|
 Pár soukromých vzpomínek: jako by to bylo včera... Přišla jsem za ní do šatny a sdělila jí mé sladké tajemství - "Ivo, jsem v jiném stavu a budu se vdávat!" Dostala jsem pak od ní báječný střih na těhotenské kalhoty. Měla přede mnou totiž náskok - už roční Sáááábinku. Je to už pěkně dávno; tenkrát jsme se dost často vídaly.
Dělala jsem s ní často rozhovory do různých novin a časopisů. Bylo to vždy moc fajn, protože práce s ní byla úžasná. Vždycky báječná a vtipná. To jsme pracovali ještě s mým manželem, Bernardem Goldweinem - taková dvojka, on fotograf, já redaktorka. Škoda, že nejsem v Praze - mám tolik jejích krásných fotek, ráda bych vám je ukázala... Taky mi vyprávěla, jak když byla těhotná, měla prostudovanou kompletní patologii těhotenství a porodů :-))). A když se měla první holčička narodit, byli právě s Remundou na své přenádherné chalupě v Jižních Čechách. Vracela se zrovna s mlékem od sedláka, když najednou: "Je to tadyyyy!" - a už jeli - jenže, na křižovatce Iva rozhodla: "Ne, do Prahy už ne - zaboč na Písek!" Ani už nevím, o kterém filmu jsme to dělali reportáž, když jste tam za nimi jeli... A šly roky ... jí přibyla Teodora, mě Robert... Chodila jsem ji obdivovat do divadla "z obou stran" - na jevišti i v šatně. Ona vám byla vždy tak úžasně pracovitá ... Stále něco vyráběla. Upletla si například během zkoušek přepychový dlouhý kabát, i si šila všechno na sebe. Dá se říct, že na co sáhla, to se jí povedlo. O tom, jaká byla a je herečka, vám psát nemusím. To víte všichni. Byla a je báječná. A že nám ty proklaté roky přibývají? Nu, co se dá dělat... Tak snad jen je oslavit :-))) Všechno nejlepší k narozeninám, ještě hodně krásných rolí a samozřejmě ZDRAVÍ, za všechny přeje d@niela
|
Tak přát jí nebudu, protože nevěřím, že by si četla Kudlanku, ale rád ji mám moc. A bude určitě dlouho živá, když jsem ji předčasně pohřbil. 
