V současné době nedělám, tedy ve smyslu "chození do práce a vydělávání nutných financí", takže si tak nějak ustavičně sním, co bych mohla dělat, kdybych "dělala" a byla nezávislá a měla finance na to, vybrat si pečivo podle chuti a ne podle peněženky... Jinak ovšem "něco dělám" jaksi skoro pořád, jsem totiž na rodičovské dovolené...
Než stihnu dodělat jednu prkotinu, udělám během toho ještě deset dalších prkotin, které po mně žádá můj malý človíček. Někdy doplněn ještě dospělou osobou mužského pohlaví, která také vznáší svoje nároky a požadavky na mou osobu. Někdy se toto "dělání" deseti činností najednou pojí s laskavostí, úsměvem a pohodou, jindy se zoufalstvím, že nemůžu nic "dodělat" bez neustálého vyrušování, a mezi těmito protipóly je celá škála doprovodného chování, například jen robotické plnění vznášených požadavků bez většího přemýšlení. Takový autopilot. Na konci dne nedokážu nijak elegantně vyjádřit, co celý den "dělám", neb za mnou nezůstává řada výrobků, ani čistá podlaha či navařené jídlo. Beru to jako úděl ženy, že její činnost prostě není "vidět" tím správným způsobem. Když muž spraví žárovku (čas úkonu cca 2 minuty, čas přemlouvání ze strany ženy cca 1 týden), je to prostě a jednoduše vidět HNED. Je to všechno hrozně fajn, je dost možné, že se toto období už nikdy nebude opakovat, nestěžuju si, však v práci ještě strávím dlouhé roky. Alespoň doufám, že práce bude, tedy ta "placená", no a doufám že když musíme "jet až do 67", že bude jak práce, tak zdraví. A toto křehoučké období, kdy nejsem schopná se ani pět minut na něco soustředit, protože moje pozornost je neustále zaostřena na dítě, tak to mi bude chybět. Občas využiju luxusu babiček, a co pak dělám? A na tohle téma asi měla proběhnout i moje odpověď, což? No, vytáhnu nějakou dobrotu, dám si nohy na stůl a koukám na televizi. Bez přerušování! Za chvíli zjistím, že mě to už ale vůbec nezajímá, a že si budu raději číst. A hltám knížky. A když už mě začnou bolet záda, protože si nedovedu pohodlně sednout, píšu e-maily. Brouzdám na netu a hledám práci. Opravdu, nedělám nic světoborného. A koukám a rozhlížím se, co všechno mě čeká za resty a nedodělky, menší (našít záplaty) či větší (kurz němčiny pro samouky), ale nehodlám si tyto chvíle "nicnedělání" nějak pokazit. Musím si totiž odpočinou, abych byla fit, až se všechny kolečka zase roztočí.... AMINA
|