Začalo to nevinně jedním náramkem, naušnicemi a náhrdelníkem, a pak už to šlo dál. Jednu techniku jsem zvládla, hup a rukavice ve formě jiné techniky ležela u mých nohou. Hupky dupky a začala jsem drátkovat a tepat drát. Šup měděný. Hup z nerezu.

   Obyčejné korálky mi přestaly stačit. Sem s minerály a polodrahokamy. Paráda, tak tohle je něco. Říkají tomu tiffany a je to vlastně vitráž. Sklo. To už je něco. Tam se člověk už může pořádně rozparádit. No a když není doma ještě bruska na sklo, tak aspoň zatím falešnou vitráž. A když nestihnu do vánoc udělat andělíčky do oken ze skla, tak si je udrátkuju. 

     Mezitím ještě nějaké to pletení a háčkování, malá potřebuje čepičky, rukavičky, šály, svetřík. Vlna už čeká v šupleti. A mezitím ty běžné domácí práce. Vaření, praní, úklid, vylepšování bytečku.

     Ještěže existují pomocníci, co vyperou, umyjí, vysuší, upečou a podobně. Nejnovějším snem se mi stal robotický vysavač. Každá minuta ušetřená je dobrá.