A ne bez souvislosti s tématem bych také ráda uvedla, že české babyboxy oslavily nedávno pět let své existence, a upozornila na výbor OSN pro práva dítěte, který nedávno kritizoval Česko za velký počet dětí v dětských domovech a ústavech a dále za to, že tam pobývají dlouho. Doporučil současně českému státu, aby podporoval rodiny a rozšířil pěstounskou péči. Myslím, že tato formulace a kombinace dvou problémů v jednom krásném svazečku roztrpčila dost lidí, neboť v tomto znění působí v zásadě jako dokonalý nesmysl.

      Dvacet let po revoluci se nacházíme ve společnosti, kde po dlouhých letech nesvobody se dají uplatňovat práva týkající se všech oblasti našeho života, tedy také těch, které byly většinou společnosti nejen odsuzovány, ale také kriminalizovány. Mezi ně patří soužití párů stejného pohlaví. 

     Je známo, že láska ke stejnému pohlaví je stará jako lidstvo samo, a že homosexuálové, s vyjimkou liberálního starého Řecka, podléhali diskriminaci a perzekuci, ať je to středověk nebo druhá světová válka, kdy v koncentračních táborech Hitlera umírali kromě Židů, Cikánů, a duševně nebo tělesné postižených a komunistů také homosexuálové (s růžovým trojúhelníkem na prsou) tedy jako"pro společnost nežádoucí živly".

]

      Výraz "homosexual" se objevil poprvé koncem 19. století pod vlivem německého psychologa Karoly Maria Benkerta. Jeho následovníci se zasloužili o to, že na homosexualitu se začalo nahlížet jako na vrozenou charakteristiku člověka, ale homosexuálové byly tedy zařazení do kategorie nemocných. Homosexualita byla z mezinárodního rejstříku nemocí vyřazena až nedávno, v roce 1973. A v České republice byla vyjmuta z listiny nemocí až v roce 1993.