Cca rok a půl jsem měla milence, dokonce jsem se kvůli němu odstěhovala od svého (tehdy ještě) partnera, s nímž jsem byla předtím 5 let. A bydlela jsem pak u kamarádky. Co bylo zásadní - byla jsem do milence OBROVSKY zamilovaná. Pro ty, kdo by chtěli do mne rejpat - je mi 30, tudíž nejsem žádná lehce oblbnutelná holčička, jsem realistka, ale s tímhle člověkem to byl naprosto šílený úlet...
Až s ním jsem si uvědomila, co to opravdu znamená - bláznivě a vášnivě se zamilovat. A samozřejmě to bylo čerstvé, neokoukané a tudíž hodně intenzivní a lákavé. Jojo, podlehla jsem absolutně. Poprvé v životě a doufám, že naposledy. Jak to pokračovalo? Milenec se nakonec ukázal jako neschopné budižkničemu a já jsem se rozhodla zpřetrhat s ním všechny vazby a zmizet. To jsem sice udělala, ale tady je taky kámen úrazu... Z důvodů, které by zabraly delší vysvětlování, jsem se vrátila k onomu předchozímu partnerovi. Prožili jsme si pár pekelných měsíců, kdy když na mě sáhl, jsem se rozbrečela apod. Byla jsem psychicky totálně na prach. Byli jsme i u sexuologa a jeho rady byly naprosto k smíchu, nic nefungovalo. Pak jsme se jednou strašně opili a řekli jsme si, že se vezmem. Že nic horšího než rozvod nás nepotká. Asi dost hloupý přístup, ale byli jsme oba úplně vyřízení a neměli co ztratit. Měli jsme krásnou svatbu, mezi tím začal jakž takž fungovat sex a teď máme krásné tříměsíční mimi. Manžela mám velmi ráda, vážím si ho. To je všechno, co k němu cítím. O přitažlivosti se však bohužel mluvit nedá. Každopádně - vůbec mne nepřitahuje, do sexu s ním se mi nechce (zvláště teď po porodu); je mi to strašně líto, ale nevím co s tím a zamotávám se do toho čím dál víc. Sex s manželem je pro mě jen akt, není v tom „to", co tam má být. Přitom oproti sexu s milencem mívám orgasmus, takže fyzicky si to užívám. Psychicky nikoliv, a to je ten průšvih. A teď se vrátím k tomu kamenu úrazu. Zpřetrhat vazby je dobrá věc, ale ne vždy to všechno vyřeší. S milencem nejsme v kontaktu už více než dva roky. Přesto čas od času mám období, kdy na něj myslím každý den, zdá se mi o něm, chybí mi. Moc. V posteli i jinak. Byl dost empatický a skvěle se mi s ním povídalo. Takové opravdové splynutí duší. Pro mě alespoň... Sama nevím, jak dlouho to u mě ještě potrvá. Sejde z očí, sejde z mysli, tady prostě nefunguje, jsem z toho dost nešťastná. Nepíšu vám to, že bych chtěla radu, snad jen, pokud se někomu stalo nebo děje něco podobného, tak aby věděl, že v tom není sám.... Magda
|