod střechou! Po smyslu života nepátrám, nedumám nad ním. Byla jsem pár minut mrtvá a od té doby jakobych něco pochopila, sama nevím co to je, ale je to tak, že vše co přichází teď po tom je jako bonus. Žiju a jsem klidná, už vím, že smrt je tak obyčejná jako život sám. únor 15, 2012 10:28 kkp, : anina já tobě děkuju, dušičko spřízněná Jsi o vzácnou zkušenost bohatší, nakoukla jsi tou chvilkou ve smrti někam, kde byl ten pravej klídek, viď Moc tě zdravím! únor 15, 2012 10:36 Po smyslu života nepátrám. : mamča Snažím se žít a ne přežívat, a jestli něčeho v životě lituju, tak ne toho, co jsem udělala, ale toho, co jsem neudělala. Svoje "depky" si dokážu zdůvodnit, mám na ně nárok a musím se s nimi poprat sama. Akorát hlava to někdy ne a ne pochopit. Já jsem prostě celý svůj dosavadní život strávila v poklusu. Hlava je pořád o pár kroků napřed před chátrajícím tělem. Doufám, že se s tím nikdy nesmířím, a že do penálu doběhnu s hlavou plnou životních plánů, nikoli rezignující nad vlastní nemohoucností. únor 15, 2012 11:00 Smyslem života je pro mne život sám. Je tak krásné žít! : Myška Snad čím jsem starší, tím víc se mi život líbí. Mám radost z toho, co se mi v životě podařilo, že jsem porodila a vychovala dvě děti, dovedla je k dospělosti, mám radost z toho, že se osamostatnily, že dokážou žít své životy, mám radost z toho, že mám maminku, sestru a její rodinu, že mám kamarády, svého psa, svou práci - jsem štastná. únor 15, 2012 11:21 a přitom Myško : wendy je život jeden z nejtěžších...kdesi jsem pochytila zajímavou úvahu - Potěšení je možno hledat všude, jen je nutné, aby nikoho nezranilo. Aby třeba někdo nedostal informaci, o kterou nežádá. Sakryš - nebylo něco takového nakonec tady ? já su databázistka na baterky. únor 15, 2012 12:24 mio, : Iris jak ses tak na to vyspala, napsalas to krásně, skutečně. A já, aniž bych to četla jsem cestou do práce také pochopila totéž. Podvědomí to vyplivlo trochu opožděně, ale přesto. Ve shodě s Tebou si myslím, že je to skutečně láska. A aniž bych chtěla dráždit ateisty, myslím, že tohle máme už v nejstarší knize knih. On totiž už samotný termín "láska" mne v posledních letech trochu bolí, protože se tím často chápe jen láska partnerská, ta, která vlastně svým způsobem dovede lidem i hodně bolestivě ubližovat, však víš, jak to mám. Ale ono na lásce je založeno všechno, všecičko kolem nás. A tak pokud se naše touhy a představy o smyslu života mírně liší, je to jen v závislosti na věku a tudíž i podobě lásky v tom kterém životním období.Přesně tak, jak to píšeš. V každé etapě života jde o trochu jinou podobu lásky, ale ona je hybnou silou veškešrého dění. Dovolím si zkopírovat slova z Bible - při každé kostelní svatbě se tohle čte, já přitom pokaždé brečím jako želva. Jsou to krásná slova. Jen doufám, že jsem vložila odkaz správně. Mio děkuji za hezkou odpověď, ahoj 1. Korintským 13 http://www.bozipohadky.cz/bible/laska/laska-vytrva.html únor 15, 2012 13:07 možná : Iris je lepší tento překlad http://cpr.apha.cz/1-kor-13-4-13/ únor 15, 2012 13:12 Iris : mia I krásné, i já Tobě děkuji. únor 15, 2012 13:13 mia,anina : Milene Líp bych to nedovedla napsat, to jste snad psaly pro mne. Nikdy jsem nad smyslem života nepřemýšlela, ani teď. Nechtěla jsem vylézt na Mount Everest, ani vynalézt lék na rakovinu. Ale jsem ráda, že jsou lidé, kteří v tom vidí smysl svého života. Přemýšlela jsem o čem jsem snila v dětství. Tak asi, abych dostala k vánocům stejné boty jako má kamarádka, aby si mne konečně všiml Vopršálek, protože jsem určitě hezčí než Vonásková, za kterou běhá. Takže nic, moc. Smysl života bych ztratila, kdybych zůstala sama bez rodiny, bez přátel a známých. Ale vím, že to se nikdy nestane. Mám okolo sebe lidi, které mám ráda a vím, že i oni mne. A v podstatě mám ráda i sama sebe. I to jak jsem žila, když se ohlédnu zpět. Možná to zní moc pateticky. Teď jsem ráda, když ráno vstanu a jdu do práce. Ale vím, že když se nesrovnám a nenajdu vnitřní rovnováhu, zase se to bude projevovat na mých blízkých. Proto to jde. únor 15, 2012 14:32 Milene, : anina moc tě zdravím i takhle přes Kudlu a posílám velké obejmutí únor 15, 2012 14:54 jo, Sidone, : bb2 pojmenoval jsi to přesně. láska. v čem není, to smysl nemá. únor 15, 2012 15:20 ... : mura1 láska. v čem není, to smysl nemá. no, to nevím. určitě nevařím ani neuklízím s láskou, ale smysl tyto činnosti mají. minimálně nezahynu hlady a špínou. únor 15, 2012 15:43 ... : bb2 jo, ale děláš to i pro jiné, ne? z lásky, neříkej, že bys těm tvorům, co se pohybujou po domě, uvařila a uklidila, kdybys je nechovala v lásce - to by bylo sebemrskačství :-) únor 15, 2012 15:47 je to : mura1 sebemrskačství :-) únor 15, 2012 15:54 teda já je v lásce : mura1 samozřejmě chovám, ale s uklízením a vařením to nikterak nesouvisí. njim bordel žádného stupně ani v nejmenším nevadí. a určitě bych se stravovala, i kdyby se žádní další tvorové po domě nepohybovali, páč hlad je sviňa únor 15, 2012 15:59 ... : bb2 no dobře, tak tě nebudu přesvědčovat, že jim vaříš z lásky, ale pro sebe si tu víru ponechám, jo, protože jinak bych se občas na ně pěkně zvysoka vykvákla :-) neb povinnosti z musu nerada, sebemrskač nejsem a jejich hlad by mi byl šumák, mají zdravé končetiny i zrak a mohou se obsloužit sami. Což zhusta i dělají. Ale když ne, když od maminky - tak z lásky:-) únor 15, 2012 16:03 cha, : bb2 a teď něco pro otrlé - my si občas něco dobrého jako bifteky a podobně uvaříme a na potomky se zplna hrdla vykašleme. To z čirého sobectví a lenosti. Aspoň se zocelí, pacholci. únor 15, 2012 16:06 hahahahaha - bíbí, připomněla jsi mi jeden prima zážitek... : d@niela tedy na téma "něco dobrého si uděláme a na děti se vykašleme". Já to už jednou dala na kudlu, před pěti léty, a protože se publikum mění, dám to sem zítra pro obveselení davu zas... :-) - díky za inspiraci! únor 15, 2012 16:14 Smyslem : Ivča mého života jsou lidé. Moje děti,rodina, přítel, kamarádky, děti se kterými pracuji. Přání, která jsem kdy měla, se mi až na jedno(na které třeba taky dojde, až se rozhodnu, že je čas)vlastně splnila. Většinou to byly mety, stupínky vývoje, kterých jsem chtěla dosáhnout, věci, které jsem chtěla udělat nebo se naučit. Ale ty jsou jen bonus. Podstatné pro mě je, že na cestě životem nejsem sama. únor 15, 2012 16:46 Daniel, : bb2 napiš, ať nejsem sama krkavčí matka :-) únor 15, 2012 16:49 No, to už je určitě pár let, : Eva co jsem tohle vysmolila a tenkrát to vystihovalo zřejmě momentální atmosféru na Kudle...teď jsem na to úplně už dávno zapomněla a koukám, jak výr, kde to Daniela z hloubi vyštrachala Ale duši mi pohladilo, co napsala Mia, iris, Sidon, Anina, bb2.... Pro Irisku: o těch dětských snech jsem psala proto, že zhruba ještě do konce předškolního věku si děti mnohdy "pamatují", proč se sem narodily, co je důležité, rozumí sami sobě intuitivně často lépe, než když pak proběhne dokonalá socializace, bohužel. U nás to není tradice ty děti poslouchat, většinou si myslíme, že mají jen bujnou fantazii, ale to se šeredně mýlíme. Existují, hlavně přírodní národy, kde děti poslouchají ve vší úctě, protože jim to pomůže rozvinout správně konkrétního člověka a navíc nám pomohou si samotným "rozpomenout si". Tak proto já občas lidem doporučím si rozpomenout, co bylo tenkrát, v dětství, pro ně důležité...protože to bývá důležité pro celý život, jen to v tom životním fofru chvíli zapomněli únor 15, 2012 16:50 ... : Mikin Ja jsem na podobne vlne jako Sidon, Hanka nebo Myska.Jen s tou Nirvanou nevim.... von se o ni ani Buddha Sakjamuni udajne moc nezminoval a je to pry spis vyplod fantazie jeho nasledovniku. Z praktickeho hlediska bych pak rad poznamenal, ze lehky smutek na dusi, spleen ci depku vyleci vetsinou pohyb na zdravym vzduchu a nejaka rozumna cinnost. V pripade depky tezke jsou zde antidepresanty a cim driv je jeden zacne brat, tim lip. únor 15, 2012 16:52 bb2, jsem taky krkavčí matka:))) : Eva dokonce si myslím, že občas musíme být, abychom rovnováhu udržovali Třeba můj muž nedávno chtěl, abych mu upekla dort jen úplně pro nás dva, že ani žádné děti nepozveme Nebo na dovolenou máme závaznou úmluvu, že budeme jezdit výhradně sami, je to náš čas. Dětem se budeme věnovat po zbytek roku, ale s sebou je nechceme únor 15, 2012 16:54 ano souhlasím s Vámi holky, : Inka myslím, že je důležité žít život v lásce. Ale asi je to určité vnitřní nastavení každého z nás, určitý úhel pohledu a i ten se dá změnit pokud to pochopíme a chceme pro to něco udělat a žít šťastně, spokojeně a v rovnováze. I já jsem se ve svém životě dostala párkrát na křižovatky života, kde jsem o svůj smyl žití přišla, na jiné jsem přehodnotila všechny své přátele, na další zase přerovnala svůj žebříček životních hodnot .... Můj šěf říkával a mě se to moc líbilo: "mám se tak jak si zasloužím", určitý díl pravdy na tom je a další věcí je náš postoj k určitému životnímu problému, který se nám postaví do cesty, někdo se mu dokáže postavit zpříma, další si nasazuje růžové brýle, jiný se vymlouvá a utíká před ním, jiný se v tom masochisticky dokáže rochnit až do konce života a být ukrutně nešťastný ... Život je energie a ta se každý den mění, měl by se měnit i náš postoj a dle toho i vývoj celé naší situace ... Proto i my se musíme naučit operativně přizpůsobovat v myšlení a není to nic složitého. Člověk nemůže lpět na tom co by mohl mít a nemá. Denně nás potkává spousta situací, příležitostí, měli bychom se naučit vidět ty dobré stránky, malá každodenní štěstíčka co nás potkávají, obyčejné věci, které nám připadají samozřejmé, tak nejsou, ale to si většinou uvědomíme, až když o ně přijdeme. Já nejsem nikde pokřtěná, ale věřím, že když bude člověk čistě myslet a čistě konat, prostě žít v té lásce, tak bude zase přitahovat čisté lidi a dobré situace a ve svém životě to tak tak opravdu vnímám, že se mi to tak děje a jsem za to vděčná. Jsem vděčná za to, že mám dvě prima děti, milujícího partnera, prima kamarády a přátele, že se máme všichni moc rádi, že máme hezké vztahy v rodině i v přátestvích, že mám kolem sebe lidi co mě mají opravdu moc rádi a já zase je a to už dlouhou řadu let i to o něčem vypovídá. Že si všichni navzájem pomáháme, když se jeden z nás octne v nouzi. Že máme co jíst a pít, kde bydlet, že jsme v teple, že jsme zdraví .... denně se raduji ze spousty věcí co mě potkaly a nad těmi nepříznivými přemýším co mi to tak asi mělo přinést a říci .... Syndrom prázdného hnízda jsem neměla a nemám, a i když jsem občas žila úplně sama bez manžela či partnera, říkala jsem si, že vlastně teď nadešel čas jen pro mě a začala jsem si plnit sny ... dělala jsem věci jen tak, jak jsem je cítila a byla jsem šťastná a spokojená. V krizových situacích jsem se vždy vracela na procházkách lesem ke svým snům a přáním dávno zasunutými vzadu, prozkoumala jsem zda to tak ještě cítím a pokud ano, splnila jsem si je. Ono je také důležité zda ta přání máš obrovské jako hory na které se nedá vylézt a stejně tak nesplnitelné, či si je rozčleníš po malých schůdkách a lezeš pomalu a pomalu nahoru. Otázka také je co všechno jsi pro své sny a přání ochotná udělat, samo se to neuskuteční. Myslím, že člověk by ten život neměl žít jen pro sebe, ale měl by i kolem sebe rozdávat radost, lásku, štěstí, spokojenost ... měl by ostatním ukázat v tom dnešním stresovém a depkama zavaleném světě, že to ještě nevymřelo, že to existuje a každý z nás to může cítit, vnímat a prožívat, stačí jen chtít, nenechat se ničím udupat, začít vnímat sám sebe, svá přání, mít se rád, vážit si sám sebe a jedině tak se člověk může cítít dobře a pak to může šířit i dál a dál kolem sebe a to všechno má obrovský smysl. únor 15, 2012 16:56 Milene : mia I posílám vzpomínku. únor 15, 2012 16:57 Evi : Ivča to jsou zajímavé věci,co píšeš...obzvlášť když vím, jaké neskutečné věci z dětí někdy padají... únor 15, 2012 16:58 Inko, : Ivča na stupínky, po kterých už jsi vystoupala, se člověk dostane časem, po určitých životních zkušenostech. Mnohé z toho, o čem píšeš, mám také za sebou. A popsala bych to skoro stejnými slovy...Jsem vděčná, za cestu, kterou jsem ušla, lidi, které jsem potkala, i negativní věci, co mě potkaly- nebyly bez významu, až s odstupem času vím, na co mě měly připravit a čemu naučit... únor 15, 2012 17:08 Smysl života : kim je umět být štˇastný. Prostě umět zpracovávát emoce ve svůj prospěch. Celý život je jen o pocitech. únor 15, 2012 17:56 Kim, : Sidon jenže ten pocit opravdového štěstí, bývá většinou jen krátkodobá záležitost. Řekl bych, že větší "štěstí", je být co nejvíc spokojený a vyrovnaný. Žít pro někoho a pomáhat druhým, pokud můžu. Zní to sice hodně "klasicky", ale myslím, že udělat šťastným někoho druhého, je stejné, nebo asi víc, než udělat radost sobě. únor 18, 2012 07:19 Sidone : Iris Zní to klasicky, ale souhlasím.Takže se znovu vracím k tomu, že pro mne byla dlouho smyslem života spokojená, šťastná a zdravá rodina.To není v rozporu s tím, na čem jsme se tu dále shodli, že nejdůležitější je láska ve všech podobách.Pak není možné žít jinak, než pro někoho a pomáhat jemu, ostatním i vzájemně jeden druhému dokud to lze.Všechny ostatní formy štěstí, zdá se mi, jsou jen krátkodobé pocity, jak píšeš. únor 18, 2012 10:17 Napíšu to jinak : kim Necítít se na obtíž, být milován a milovat, dokázat se realizovat, cítit zdravé sebevědomí, umět žít v souladu, vycházet s lidma, mít přátele, necítit závist, nežárlit příjmat své nemoci i stáří. únor 18, 2012 18:32 kim : Iris Všechno co píšeš je v pořádku, ale pořád jsou to pro mne způsoby, jak žít příjemně a užitečně. Ale proč tu jsme? únor 18, 2012 18:54 Myslím, že tu jsme Irisko proto, : Inka abychom se něčemu v období našeho života tady naučili, abychom se naučili stavět jinak k problémům které nás potkávají, abychom se naučili otevřít a příjímat krásné věci co nás potkávají, vůbec si těch příležitostí všimnout a využít těch příležitostí pro změnu ve svém životě ať už v práci nebo ve vztahu .... Aby se v nás probudila moudrost a chápavost. A ne bazírovat na tom co mít nemůžeme a nebo už dávno nemáme a být stále nešťastní, to není smysl života. Naučit se být sám sebou, vnímat své potřeby a pocity, protože my si to zasloužíme, naučit se vážit sám sebe, mít se rád a to na prvním místě! Každý z nás si tu svou cestu nějak zvolí, nějak si určuje jak to půjde dál. Ale občas nás potkají věci, které změnit nemůžeme i když bychom si to moc přáli. Třeba už jen proto, že ten dotyčný s kterým jsme žili a pro něj jsme dýchali a dýcháme dál, má svojí svobodnou vůli a tu my musíme respektovat. Protže on potřebuje pro svoje ponaučení poznat i něco jiného co si sám zvolil a my se s tím musíme smířit, je to jeho cesta, můžeme mu jen odpustit a nechat ho jít jeho zvoleným směrem, třeba jen proto, že to co měl, tak si toho neuměl vážit. A my se musíme snažit otřepat a najít si svůj směr a sílu se dál vydat sám. Čím je člověk starší, tím to jde asi mnohem hůře, protože člověk žil pro vidinu toho, že spolu v lásce a porozumění zestránou. Ale stejně se s tím nedá nic jiného dělat, nemůžeme nikoho donutit, aby dělal tak jak my chceme, protože my to tak cítíme. Je to moc težké, sama to vím, ale občas se cesty dvou lidí prostě rozejdou a nic s tím nemůžeš udělat a pokud člověk chce být šťastný, musí jít dál sám a naučit se vnímat ty příležitosti, které mu osud a život nabízí, ne je přehlížet. Já jsem přesvědčená, že nás i dál čekají hezké věci a milí lidé co stojí za to, abychom se s nim zabývali, ale ty neuvidíme, dokud budeme stagnovat a lpět na nezvratné minulosti, na něčem co už nikdy nebude takové jaké to bylo a ani být nemůže. Protože kdybychom byli dokonalí a moudří, tak se sem znova nemusíme rodit, protože už by to nebylo nutné. Ten život tady a teď je práce nás na nás samotných a pokud to dobře zvládneme, tak můžeme i ostatním ukázat, že to jde, že to funguje, že se na to chce jen správně podívat a pochopit to. A když to pochopíme a začneme žít v té lásce, tak i my můžeme být světýlkem - záchytným bodem - nadějí v tom těžkám životě pro jiné lidi, kteří opravdu hledají tu cestu jak tady být šťastní, pomoci jim najít a pochopit třeba ten smysl života, pokut samozřejmě sami budou chtít. únor 19, 2012 07:01 ... : Inka protože pokud my najdeme rovnováhu ve svém životě, najdeme i zdraví. únor 19, 2012 07:04 Iris : kim No když někomu dokáží opravdu pomoct, je to ten opravdu příjenmný pocit, ale jenom mi to zpříjemní žívot. Není to smysl života. únor 19, 2012 16:01 Iris, : bb2 a je vůbec třeba hledat důvod, proč tu jsme, hledat tedy smysl našeho života, podstatu lidského bytí? :-) Co si jednoduše připustit, že jsme prozatím poslední článek řetězu, který nikdy nemá jiný účel, než ukončovat řetěz. Z jedné strany do něj zapadá řetěz a z druhé strany už nic není. Prostě tam je. únor 19, 2012 20:39 bb : Iris tak jasně, že nemusíme.Jen jsem se nechala inspirovat názvem článku, pojala jsem to jako téma k zamyšlení.. únor 19, 2012 20:44 Inečko, : Iris vím, proč mi tohle píšeš, rozumím tomu, co mi chceš říct.Píšeš to moc krásně, beru si to k srdci. Ale stejně mne zaujala mne věta: Protože kdybychom byli dokonalí a moudří, tak se sem znova nemusíme rodit, protože už by to nebylo nutné. ..no takže tu máme úkol, my tu máme něco pochopit a poznat, a není to určitě jen naučit se snášet rozchody, bolesti, překonávat překážky a problémy, i když to všechno nás posouvá kamsi..Máme úkol předávat život,být článkem řetězu, to určitě.Pomáhat, druhým, milovat, stát se moudrými, rozumět věcem kolem nás víc a víc....no jistě.Ale proč do háje? To jsou všechno prostředky, ne cíle. Nebo já už nevím, jsem unavená a nějak mi dnes to přemýšlení nad nesmrtelností chrousta vůbec nejde. Mám ulovené krásné fotky, tak je jdu upravovat a hotovo. Inko - mezi námi, Šímu jsem nedostala, moc se těším, ahoj I. únor 19, 2012 21:01 já myslím, že mít smysl svého života : Inka je alfa omega všeho žití tady, protože pokud ho ztratíš, tak už Tě nic nenutí tu být a snažit se, jen tu člověk přežívá a to většinou není moc radostné čekat na smrt ... Když se člověk upíná na věci hmotné, na lidi, své děti, svého partnera, na majetek .... a pak o ně nějakých způsobem přijde, tak ten smysl života ztratí, už nemá pro co žít. Je potřeba koukat také sám na sebe, mít se rád, plnit si ty své sny a přání, vždyť každý z nás si to zaslouží, být šťastný a spokojený, ale to je zase jen na nás samotných a na našem rozhodnutí co s načatým životem. Myslím Irisko, že právě ty křižovatky života nás nutí víc k zamyšlení a posunům, když je člověk šťastný a spokojený, tak moc posunů nedělá, protože proč taky když je to teď fajn? Nejsme tady sami, tak možná proto, abychom se naučili chápat sami sebe, své okolí, přírodu a celou planetu, abychom si jí nezničili a vůbec celý život na ní, abychom dál předávali tu čistou nezištnou lásku dalším generacím a učili je tomu, co umíme sami, aby i ony věděly, že něco takového existuje a je možné. Abychom se dostali více na úroveň duchovních lidí z řad těch materialistických ... protože nazí se sem rodíme a nazí odsud také odcházíme, takže si odsud odnášíme zase jen ty pocity a vjemy, naučené vzorce svého chování, děláme si tady karmu, takže se sem také rodíme i z tohoto důvodu, abychom tu karmu odčinili, abychom se znova potkali s tím daným člověk v podobné situaci a dostali tak tím novou šanci to vyřešit mnohem lépe. Protože pokud se toto nenaučíme budou se nám stávat stále ty podobné věci dokud je nepochopíme, ať už v tomto životě a nebo dál. A to je jedna z věcí, kterou mi řekl můj bratr kdysi dávno, když jsem mu plakala na ramínku co se mi zas přihodilo a zrovna to mě donutilo začít věci řešit jinak, naučila jsem se dívat problémům do čí a řešit je okamžitě, protože jsem se rozhodla, že už se nechci plácat v těch stále stejných, ubíjejících problémech. Život je jediné co jsme dostali zadarmo a měli bychom si ho náležitě vážit a nepromarnit ho. únor 20, 2012 10:19 Inko, : bb2 to by se dalo vyložit tak, že smyslem života je řešit problémy:-) únor 20, 2012 16:28 bb2 : Inka asi bude záležet na tom na co se kdo upne, já bych si dokázala představit smysl života i jiný , ale možná to bude úhel pohledu. Ale zdravým selským rozumem: problémy jsou od toho aby se řešily nebo ne? Ale občas jich mám sama plné zuby. únor 20, 2012 18:48 BTW, : Sidon co říkáte na teorie P.R.Orteka ? únor 20, 2012 19:45 Inko, : bb2 no já s tím souhlasím :-) řešit problémy a vůbec cokoli řešit znamená používat mozek a to je možná důvod, proč tu jsme, náš úkol - potvrdit, že jsme homo sapiens sapiens A někdo tam nahoře se baví...:-)) únor 20, 2012 23:55 Nikomu to nemám v úmyslu vnucovat, : Eva ale zdá se mi, že smyslem života je směřovat od individuální bytosti, kterou tu jsme, k naprosté sounáležitosti, splynutí se všemi, s veškerenstvem. Čehož zatím i na konci života zpravidla dosahujeme jen ve velmi omezené míře. No, a prostředky k tomuto cíli jsou láska (k sobě, ostatním, světu), služba (sobě, ostatním, světu) a zatím nekončící a kontinuální učební proces. A zdravím Inku, moc krásně a moudře tu píšeš, osvěžující únor 21, 2012 06:14 také Tě Evi moc zdravím : Inka a Ty jsi to zase tak hezky a jednoduše podala únor 21, 2012 09:41 ... : bb2 láska (k sobě, ostatním, světu), služba (sobě, ostatním, světu) a zatím nekončící a kontinuální učební proces. Chápu to stejně. A i když píšeš v předchozím odstavci o omezené míře dosahování podstaty smyslu života, jsem optimista, myslím, že spousta lidí, hodně lidí, možná většina? to chápe stejně, jen o tom nemluví, neumí nebo nechce to pojmenovávat. Někteří moji předci tak žili a mysleli, ale neuměli by o tom mluvit:-) zdá se mi, že se posledních deset patnáct let hodně měníme. únor 21, 2012 13:48 Ačkoliv nejsem také pesimista, : Eva že by smyslu života dosahovala většina? v nějak neomezené míře se neodvažuji vůbec tvrdit. Asi proto, že lásku, službu a učení lze prakticky naprosto neomezeně, donekonečna rovněž rozvíjet Tací lidé existovali v lidských dějinách vždycky a fakt to není vázáno na to, zda to umějí slovně vyjádřit Tak existuje teorie o "učebních myšlenkových polích", podle které, zjednodušeně: dlouho trvá, než se v určité skupině lidí někdo první něco naučí. Ale pokud to zvládne první člen skupiny, brzy následují další a poměrně rychle se ta znalost ve skupině postupně rozšíří. A kupodivu, má to jejich naučené vliv i na okolní, částečně izolované skupiny, které to ještě doposud neznaly, když to umí všichni v první skupině, přenáší se ta znalost na první členy druhé skupina atd. atd. Úplně původně byly takové pokusy dělány u primátů.... únor 21, 2012 15:26 ... : bb2 nepíšu, že smyslu života většina dosahuje většina, ale že "hodně lidí, možná většina?" spatřuje smysl života v tom, co jsi napsala (s přihlédnutím k tomu, že to za smysl života považujeme my, to co jsi shrnula do slov láska, služba, učení, ale jiní to vidí možná jinak) ani nepíšu, že je to (najití a pochopení smyslu života) vázáno na umění slovního vyjádření, ale že se o tom dřív tolik nenamluvilo jako dnes :-) únor 21, 2012 15:40 zajímalo by mne, : Sidon co říkáte tomuhle člověku, vlastně těm jeho teoriím. http://www.youtube.com/watch?v=uq3J_7zBS8c&NR=1&feature=endscreen únor 21, 2012 17:52 ještě jednou : Sidon http://www.youtube.com/watch?v=uq3J_7zBS8c&NR=1&feature=endscreen únor 21, 2012 17:53 Sidone, : Inka s tím já žádnou osobní zkušenost nemám, byla jsem v konatku s jedním jasnovidným velmi starým pánem (astrologem a jaderným fyzikem), který nám vyprávěl o tom, že je na jiných planetách život, že na jedné je třeba jiná gravitace, tím vypadají obyvatelé jinak, nesportují, jsou malý tlustí .... , doprava tam je pouze železnicí na 20m vysokých náspech, mají hermeticky uzavíratelné domy ... mají i jiné životní zkušenosti ... bylo to opravdu velmi zajímavé a poutavé ... ale jak říkámm já s tím nemám sama žádnou zkušenost. Já zastávám názor, že člověk by měl se vším co chce dokázat a dobého udělat začít především sám u sebe ... únor 22, 2012 16:26 Inko, : Sidon říkáš, že ten pán byl astrolog a jaderný fyzik ? Mně to nějak nejde dohromady, kdyby to byl astronom, to už bych bral, ale takhle je to jako by někdo byl alchymista a inženýr chemie. Ale možná, že byl napřed astrolg a pak teprve jaderný fyzik. A taky říkáš, že už byl velmi "starý". Já se taky domnívám, že ten někde ve vesmíru bude taky život a třeba jiný, než je na naší Zemi, ale takovéto podrobnosti, jako je ta železnice na 20i metrovém náspu, to už mně připadne velice "podivné". Neřekl Vám ten pán taky to, jak k takovému poznání přišel ? Kdyby to byl jenom astrolog, tak bych to už jaksi očekával, ale od jaderného fyzika mi to jde velice těžko. Já už jsem potkal několik lidí, kteří taky měli "svoje" teorie o mimozemšťanech a snažili se je podat, jako skutečnou věc. Některé úvahy toho pana P.R. Orteka, mi připadají taky celkem reálné, ale jsou to pořád jenom jakési nepodložené úvahy. On i Däniken má spoustu úvah, které mohou mít reálný podklad, ale jsou to pořád jenom úvahy, důkazy chybí. A vědec, když nemůže prokázat svoji teorii, tak se radši snaží o ní nemluvit. Myslím veřejně. Určitě existuje ještě mnoho věcí, které neznáme a které budou třeba později objeveny, ale zatím jsou to pořád jen "teorie". Další věc je, že někteří lidé si strašně rádi vymýšlí a vytváří si jakési pole zajímavosti a snad také i "odbornosti", protože se vždycky najdou ti "správní" posluchači a uvěří jim. Takhle přece nějak musela vzniknout různá náboženství a mýty. No nic, já bych si taky přál, aby už sem přišly nějaké ty E.T. bytosti a udělaly tady pořádek, když si ho zdejší obyvatelé nejsou sami schopni udělat. Naopak je jich spousta, co tu naši Zem systematicky likvidují. Pro některé, "těžce pracující" - E.T. = Extra Terrestrial = mimozemský/é. únor 23, 2012 04:05 On byl povoláním jaderný fyzik, : Inka astrologii měl jako koníčka, ale vystudoval jí. On do nějakého věku už nevím přesně asi 50 let byl jako každý jiný člověk a pak nějak prodělal buď nějakou velmi vážnou nemoc nebo klinickou smrt, už opravdu přesně nevím a od té doby byl jasnovidný, má obrovskou sílu, dokáže vidět auru a měl možnost tyto planety navštívit v meditacích a poznat život na různých planetách, dostal za úkol nám tu otevřít oči, ale byl to velmi těžký úkol. Také měl neuvěřitelnou sílu léčit ...., ještě žije, ale je velmi starý. Vyprávěl nám o tom naprosto úžasně a poutavě a takové podrobnosti, byla to něco neuvěřitelného ... třeba s těma 20 m náspama nám říkal, že si původní obyvatelé tak zničili tu planetu, že 2/3 planety bylo zaplaveno a proto tam pak stavěly ty náspy, protože to bylo jediné pojítko co pak jako doprava fungovala, báli se potopy. Bylo toho hodně, už si to celé nepamatuju. únor 23, 2012 21:06 Inuško, : Sidon děkuji Ti za doplňující dovětek k tomu pánovi, co Vám dovedl tak "věcně" podat situaci o životě na vzdálené planetě. Jenže já mám pořád pocit, že si tu astrologii pleteš s astronomií, tu by snad studovat mohl, ale že by se taky studovala astrologie ? Možná snad někdy za panování Rudolfa II. Uznávám, že existují lidé, kteří mají sílu ducha a dovedou zapůsobit na ostatní, ale nějak se mi to Tvé popisování, vlastně toho pána, nezdá. Promiň, já jsem ten, kterým se říká "nevěřící Tomáš", proto mám určité výhrady k tomu popisu života na jiné planetě, které Vám popsal ten milý pan astrolog. Nechi Tě zbavovat pocitu, který sis navodila z toho "poutavého" vyprávění pana astrologa, ale mně to nestačí, já se jaksi nespokojím jenom s tím, že mi to podá, i třeba s detaily, jako danou věc. Nechci se s Tebou ani s nikým jiným přít o tom, jestli je to všechno pravda, nebo ne, ale můj dosavadní rozum a veškeré poznatky, které jsem byl schopen za svůj, už celkem dlouhý život, obsáhnout, mi jaksi nedovolují uvěřit tomu, co tu popisuješ. Netvrdím, že to není pravda, jenom se tomu zdráhám uvěřit, jak už jsem řekl. Přečetl jsem několik knih od různých autorů, Edgar Cayce, Erich von Däniken, Farkaš, Taylor Caldwell, Souček a další, ale všichni ponechávají na čtenáři, aby si z toho utvořil své mínění. Takže je to jenom buďto věřit, nebo nevěřit. Já bych tomu rád věřil, ale je to jenom pouhé přání. únor 24, 2012 07:59 Inko, žasnu, : Myška čemu všemu neuvěříš . únor 24, 2012 11:12 já netvrdím, že tomu věřím, : Inka kuk jen jsem popsala co mi bylo řečeno a odpověděla na otázku Sidona. Věřím tomu na co si sáhnu či co sama prožiju. Tohle byla diskuse mimo. Je to poučení pro příště, nebudu odpovídat. Jo a Sidone máš pravdu ne astrolog, ale astronom, omlouvám se. únor 27, 2012 18:10 Inuše, : Sidon člověk uvěří, nebo snad chce věřit tomu, co jemu samotnému připadá "možné", anebo si to z nějakého důvodu přeje, ale neměla by to být "slepá" víra, jak se to někdy stává. Mýlíme se všichni, akorát někteří si to jen velmi neradi přiznávají. A pro příště se nenech "vyhecovat", já jsem to dozajista v úmyslu neměl. A trošičku mě překvapuje ten Tvůj astronom a jaderný fyzik, který Vám vyprávěl ten příběh o lidech na jiné planetě. Tihle lidé bývají většinou velice seriózní, takže mě to jeho povídání "malinko" překvapilo. Mě by dost zajímalo, jak on k tomu poznatku o životě na jiných planetách přišel, přecejen je to poněkud ..., "neobvyklé". Takže se nenech odradit od dalších komentářů. Klidně si pokecat, třeba i nezávazně, je přece i tady vcelku běžné. únor 28, 2012 09:40 vyprávěl nám o více planetách, : Inka kuk každá byla nějak specifická ... bylo to moc hezké a velmi zajímavé vyprávění s takovými podrobnostmi ... na cokoliv jsme se ho zeptali dokázal odpovědět ... už je to dlouho a přišel k tomu stejně jako Edgar Cayce. Říkali jsme mu ať o tom napíše knihu, myslím, že ji i psal, ale nakonec jí nevydal, no docela ho chápu. Ale byl to velmi seriózní člověk, léčil velmi těžce nemocné lidi s obrovským úspěchem. Řekl mi o mě takovou spoustu věcí, že jsem jen zírala. únor 28, 2012 21:10

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment