Již moudrý Aristoteles prohlásil, člověk je tvor politický (zóon politikon). Jak je tedy možné, že tvor politický nenávidí politiku? Snad tím, že politika ztratila obsah. Lidé si již pod slovem politika nevybaví politiku, ale pouhou technologii moci.
Většinou se smrskla na volby. Volební strany se propracovaným marketingem, kritikou a líbivými hesly snaží vnutit svůj pohled ostatním, začnou předstírat, že hájí zájmy lidí. Ve skutečnosti to jsou však jejich zájmy, které lidem vnutili. Po volbách nadšení vyprchá a přichází zklamání... X X X Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika. "Jak bych ti to vysvětlil," přemýšlí otec. "Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše chůva, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?" Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: "Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou." V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si s chůvou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem milující se dvojici. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se tiše rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: "Tak už víš, co je to ta politika?" A chlapec smutně odpoví: "Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera." "A jak, prosím tě?" "No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve s*ačkách." X X X Ptá se synek tatínka, táto, co jsou to volby do parlamentu? „Pojď, já ti to ukážu na příkladu.“ Na zahradě přistoupí ke keři plnému vrabců a zatleská. Frr, všichni vrabci uletí, ale za chvíli jsou zpátky. „Táto, vždyť jsou zase všichni zpátky…“ „ To ano, synku, ale každý sedí na jiné větvi...“ Taky vám to nepřipadá moc veselé? Ani jen jako vtip? JARMILA
|