Křišťálový lustr? Ne, doma do svého tři plus jedna, bych si ho rozhodně nepověsila, i kdyby mi měla ze stropu viset jedina holá žárovka. Nejsem typ na cingrlátka a ozdůbky, i když přiznávám, že ve velkých honosných prostorách, jako jsou třeba divadla, galerie se mi "to velké, pověšené a houpající se nad hlavami návštěvníků“ líbí.

    Tam bych si zase těžko dokázala představit nějaký lustr z IKEY... Teď se mi vybavují hned dva filmy, kde sehrál křišťálový lustr když ne přímo hlavní, tak rozhodně klíčovou roli. Pamatujete se na závěrečnou scénu z amerického filmu Válka Roseových?

     Oba protivníci, kdysi milující se manželé, se houpají po lítém boji na velkém křišťálovém lustru. Pod nimi je několikametrová propast, končící krásnou mramorovou podlahou... 

     Lustr se začíná pomalu uvolňovat, až oba končí mezi skleněnými střepy na podlaze... On se ještě snaží si ve poslední chvilce manželku udobřit a podává ji ruku na usmířenou, ona si však stojí za svým do posledního dechu a ruku s opovržením odhazuje.

      Tím dalším filmem, který mi zůstal v paměti, asi jen kvůli té scéně, je Fantom opery“. Tu scénu si nepamatuji tak živě, protože jsem ji viděla jen jednou, ale tuším, že tam taky mezi tou skleněnou nádherou zhyne jeden padouch.