S malou chodíme na výtvarku. Je to vlastně takový nějaký kříženec mezi cvičením, zpíváním a výtvarničením. Ale důležité je, že ji to baví, je tam s ostatními dětmi, maminky se taky vyblbnou a některé nápady by nás samotné asi nenapadly. Jo, člověk se neustále učí. Taky oceňuji, že případné rozlité barvy, lepidla či pomalované stoly jsou v dílničce a ne doma v obýváku.

     Pak taky člověk musí nakupovat, což je vždy záležitost tak na dvě hodiny a více, půl hodiny cesta tam, půl zpět a mezitím než se obejde celý supermarket, než se odtrhne dítko od toho nejzajímavějšího regálu a než se kromě potravin stihnou nakoupit i jiné věci, vyzkoušet oblečení, vybrat nové korálky a komponenty, knihy, mapy atd., to prostě nejde zvládnout za deset minut jako u nás na vesnici v krámě, kde nic není a vždycky není to, co zrovna nejnutněji potřebujete. 

     Ve středu chodíme do akvaparku, vodu milujeme obě, v minulých životech jsme musely být vodnice.

     Chodíme tam celá naše mamimimiparta. Jednou až dvakrát měsíčně sraz mimo akvapark, jak děti rostou, tak postupně hledáme místa, kde se můžou vyřádit, jezdíme na výlety společně. To vždy v týdnu.