O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
KŘIŠŤÁLOVÝ LUSTR - I. |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 01 září 2011 | |||
Zůstal waschkosten (prádelník s mramorovou deskou, na něm malované umyvadlo a džbán), dvě zrcadla, jedno z toho nástěnné nad prádelník, druhé s toaletkou, čtverhranný stolek s širokou vytepávanou mosaznou nohou a čtyři židle. A pak ten secesní lustr, ten vypadal podobně jako tady na té fotce, ale mosazná obruba byla ozdobena věnci.
V pozdějších letech si pak moje máma za to, jak jsme se vším zacházeli, drbala hlavu. Ale to až tehdy, když viděla ceny secesního nábytku ve starožitnostech. Já rozbila umyvadlo i džbán s ručně malovanými fialkami; také menší zrcadlo podlehlo zubu času, u prádelníku sestra urazila roh mramorové desky a máma uřezala od třech židlí opěradla a udělala z nich štokrlata.
Ani ten lustr dobře nedopadl. V šedesátých letech, v době umakartu, byl diskvalifikován pro nemodernost a nahrazen skleněným trychtýřem. Byl vyloučen do sklepa, kde se nějaký čas válel na uhlí. Skleněné tyčky se rozbily a mosazné části byly mnou časem odneseny do sběru, abych měla na silonky.
Když jsem se ve dvaceti stěhovala z domova, odnesla jsem si jednu poslední kompletní židli a velké zrcadlo a oboje používám dodnes. Na židli se bezva sedí zrovna u PC.
Při zařizování nového bytu jsem chtěla křišťálový lustr, ale dlouho jsem ho neměla, peníze jsem potřebovala na jiné věci a na „zbytečnost" mně bylo líto je dávat. Až jednou, na začátku osmdesátých let, jsem šla koupit žárovku do prodejny Elektro a tam visel můj vysněný lustr a stál necelých 800,- Kč! Nebyl moc velký a tak mohl být v malém pokoji a fungovat na 60ti wattovou žárovku.
Byl laciný, protože mu chybělo několik ověsků a tak se ho snažili zbavit alespoň za nějaký peníz. A já popadla uškudlené penízky a lustr zakoupila. Myslela jsem si, že chybějící díly seženu v Diamantu na Václaváku, ale chyba lávky. Měli všechny možné díly, ale žádný nepasoval do mého lustru. A tak jsem ty, co jsem měla, alespoň pravidelně rozmístila, aby to na první pohled nebylo tak vidět. Ani s mytím nebyl problém, čistila jsem ho tak, že do velkého umyvadla jsem dala horkou vodu s jarem, vypnula pojistky, stoupla na židli, lustr v lavoru vymáchala a nechala okapat.
Ale to, že ho nemám kompletní, mne štvalo. Vydrželo to tak skoro deset let, než přišla pro lustr jeho chvíle. Každé léto jsme jezdili za moravskou tetkou na prázdniny do Nízkého Jeseníku. A jak jsme tak výletovali po okolí, dostali jsme se i do Rapotína. Tam se v té době vyráběly křišťálové lustry a laboratorní sklo. Sklárna měla tradici asi od roku 1820, původně spadala pod Velké Losiny. A my jsme tam tehdy, v tom 92. roce, s dcerou na smeťáku nasbíraly ověsky, které byly přesně na náš lustr!
Byly jich tam spousty a jenom některé byly rozbité nebo zmetky bez dírky. A doma jsme začaly tvořit: sehnaly jsme mosazné drátky se zakončením (ketlovací jehly) nebo s očky, a vytvořily jsme umělecké dílo - óbrlustr. Sklárna v Rapotíně nejspíš ještě funguje, lustry už určitě nevyrábí, ale ještě v roce 2003 vyprodávala z nich komponenty ze skladových zásob.
Ani tento lustr už nemám, když se dcera provdala, vzala si náš výtvor s sebou do nového bytu. Ale pak se rozvedla a lustr tam zůstal zapomenut.
DEERES
Křišťálový lustr je moderní v každé době.
V čase neztrácí na ceně, ba naopak, jeho cena časem stoupá...
|
< Předch. | Další > |
---|