Naše kroky vedly do eróháckého skladiště. Věřte mi - nic podobného jsem potom už nikdy neviděl. Neuvěřitelná množství kávových a čajových servisů, jídelních souprav, skleniček všeho druhu, atd., atd. Ne, vše nelze ani vyjmenovat. Procházím pomalu skladem a jen tak pro sebe lustruji, co to vše obnáší a přemýšlím, co vlastně s tím vším budeme dělat? Rozdat zaměstnancům? Prodat v aukci? Vrazit do zastaváren -  nebo tak nějak...?

      Úplně nakonec - zastrčena v rohu skladiště - mne upoutala bedna, tak metr na metr. Vypáčím víko, bedna je plná dřevité vlny. Rozhrábnu ji a zaskočen zírám na úžasný, trochu zašlý, křišťálový lustr. Nádherný, mnohoramenný, plný úžasných ověsků. Jak tam dlouho asi byl? Pro koho byl určen? No, to už se asi nikdy nezjistí. ¨Nehledě na to, že podle data na nalepené ceduli tam ležel pár desetiletí. V té době také už dávno nikdo nevěděl, co tohle zapomenuté skladiště skrývá za poklady..

     Nu, a tak jsem se nechal zlákat leskem křišťálových sklíček. Rozhodl jsem se, že si lustr ponechám. 

      Jenže - musí se mu nejprve vrátit lesk a sláva. Přečetl jsem si v přiloženém návodu, že je výborné jednotlivé slzičky umýt vlažnou mýdlovou vodou. A hned bylo rozhodnuto: očistu lustru udělám ještě ve skladišti a ven půjde už pouze jasuplný skvost.

      Ono se to lehko řekne, ale hůře provede... Ta nádhera nešla nikam pověsit (aby bylo možné slzu po slze omýt), a tak mne napadla spásná myšlenka: sejmu jednotlivé slzy, pak jen to všechno umeju, vyleštím a opět zavěsím... Jednoduché, že. Podařilo se mi lustr bez sebemenšího poškození odstrojit, umýt, soušit – všechno pěkně ošetřit. Ale - dát dohromady se mi už nezadařilo.        Jednou se slz nedostávalo, podruhé zase jich plno zůstalo nevyužitých. A ještě každá trošku jiná... Pln zklamání a obav, co bude dál, jsem zase vše naskládal zpět do bedny, bednu opatřil víkem a dělal mrtvého brouka...

      Ale - nikdo nikdy o bednu neprojevil zájem a časem vše vyšumělo. Ani nevím, jak to s tím lustrem nakonec dopadlo... Ohlédnu-li se zpět, tak musím konstatovat, že jsem se choval a jednal jako neuvěřitelný blbec a jako blbec si připadám vždy, když si na tuto příhodu vzpomenu.. 

KAREL

Křišťálový lustr je moderní v každé době.

V čase neztrácí na ceně, ba naopak, jeho cena časem stoupá...