Snad mi nikdo neupře, že je dnes (ohledně bezpečnosti) poněkud jiná situace, než dejme tomu před třiceti či více léty. Jako puberťačka jsem zažila ranďátka v parku na lavičce, pusinkování při měsíčku (tamta hvězdička je moje a svítí jen pro tebe!), pěší cesty z tanečních noční Prahou i nočními parky... Bez starostí i obav.

     Moje děti (nyní ve věku některých z vás) ještě zažily dobu, kdy po příchodu ze školy letěla taška do kouta a ony ven, mezi všechny ostatní, děti tenkrát běhaly celé odpoledne venku, společně se všemi dalšími. Bez starostí i obav. S oběma mrňousky jsem chodívala do lesoparku; dnes bych tam sama nešla ani za nic. Nedávno jsem tamtudy šla s přítelkyní, bylo letní časné odpoledne - a dostaly jsme se z ničeho nic do jakési lesní ubytovny zdejších bezdomovců.

     Pravda je, že se vše změnilo hned po revoluci - když tehdy má skorodospělá dcera čekala v pět ráno na autobus do Německa, byla přepadena. Nebýt toho, že ti dva nevěděli, že se jedná o reprezentantku v karate, bůhví, jak by to tenkrát dopadlo (pro ně to nedopadlo nejlépe). Stejně do Němec pak už nejela, přivezla ji (vyděšenou a ubrečenou) po sepsání incidentu domů policie.

     Doba se vyvíjí, mění, nemůžeme požadovat, aby vše zůstalo „při starém". Dnes je voda drahá, dříve bylo na sídlištích celou zimu (pokud mrzlo) plno kluzišť, vzpomínáte? Také měli tenkrát lidi (sousedi) k sobě podstatně blíž. Nyní málokdy známe všechny obyvatele ze svého domu.

      Změny se učíme přijímat, mnohé z nich jsou velmi příjemné. Líbí se mi, jak je to kolem hezky udržované, trávníky stříhané, záhony upravené, o opravených domech ani nemluvě.  Nelíbí se mi, že z mnoha obchůdků (mlékáren, řeznictví, pekařství atd.)  jsou herny, bary, vietnamské obchody. Ale je jasné, že malí obchodníci nemohli konkurovat supermarketům. Je také podstatně pohodlnější a výhodnější nakupovat pod jednou střechou. Změna je život...

     Ale vadí mi, že se z našeho života vytrácí bezpečnost. Nelíbí se mi to přehnané hlídání dětí v západních státech, stejně jako podprsenky u batolecích holčiček. Chápu sice tamější maminky a jejich obavy (když občas sledujeme některé otřesné případy), ale pevně doufám, že zas všechno mít nemusíme.

Jak moc hlídáte svoje děti, vnoučata?

Snažíte se mít o nich přehled?

Například díky „mobilovým" kontrolám?

d@niela

Komentáře (63)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Olina Jo, taky si pamatuji, kdyz jsem prisla ze skoly, tak taska letela do kouta a my ven. Rodice jen musely vedet, kde se asi nachazime. Rikam si, ze tehda nebylo mobilu a rodice byly v klidu. Mobil ted je myslim dobra vec co se tyce kontroly, ale i asi bere tu svobodu, co jsme zazivaly my, jako deti. Co mi hodne vadi jsou prave ty podprsenky na petimesicnich holcickach na plazi, to spise prave tomu pedofilovi rozproudi krev, podle mne. Jsem nematka, takze nemam tuseni , jak bych se zachovala pri "vypusteni" omladiny ven. říjen 26, 2010 03:19 Své děti jsem určitě hlídala víc, než jsem byla hlídaná já. : Myška Byly malé krátce po revoluci, bydleli jsme na malém městě na sídlišti. Kluci chodili sami ven dost malí, ale vždy tak, abych na ně z okna viděla. Na písek, na koloběžku, trojkolku... Po přestěhování do Brna taky lítali venku. Na kole sjížděli i přilehlé okolí. Teprve až jsem měla své děti, dokázala jsem si představit, jaký strach museli mít naši o mne a sestru. Nechtěla jsem, aby moji kluci museli zažít něco podobného, jako já, moje sestra a další holčičky. V blízkosti domu mého dědečka byl pavlačák (a stále je, ale už ne pavlačák, a bydlí v něm jiní obyvatelé). Bydleli v něm různí lidé, krom jiných i rodina cikánů. Ona byla zavřená za nějaké krádeže a on se vyžíval v tom, že vykládal oplzlosti malým holkám, které potkával. Těžko to vypíšu tak, abyste pochopili, jaká hrůza byla tohoto cikána potkat. Nad čím dospělá žena mávne rukou, to vzbudí v malé holce hrůzu. Bály jsme se ho. Trvalo, než dospělí uvěřili, protože před dospělými to nedělal. Pak zmizel. Prý se odstěhoval. Byla to sice z hlediska délky života epizoda, ale ty zážitky z mysli nikdo nevymaže. A nebylo to žádné zneužití, či jiné zvěrstvo. Stačila slova, intonace, jeho vzhled... A to se odehrálo v době, kdy se takových hnusáků nepoflakovalo moc. Dnes je situace daleko nepřehlednější. Mobily jsou dobrá věc nejen pro jistý klid, že jsme pořád vzájemně na příjmu, kdyby se něco stalo, ale i pro přivolání pomoci. V okamžiku, kdy jsme měli mobil všichni, zrušila jsem pevnou linku domů. Abch si ověřila, že jsou kluci doma, vždy jsem požadovala nějakou informaci, kterou z paměti nemohli znát, třeba kolik vajec zbývá v lednici, naoko abych věděla, jestli dokoupit, a podobně. A když jsem ještě u těch mobilů, několika psům možná můj mobil zachránil zdraví, možná život (neskončili pod auty nebo s česnekovými knoflíky). Na vycházce se svou fenkou dost často najdu zaběhlé psy, díky feně odchytím a volám městskou policii, která je odveze do útulku. Na druhou stranu podprsenky pro mimina mi přijdou přehnaně uhozené, stejně tak, že se dítě v létě nemůže (v USA) pohybovat nahé, např. u vody. říjen 26, 2010 08:01 Nevím zda to je tím, : wendy že dříve bylo skutečně míň agresivity apod., nebo zda jenom jednotlivé případy nebyly medializovány. Ale strach ťeď SKUTEČNĚ MÁME, OD INJEKČNÍCH STŘÍKAČEK NA PÍSKOVIŠTÍCH AŽ PO ÚNOSY DĚTÍ. Dále si myslím, že to to tvrzení, že dnes je méně bezpečno, někdo asi přece jenom upře... Závěrem svého proslovu bych chtěla plédovat pro návrh, aby ss dětičkám dávaly miničipy pod kůži. Pak by se například již dávno vědělo kde Anička je. A v 18ti letech by si jej mohla, chtěla-li, dát pryč. Takže tak. říjen 26, 2010 08:04 Bych zcela souhlasila s Wendy, ohledne te agresivity slovni : Eva i jine. A rozhodne pribylo rizik, se kterymi se musime my i nase deti naucit zit. Ted nemyslim zrovna nasilne trestne ciny, ale opravdu treba extremni dostupnost drog, se kterou se musi nase deti vyporadat v mire, o ktere se nam naprosto nezdalo. Nebo jsem mela rozhodne vetsi strach o svou mamku, protoze tzv. drobna kriminalita (kadeze, podvody atd.) se zhusta soustreduje na seniory. Tim nechci rici, ze by to drive neexistovalo, ale zase nejsem obeti medialni masaze, jak jinde pise Krakonos. Ale nebylo tydne, aby ji nekdo nevolal s nejakou pofiderni nabidkou, aby ji nekdo nechtel navstivit opet s nejakym zamerem podvodu, aby ji nevyrizovali na ulici nejake vzkazy jakoby od nas (hůavne, ze potrebujeme akutne penize, neb jsme v nemocnici apod.),. Nastesti byla mobilni, ale jeji kamaradky s holi nebo holemi skoro vsechny nekdo okradl za bileho dne. Musely se, holky male a stare, rychle naucit, jak s temito riziky zit. A opravdu nevim o tom, ze by napriklad moji prarodice neco takoveho zazili a vypraveli. Obavam se, ze tahle drobna kriminalita narostla, krome jineho i proto, ze jsou jeji pachatele casto nevypatratelni a prakticky nepostizitelni. Jo, Wendy, je to tedy spicka ledovce, ale vcera zrovna se zranila nejaka mala holcicka o jehlu v bote z obchodaku. říjen 26, 2010 08:35 No ja, : wendy některé děti jsou ohrožené, jiné zase zcela beztrestně kradou a přepadávají. Vzpomínáte ale třeba na ten případ zabití malého klučíka v Anglii ? Oba nezletilí pachatelé dostali doživotí... K těm seniorům - moje mamka nikomu neotevře než na řetízek, a prodavačy "výhodné prodeje" nádobí vyhnala. Ale to víte, jsou mazaní a mazanější, tak snad ale odolá. říjen 26, 2010 08:52 Moje mamka bydlí na zahradě, takže ji žádní podomní obchodníčci - zlodějíčci neotravují, stejně by neotevřela, : Myška Ale před časem ji u nákupního centra velice šikovně okradli o peníze pod záminkou rozměnění peněz. A to není mamka žádná vetchá důchodkyně pomalého myšlení. Jen chtěla vyhovět. A tak má zkušenost vykoupenou ztrátou dvou tisíc. Zaručeně už nikomu nikdy nerozmění... říjen 26, 2010 08:57 tak jsem trochu hledala : Macesska a našla jsem dlouhodobý vývoj (1993-2009) Karlovarského kraje. Tam vypadá kriminalita plus mínus furt stejně. Dodatek: ještě Praha. Ale kdyby měl někdo lepší statistiky - tahle není nějak oslňujícně vypovídající (ještě jsem narazila na nějaký graf, kde kriminalita do r. 98 stoupala a pak směrem k 2002 zase klesala), tak sem s nimi, takhle je to prostě dojmologie na obě strany. Wendy, 1) nikdy nevíš, kdo pomocí čipu Tvoje dítě sleduje. 2) Pokud nebude čip např. v dutině břišní, tak ho asi nebude potíž s kusem masa odstranit , ale nevím technické podrobnosti. říjen 26, 2010 09:07 Mysko, moje mamka taktez bydlela v dome se zahradou, : Eva ona treba delala na zahrade a pribehli nejaci dva lide, oslovili ji jmenem, ktere se precetli na schrance a honem, pani, vas vnuk mel autonehodu, je v nemocnici a potrebuje rychle 3 tisice, nemuzou se vam dovolat na pevnou, my jeli kolem te nehody a ted se tam zrovna vracime na kontrolu, tak mu to vezmeme...proste vynalezaji az sofistikovane zpusoby podvodu. Mamka jim sice nic nakonec nedala, rekla, ze si to vyridi sama, ale priserne se lekla a letela nam volat..a vlastne celkem mela stesti, ze se nevecpali do baraku za ni, neb rozhodne vchod v rozcileni nezamkla. Rozhodne ji to myslelo, ale stvalo mne dost, ze se na ne tak zhusta specializuji. No, Mysko, to je presny. Kdyby okradli mne, tak by mne to samo nastvalo, ale je mi to min lito, nez, kdyz to delaji tem seniorum, to primo nesnasim. říjen 26, 2010 09:16 Akorat, ze, Macessko, statistiky jaksi : Eva zahrnuji trestne ciny minimalne policii nahlasene. Coz se netyka prave zrovna te drobne kriminality, kterou uz temer nikdo nehlasi, tudiz ji jakakoliv statistika proste obsahovat nemuze. říjen 26, 2010 09:20 Evo, mamka to má specifické, do zahrady není vidět, na zvonku nemá jméno a má velkého hlídajícího psa. : Myška Takže doma je v bezpečí. A nějakou historkou by ji cizí lidé neopili. Případně by volala nejdřív mně. Nebezpečí je právě při nákupech, na parkovišti, ve městě. Zloději hřeší na to, že starší člověk už taky není tak rychlý a pozorný, a je vychován k tomu, aby prosbě vyhověl. Naštěstí nemá mamča tendence jezdit na ty prodejní zájezdy. Ještě, že nemá čas a má dostatek rozumu. říjen 26, 2010 09:25 Trošku na odlehčení : Macesska Mamince takhle zvonil u domu seriózní pán, že potřebuje rozměnit eura na koruny (porouchaný vůz cestou do zahraničí, nějaká velmi věrohodná historka) a že jí dá nějaký strašně výhodný kurz a že se jí určitě eura budou hodit. A moje nevinná maminka mu sdělila 1) že eurové konto má a další eura nepotřebuje, 2) že vůbec nezná kurz a že ho nechce nějak okrást, 3) že za rohem je banka, zavírají za 5 minut, ale když půjde rychle, tak to určitě stihne a vymění výhodněji, tak utíkejte a nezdržujte se tady se mnou... Chudák pán prostě nezvítězil nad neochvějnou poctivostí Večer pak ve zprávách na tyhle podvodníky s falešnými eury upozorňovali. (Čímž tedy nechci z ČR dělat nějakou oázu bezpečí.) říjen 26, 2010 09:26 Lidičky ! : Karlos Nedramatizujte to tolik, situace není zdaleka tak zlá, jak se tu snažíte prezentovat. Co se týče kriminality, je jasné, že teď je větší než před rokem 89, ale to je dáno tím, že jsme žili totalitním režimu. Hlavně neříkejte, jak to bylo dřív všechno strašně bezpečný. Jako malej jsem taky lítal všude po venku, ale třeba jsem se bál jít cikánskou ulicí, protože mě tam párkrát chytli a chtěli po mě prachy. Na základce jsem zažil, že učitel dal facku problémovýmu cikánovi, co se s nim strkal, cikán zdrhnul domu a za hodinu se vrátil s bandou cigánů s klackama, který tomu učiteli zlomili ruku ! To vše před revolucí, prosím, takže zase taková oáza bezpečí to taky nebyla. Co se týče čipování osob, nebo dětí, jak napsala Wendy, to je asi vtip, že jo ??? To je to poslední, co bych si přál !!! Ono se to jednou stejně asi stane, ale jestli budu naživu, budu se tomu brátnit zuby nehty. Jinak únosů dětí není zase tolik a stříkačky na pískovištích ??? To jsou vždycky takový výkřiky a člověk nabyde dojmu, jak jsou jich pískoviště plný, ale já osobně jsem tam nikdy žádnou nenašel ! :-D říjen 26, 2010 09:32 Evo, : Macesska s nárustem drobné kriminality nepolemizuji, jen šlo původně o strach o děti, nikoliv o jejich peněženky (píšu příspěvky pomalu, tak jsem leckdy diskusně zpožděná). říjen 26, 2010 09:33 ... : mia ke starým lidem - dřív bylo na venkově zvykem nezamykat , případně dávat klíč pod rohožku. To si dnes nikdo nedovolí. Naopak každý má zamčenou branku u vrátek. Nám okradli tchána cikáni při domovním prodeji během chvilky o tři tisíce. Od té doby si také zamykal. děti máme dospělé, ale pokud chodily na tancovačky vždycky jsme je vozili autem a zase pro ně jezdili. Jen pokud jich šla větší parta měly dovoleno jít pěšky. Určitě jsou dnešní děti daleko zranitelnější - drogy, silniční provoz, násilí. Zrovna tuhle jsme s dcerou probíraly až vnučka povyroste do kolika let ji bude vodit do školy. Věčně to nepůjde, ale říkala že se bude hodně bát, když ví ze svého zaměstnání /pracují s přítelem v justici - takže žádná mediální masáž Krakonoši/ co se stává. Určitě bych byla pro větší počet kamer v okolí škol , dětských hřišť,.. Nemyslím si, že by za nás nebyli úchyláci, vrazi. Určitě ano, dodnes si pamatuji jak nás coby malé holky jeden takový sledoval, ale dnes je riziko mnohonásobně vyšší. říjen 26, 2010 09:41 Karlos karlos, : wendy nejsi ty rasista ? Bílí po tobě nikdy nic ošklivého nechtěli..? S čipem to není vtip, nikdo ti ho osobně nenutí, názor je názor, krajní řešení, jistě. Jen se vžij do situace rodičů, ti by se asi rozhodli jinak než ty. Je svoboda - máš přece volbu. A těm stříkačkám - nevím jak často chodíš na pískoviště, ale třeba byly i v kině. Ono víš, stačí najít ji jen jednou...mně se to už stalo. říjen 26, 2010 09:49 No já už jsem k tomu svý řekl pod minulým článkem, : Krakonoš kromě toho, že vobecnej nárůst kriminality po revoluci nikdo nezpochybňuje, bavili jsme se vo riziku pro děti při jejich pobytu venku, tak jenom znovu zvopakuju, že Nemyslím si, že by za nás nebyli úchyláci, vrazi. Určitě ano, dodnes si pamatuji jak nás coby malé holky jeden takový sledoval, ale dnes je riziko mnohonásobně vyšší. je pouze dojem, nikoli realita, žádný mnohonásobně větší riziko, že tvý dítě napadne vrah, oproti minulosti neexistuje, ale proti iracionalitě nejde bojovat argumentama. Dojmy tvý dcery z justice jsou tak trochu nevobjektivní, když budu pracovat na infekčním, taky budu mít pocit, že má půl národa žloutenku . Atakdál. Vozí dcera dítě do školy autem? Tak ať je vopatrná. Protože je mnohonásobně větší pravděpodobnost, že ho zabije vona sama svou nebo cizí šoférskou chybou, než že si její dcera koupí před školou perník a následně ji zavraždí úchyl. A to je asi to poslední, co k tomuhle tématu můžu říct. Holky zlatý, máte plný právo se tu dál utvrzovat v tom, jak je dnes pro dítě strášně nebezpečno, klidně si svý děti vočipujte, kupte jim vochranku, pepřák nebo rotvajlera, dyk já vám v tom nijak nechci bránit. Volbu vnímání světa máme všichni. Tak hezkej den říjen 26, 2010 09:58 Jo, teď koukám, že votázka má dvě části. : Krakonoš Jesli se bojím vo sebe? No, čím jsem starší, tím míň, takžekže dnes už se vo sebe asi nebojím. Ale bál jsem se vo sebe jako malej, když jsem měl jít do toho sklepa . A nejvíc jsem se vo sebe bál, když jsme hráli na Karlově mostě písničky vod Nedvědů, Volympiku a podobnejch protistátních živlů, za což nás sebrali soudruzi z esenbé a pak na nás na služebně řvali vo tom, jak jsme na vejškách skončili a podobný kamarádský rady. Ale už si nějak nemůžu vzpomenout, jetli to bylo tenkrát za starejch dobrej časů, nebo dnes, v týhle strašný době. Takž vlastně nemůžu říc, kdy to bylo lepší . říjen 26, 2010 10:09 ... : bb2 vidím to přesně tak, Krakonoši říjen 26, 2010 10:11 Tak on subjektivní pocit bezpečí : Eva bude diametrálně jiný u muže mezi 25-50 lety, měřícího kolem 2 metrů a vážícího kolem 100 kg, než u paní mezi 70-80 lety, měřící sotva 155 cm a vážící 50 kg i s postelí, ne? A určitě to rozeznávají při výběru oběti i pachatelé některých trestných činů. říjen 26, 2010 10:56 Eva : opas Subjektivní pocit bezpečí se dá vylepšit. Pistole v chvějící se ruce nervózního důchodce za brankou ve mě vzbuzuje daleko větší hrůzu než stejná pistole v ruce dvoumetrového nasvaleného borce. To vidět tak prchám, protože nikdy nemůžu vědět jak moc se mu ruka chvěje říjen 26, 2010 11:05 Opasi, něco na tom bude. Plynovka je na první pohled asi k nerozeznání od pravé pistole, a není na ni potřeba zbroják. : Myška A není ani moc drahá... A stačila by. říjen 26, 2010 11:20 racionální složka mé rozštěpené osobnosti : erika plně souhlasí s Krakonošem, emocionální se bohužel zmocňuje panika, jakmile některé z dětí mešká víc jak 15 minut bez toho, že by dalo o sobě vědět. Štve mě to, ale zas mi to nepřijde natolik zlé, abych se hrnula na nějakou terapii, i když mě tam dcera občas posílá ("no tak jsem si zapomněla zapnout mobil, no a co, jak já k tomu přijdu, že ty jsi overprotective") říjen 26, 2010 11:32 akorát že jednou se fakt vrátila s pláčem : erika a úplně bez sebe, že ji někdo obtěžoval v metru. Asi tři týdny nikam nechtěla, pak to naštěstí přešlo, a nakonec jsem byla ráda, že relativně neškodným způsobem na vlastní kůži zjistila, že rizika fakt existují i v reálu, ne jenom v hlavách starostlivých rodičů. říjen 26, 2010 11:42 eriko, : Macesska chápu Tě a občas takhle propadám panice taky, jen mám delší startovací lhůty. Ale to asi nebude spojeno s tím, že "je čím dál nebezpečněji". Moje babička se takhle bála o mámu (svou dceru), tehdy asi 45letou, když se neobjevovala, a to tak, že se nás zbývající 3 přítomné pokoušela zorganizovat do rojnice, abychom pročesali město. Psal se ca rok 1985. Lidi se budou bát o své blízké vždycky, a oprávněně, protože svět není bezpečný a nikdy nebyl. Do jaké míry riskovat, a jaká je daň za větší bezpečí (nebo pocit většího bezpečí?), to je na nekonečnou debatu - stejně si to nakonec každý vyřeší po svém. říjen 26, 2010 11:49 ... : bb2 Evo, to rozeznávali vždy. Mio, nevím, jestli zrovna u vrahů a úchylů je riziko mnohonásobně vyšší. Mojí dceři se, naštěstí, zatím nestalo to co mně. Mě v 10 letech na chalupě sledoval chlap v bleděmodré škodovce, na celkem frekventované, zrovna ale opuštěné silnici. Slunný hezký den, štrádovala jsem si to v šortkách, tílku, dva copy a malého psa na vodítku, pohoda a klídek. Zastavil a chtěl mě svézt, že potřebuje ukázat cestu. Před podobnými taktikami jsem byla varována. Řekla jsem, ať jede rovně a tam že bude cedule (ukazatel) a přešla jsem rychle na druhou stranu silnice, od auta pryč. On přejel autem za mnou, do protisměru. Přeskočila jsem příkop a šla polem, on ze silnice vyjel na polní cestu a přes pole mířil ke mně. Nohy mi zcepeněly, měla jsem pocit,že je nemůžu zvedat, naštěstí jen pocit, mastila jsem fofrem zpátky přes příkop na silnici, on zase k výjezdu cestou na silnici a když najel na silnici, já příkopem na druhou stranu, kde bylo taky pole. Tam nebyl vjezd polní cestou, chlap už asi toho měl dost, zastavil a vystoupil z auta. Bylo mi špatně, fyzicky špatně strachem. Mohla jsem tam nechat psa, který mě zpomaloval, protože měl krátké nožky a na vodítku nechtěl běžet za mnou, málem jsem ho uškrtila na vodítku:-) mohla jsem ho pustit a utíkat domů. Místo toho jsem ho vzala do náruče a běžela s ním, ještě pomaleji. Otáčela jsem se, viděla chlapíka mířit od auta za mnou. Najednou se zjevil soused ze vsi, pohyboval se nedaleko a zahlédl divné manévry auta a malou holku pelášit sem a tam, tak to šel očíhnout. Doprovodil mě domů, našim jsem nic neřekla, ale už nikdy jsem stejnou cestou nešla tak bezstarostně jako dřív a pokud to šlo, ne sama nebo jinudy. 32 let a pamatuju si to. Děti jsem tedy proškolovala horem dolem, trénovali jsme situace - když jim někdo nabídne cukroví, když požádá o pomoc, když bude ležet na ulici, když zastaví u nich auto, atd. Dokud byli menší a neměli mobily, které nebyly ještě tak rozšířené jako dnes, nosívali na výlety a akce na krku píšťalku. Největší strach mám z nehod. Protože bydlíme na vsi, jsou odkázáni na auto, oba už jezdí a často a jsou smíření s tím, že se musí hlásit:-) pokud se vrací někdo z nich odněkud v noci sám autem, nespím. Pracuju, čtu, vařím, peču, v klidu, nenervím se, ale nespím, dokud nejsou v pelechu. říjen 26, 2010 11:51 ... : bb2 zbývající 3 přítomné pokoušela zorganizovat do rojnice, abychom pročesali město. :-))) jo, to znám. Táta jednou na chalupě nafasoval gumák po prapředcích a musel v dešti vyrazit mě hledat, zatímco jsem si tančila a zpívala v dešti u řeky se psem. Fakt je, že když si to zpětně vybavím, jde mi mráz po zádech - setměno, déšť, opuštěná chatová kolonie, křoví, stromy, temná řeka a poblíž jedna malá holka. Nepřipouštěla jsem si nic, bylo mi krásně, dokud jsem nespatřila potemnělého otce valícího se v obřím gumáku :-) říjen 26, 2010 11:55 To je právě to : wendy pohled na věc. Ženská to bude rozhopádně brát emociálněji než chlap. Ten kdo nikdy nebyl napaden, komu se nikdy netzratilo dítě, byť jen na půl dne, jinak než neohrožený Mikeš, kterému se zaplaťbůh nic podobného ještě nestalo. Mně se tohle všechno už přihodilo. Proto se někomu zdá, že zbytečně dramatizuji. Je to věc zkušenosti, náhledu na věc, osobního názoru. eriko, to je dobrý terminus technicus - overprotective ! říjen 26, 2010 11:55 Však wen, to je v pořádku. : Krakonoš Strach je strach, ten máme ve svý výbavě všichni, neboj i dvoumetrovej chlap zažil strach vo dítě, když se nevrátilo z venku domů, přišlo až hodinu po setmění s mastnou hubou, vysmátý, vod sousedů (jediný místo, kde nehledal :-) ) se slovy: "Já jsem žlal lybu!" Jde jenom vo to uvědomovat si emoční stav - strach - a nezaměňovat ho za vobjektivní popis reality a reálnejch nebezpečí. To je důvod celýho mýho úsilí v týhle diskusi, ne vysmívat se něčímu strachu nebo z člověka, kterej se bojí, dělat magora, chápeš? říjen 26, 2010 12:17 Už jsem to konečně pochopila i já... : wendy jak jsem psala nevím jak dalece se dříve různé případy zveřejňovaly či ututlávaly, a rozhopádně zločinnost v policejním státě nižší byla. To je prostě něco za něco, to taky chápu. Jen mě štve, že to navíc jsou právě drogy a ty nemoci. A teď jdu na oběd, máme taky lybu... říjen 26, 2010 12:34 Myška : opas Plynovka je na prd z mnoha různých důvodů... Hlavní problém je, když je "návštěvníků" více a jsou přesvědčení že je jen strašíš. Normální zbraň umí udělat krásnou velkou díru třeba do jejich auta s varováním, že další bude do nich, což je jaksi více motivující k odchodu než že jednoho rozkašleš - to je spíš naštve. Osobně mám pocit, že tohle je hodně přesvědčivá argumentace opas.sweb.cz/b.jpg Jinak tady mas dobry video... www.youtube.com/watch?v=RPofRQdREyU&feature=related říjen 26, 2010 12:45 ... : bb2 nojo, když já mám radši českou babičku ze Starého Bělidla, než tu s kolty proklatě nízko a bazukou říjen 26, 2010 12:50 bb2 : opas To se navzájem nevylučuje :-) Záleží na tom kdo přijde. Tohle plati i pro duchodce. opas.sweb.cz/1.bmp říjen 26, 2010 12:57 To je hezký, Opasi, ale důchodce těžko přesvědčíš, aby si udělal zbroják a ještě koupil zbraň. : Myška Bude to pro něj asi náročné - nevím,jaké jsou podmínky získání zbrojáku, a nevím, kolik stojí, a kolik stojí pistole, ale určitě více než ta plynovka. Nebo sehnat nějakou černotu?... říjen 26, 2010 13:14 ... : Sandra. O sebe jsem se nebála, dokud jsem neměla děti, jezdila jsem sama stopem, přespávala různě možně...kdyby to samé dělala moje holka, tak ji zabiju. No ne, jasně že nezabiju, budu moct akorát přihlížet a tiše trpět, jako to dělali naši. Ti mi to taky zakazovali a bylo jim to prd platné. Dokonce mi pak, když jsem pravidelně dojížděla do Brna na výšku, propláceli dopravu až po předložení lístků na autobus, abych nejezdila stopem.A ani to vždycky nepomohlo. Co mám děti, tak na sebe dávám maximální pozor, nechci tu nechat sirotky. O děti se zatím nebojím, resp. bojím se, že mi vlítnou pod auto, nebo že se jim stane nějaký úraz a já nebudu vědět, co dělat...že by jim někdo ublížil se zatím nebojím, protože je mám bezpečně schované pod křídly. Manžel mluví o tom, že bychom je jednou také nechali načipovat...což tedy nevím jestli je řešení, ono třeba znásilnění, či zabití to stejně nezabrání, jen pak budeme rychle vědět kam si máme přijít vyzvednout tělo. Ztracená Anička bydlí kousíček od nás, s jejími rodiči máme spoustu společných blízkých přátel, takže je z toho docela dost lidí okolo úplně v pxdeli. Pod dojmem těchto událostí mám pocit, že budu dětičky doprovázet do školy ještě na gymplu... říjen 26, 2010 13:15 Myško a Opasi, evidentně roztřesený důchodce : Eva zbroják v tomto stavu prostě nezíská, nedoporučí to praktický lékař. Takže jedině ty důchodce ozbrojovat na černo??? Bych také raději babičky ze Starého Bělidla říjen 26, 2010 13:24 Myška : opas Černotu ne... Postup získání zbrojáku je tady: www.mujglock.com/postup-jak-ziskat-zbrojni-prukaz.html Zánovní glock se dá koupit za 10-15 tisíc, brokovou pumpu jsem kupoval za necelých 10k. např: bazar.hunting-shop.cz/inzerat/4237-prodam-pistoli-glock-30/ Motivace je věcí každého jednotlivce. Za sebe si myslím, že na palných zbraních nic strašidelného není, naopak by každé dítě mělo vědět, že "tohle je pistole, takhle se s ní zachází a rodiče ji mají na zlé lidi" opas.sweb.cz/3.jpg říjen 26, 2010 13:33 Média : Pavka Já nevím zda bylo dříve bezpečněji. Moji 15 letou kamarádku za komunistů znásilnili a hodili do kukuřice, to že je mrtvá jsme se dozvěděli až cca 4 měsíce po tom co se ztratila, protože ji našli při sklizni. Kromě parte jsme se nedozvěděli nic víc, než to řekla její mladší sestra sama od sebe.Bylo nám blbé se vyptávat. Dneska média rozeberou naprosto všechno, do posledních detailů včetně pohřbu a utrápené rodiny. Úroveň zpravodajských serverů, klesla na drbací úroveň, hlavně vypotit rychle článek, postrašit lidi, pohrabat se v neštěstí a jedeme dál. Výsledek je že držíme děti doma, protože se venku už žídné nevyskytují. říjen 26, 2010 13:35 Babičce : Macesska ze Starého Bělidla bylo tak kolem 50, ne? říjen 26, 2010 13:41 Opasi, mrkla jsem, a není to žádná levná záležitost. : Myška Asi neznám důchodce či důchodkyni, kteří by do toho eventuálně šli. říjen 26, 2010 13:43 Eva : opas Proč ne? Pokud je psychicky ok, tak vždy lze vybrat zbraň kterou zvládne. Nemusí mít hned velkorážný kanón, tu nejmenší pistolku co mám zvládá i dvouleté dítě (samozřejmě pod dozorem, zatím z toho nemá rozum a zkoumá ji jako cokoli co je doma). opas.sweb.cz/starlite.jpg říjen 26, 2010 13:46 Myško, : Macesska mě nenapadá ani PL, který by vydal k takovému účelu osvědčení o zdravotní způsobilosti - už čistě v sebeobraně říjen 26, 2010 13:48 Macesska : opas V takovém případě si můžeš bez zbrojáku pořídit dvouranný perkusní derringer. www.i-bazar.cz/pictures/pics/perkusni-dvouhlavnova-pistole-great-gun-derringer-45-9204092.jpg Hůř se nabíjí, je s tím víc práce, ale nablízko je účinnější než běžná 9mm pistole (nabíjí se měkkou olověnou koulí) říjen 26, 2010 13:55 Zas na druhou stranu, když je důchodce OK, může řídit auto, proč by si nemohl udělat zbroják, ne? : Myška Jen si myslím, že by do toho šel málokterý člověk důchodového věku. I já, ve věku produktivním, nevím, jestli bych do toho šla. I když mít zbroják není nic proti ničemu, a někdy se sakra může pistole hodit. Ale za současných zákonů by stejně soud shledal, že zbraň byla použita nepřiměřeně, útočník by vyvázl jen třeba s poraněním, a já s trestem natvrdo. Viz. ten pán, co si nechtěl nechat opakovaně vykrást svoji provozovnu a bránil svůj majetek. říjen 26, 2010 13:55 Myška : opas Ten pán to přehnal a střílel v podstatě po zlodějích na útěku. Jinak celkově doporučuju tenhle web: www.gunlex.cz říjen 26, 2010 14:09 nedvedu si představit, že bych si dělala zbroják : alena puntík nebo nedejbože z něčeho musel astřílet. Jednak netrefím na dva metry krávu, druhak...než bych tu pistol našla v tom bordelu, co mám v kabelce, byla bych už dávno mrtvá.(kdyby mě chtěl teda někdo zabít). A pravou rukou bych stejně střílet nemohla, v tý mám hůl, bez terý bych ztratila rovnováhu a v levý bych ji ani neudržela - jsem pravák. Naštěstí nejsem atraktivní mladé děvče, takže nějaké znásilnění mi nehrozí a kdyby někdo viděl obsah mé peněženky /resp. stav mého účtu/ tak by zaplakal. Přesto temná a opuštěná místa nevyhledávám, co kdyby tam byl nějaký zločinec se špatným zrakem. Dobrý je držet v ruce klíče - což někdy dělám....je to jakobyste měli navlečený boxer...ale naštěstí jsem to ještě v praxi neověřila. Fakt je, že o děti bych asi straCch měla....kd byly moje děti malé, chodily do školy a do školky přes ulici - bydleli jsme ve Vodičkový a na školu jsem viděla z okna. Ale stejně, když šly ráno do školy, tak já už hodinku "vyšívala" v práci a vice versa - když jsem přišla domů, tak už byly dávno ze školy zpátky. Doma jsem je odkontrolovávala telefonicky/pevná linka/, když jsem přišla domů a ony doma nebyly, nechávaly mi papírek se zprávou např.:"Jsem u Rohlíků" a podobně. Ale tenkrát holtnebyla doba tak agresivní. Fakt je, že bezdomovci - kterých ovšem zdaleka nebylo tolik co teď - feťáci a podobná individua se většinou drželi stranou, už jen proto, aby nevzbudili pozornost policajtů. říjen 26, 2010 14:22 Nečetla jsem komentáře nijak pečlivě, : Ája tak se omlouvám, pokud se budu opakovat, ale jeden rozdíl mezi dobou minulou a současností vidím. Počet úchylů a vrahů a zlodějů asi fakt bude plus mínus stejnej. Co je ale myslím jiné je to, jak se k těm věcem staví okolí. Myslím, že lhostejnost (nebo i strach?) lidí k tomu, když vidí, že se děje něco špatného, je větší, než byla. Že dříve na jednu stranu bylo normální, když někdo cizí napomenul rošťáky, kteřá se bavili např. čmáráním po zdech, rozbíjením oken a podobně a na druhou stranu že lidi nebyli ani lhostejní k tomu, když někdo někomu ubližoval. A je fakt, že si myslím, že dnes je mezi lidmi více agrese, než bylo. Že to, zač by si dřív chlapi "jen" rozbili ústa, tak dnes leckde řeší kudlou do žeber. Případně ti vybavenější kulkou. Nedávno dělala televize takový pokus - herci dělali na ulici realistickou scénku, kterak chlap mlátil ženskou a sledovali skrytou kamerou reakce kolemjdoucích. Podotýkám - slušně vypadající chlap slušně vypadající ženskou - čili žádné "účty podsvětí" apod. A - jediný, kdo té "napadené" tehdy pomohl, resp. se zastal, byla jakási postarší paní. Ostatní to zvědavě či lhostejně míjeli. A tohle si myslím, že je jinak, než bývalo. Ale třeba se mejlim, zas takovej pamětník nejsem :-) Jen si to tak myslím... říjen 26, 2010 16:39 k tomu, co napsala Ája, vám napíšu jednu příhodu: : d@niela bylo to snad první rok, co jsem bydlela v NY. Vedro, dusno, hnusno - tedy 38°C, vlhkost 100%. Šli jsme s Jírou po ulici, a najednou před námi omdlela jedna paní. Já se hned k ní hnala, ale Jirka mě chňapnul, zadržel a pak vysvětloval: "Neblbni, do ničeho se nepleť, tady nejsi v Praze! Neboj, voni se o ni hned postaraj!" A opravdu, během pár minut u ní byl policajt, zavolal a za dalších pár minut ji odvezla sanitka. Pak mi to ještě dovysvětlil: "Víš, to by se taky mohlo stát, že pak budeš mít oplétačky s tím, že jí z kapsy zmizelo 5 tisíc dolarů, z krku drahej tlustej zlatej řetěz, z ruky rolexky..." Nevěřila jsem tomu, ale později jsem se o tom přesvědčila. Opravdu, tam se lidi "souděj" v jednom kuse... Takže - nikdo si nelajsne mít na okně (v ulici) květináče, protože by "mohly" někomu spadnout na hlavu či jinam... atd. atd.. Jo, je to tam dost úchylný... A jak vidím, žene se to krokem fofrovým i sem. Hnus, velebnosti!!! říjen 26, 2010 17:06 Jak rika tchan, : Lenka rozdil v poctech uchylaku a vrahu je stejny jako drive. Jen s tim rozdilem, ze dnes media situaci dokonale rozeberou nez drive. Pracoval u kriminalky. Vsak pamatuju, jak u nas v malem mestecku zavrazdil chlapek v lese malou holku...Jak kamaradce, ktera nebyla naucena se ptat, kdo stoji za dverma, vlitl do bytu chlap a jeste stesti, ze jeji tata byl policajt a mel v obyvaku vyvesenou uniformu. Jen se nadechl a mazal z bytu. Ajo, ja bych se do toho taky nemichala. Zavolala bych policajty, to ano. On muze mit bouchacku a co z toho budes mit, kdyz te postreli. Drive treba deti okriknout i slo, protoze byla jina vychova, vice respektu k sobe, dnes okriknes decka a za rohem ti nabanci cela parta. Ja bych si ani netroufla okrikovat nejakou zenskou v tramvaji, jak tu byla kdysi diskuze, protoze se cpala jidlem a drobila. A ze jsem mela tendence, ale naucila jsem se to ignorovat nebo se zvednout a jit pryc. říjen 26, 2010 18:11 Zásadně se změnil vztah dospělejch k cizím dětem, : Krakonoš to máš, Ájo, pravdu. Haranta dnes nikdo na ulici nevokřikne, kouřit můžou zcela veřejně. Není to ale daný strachem z toho, že by ti haranti byli nějak nebezpečný. Je to daný změnou atmosféry ve společnosti, zjednodušeně "do mejch harantů ti nic nejni". Prostě, kdybych vokřik haranta, von byl drzej a já ho musel vokřknout důraznějc, nebo mu jednu plesknout, porušuju zákon, jeho důstojnost a jeho práva a jeho rodič, pokud by toho byl svědkem, bude jednoznačně na jeho straně. A tohle bylo dřív vopravdu jinak, a čím víc do minulosti, tím víc jinak, nijak to nesouvisí s režimem, je to prostě vývój vztahu k vosobní svobodě jednotlivce a k právům nezletilců (s tím souvisí zákaz fyzickejch trestů, vomezený pravomoci učitelů a tak dál). Souvisí to s humanizací společnosti, která už možná přesáhla rozumnou mez a začíná tu společnost rozkládat. Ale co se tejče dospělejch, je vcelku známo, že tyhle stesky tu byly i v minulosti a že ani v minulý době (a myslím si, že ani za první republiky a moc si nejsem jistej, jestli někdy jo) pokud tě někdo napadl, tak ti kolemjdoucí nepomohli. Sám jsem to zažil na vlastní voč, když v Liberci na vakzále, po výstupu z vlaku, v nějakým 85. r, jsem spatřil zajímavej výjev. Parta vágusů (pár cígů a pár bílejch) mládila chlapa. Stál vopřenej vo nějaký dveře a voni se na něm střídali - pěsti, kopy. Podle množství krve a jeho stavu už to muselo trvat pěkně dlouho. Kolem asi trojřadej půlkruh diváků - počestnejch vobčanů, muži, ženy, mladý, starý. Stáli, čuměli, glosovali, čekali jak to dopadne. Výjev jak z filmu, ale byla to realita. Zaběhl jsem k automatu a zavolal cajty, do minuty dvou tam byli, teda samozřejmě esenbé. No a vo případu s brutálně zmlácenou holkou z mýho města jsem tu taky psal, na náměstí, ve dne, nikdo jí nepomoh. Voni i v těch dobách minulejch se lidi báli hlavně vo sebe a pokud byli tzv. "nelhostejný", tak tam, kde jim nehrozila přesdržka nebo nůž do žeber, čili hlavně vůči dětem. A mezi náma, já bych jim to nezazlíval - do podobný záležitosti, jako v Liberci, bych zasahoval jen v případě vlastnictví zbraně a dostatku munice. Jinak za rozumný považuju rychle volat policajty a nehrát si na hrdinu. To můžu jen když mám aspoň slušnou šanci nad útočníkem vyhrát. říjen 26, 2010 19:47 Když jsem měla : Ivča kluky malý, taky jsme trénovali odpovědi cizím lidem,kteří by je zastavili na ulici a někam lákali...Taky jsem je učila,že když mají přijít v sedm, MUSÍ prostě přijít v sedm...no a když bylo sedm a dvě minuty, už jsem plašila...Vždycky jsem si říkala,že je dobře,že nemám holky,že o ty bych se bála víc...ale i u těch kluků to není o moc lepší,i když už mají mobily... A teď,když jsou starší,bojím se stejně. O staršího, když už svítá a on ještě není ze zábavy doma (má sice 18,ale jel na kole a čert ví,co je dnes za blázny na silnici a čert ví,kolik toho on vypil...), o mladšího,na kterýho právě ve 14 letech dolehlo období kamarádských posezení v čekárnách, kde často nechybí od starších pivo nebo i tráva...Co je mi platný,že mi syn věří natolik,že přizná,že se napil a potáhl z jointa...když se bojím o to víc... Může to být testování typický pro tento věk i začátek závislosti...Co s tím? Můžu doufat v to,že jsem je snad dobře vychovala? Nebo že se projeví geny jejich otce,kterému žádná závislost nebyla cizí?Když budu restriktivní, šprajcne se mi a bude lhát... Nebyla jsem v pubertě lepší, první flašku vína jsme na školním výletě s holkama s pocitem něčeho strašně dospěláckýho vypily v sedmé třídě i když nám vůbec nechutnala, cigaret taky nebylo pár, kdyby tenkrát byla tak lehce dostupná marihuana jako dnes, jsem si jistá,že bych ji zkusila taky. Ale pořád jsme se tak nějak hlídali...nedovolila bych si v tomhle věku přijít domů namazaná,přestat se kontrolovat,ztratit zábrany...Tak pořád nějak doufám,že to uhlídá i on...a že tomu mému strachu pomalu upadají dračí hlavičky... říjen 26, 2010 21:46 čipování dětí? : Petronila děláš si srandu? já jsem máma a tohle bych v žádným případě nechtěla... krom spousty jiných věcí si myslíš, že první věc, kterou by dotyčný únosce udělal, by nebyla čip z těla vyříznout? ? To, že lidi nepomůžou tak, že by šli do přímého konfliktu, jim v žádném případě nezazlívám. Viz případ Velíšek. Taky bych se asi bála o vlastní život. ovšem čumět, nic neudělat a jen komentovat, to je taky síla. říjen 27, 2010 13:21 a jinak : Petronila nemůžu říct, že bych se bála. Vcelku nemám pocit, že by dnes bylo nějaké výrazně větší riziko než za komančů. Samozřejmě se vyhýbám v noci parkům a rizikovým místům, děti zatím všude vodím, ale nějaký pocit strachu nemám. Spíš bych řekla, že zachovávám normální pravidla opatrnosti. říjen 27, 2010 13:25 Je to těžké : Kaili Jak říká d@niela, někdy si tou pomocí bližnímu pěkně zavaříme... Stalo se mi to dvakrát. Bydlela jsem v té době na starém Smíchově, žádná legrace pro většinového. Kradlo se tam vesele, občas jsem něco našla i v domě. Jednou to byla peněženka (bez peněz), ale s doklady, pohozená u sklepa. Protože její starší majitel bydlel o kousek dál, šla jsem mu ji vrátit s doměnkou, že bude mít radost z dokladů. Dědouš chňapnul peněženku, projel ji a povídá: měl jsem tam 6 stovek, kde jsou? Myslela jsem, že se skácím, on snad podezíral mě! Já v té době mladá mamina s dětma, rozhodně nouzí netrpící, jen holt poctivá a asi i pitomá. No, zůstal mi trpký a nepřájemný pocit. Podruhé na tomtéž místě ležela kožená složka s platebními kartami a dalšími věcmi jakési Američanky, tak to já blbec zanesla na policii. No, nebudu se rozepisovat, tyhle zkušenosti mě myslím navždy vyléčily z jakékoli snahy pomáhat. A pokus jde o naivitu a důvěru starých lidí - nejsou to vždycky jen jejich stářím zkreslené schopnosti, ale hodně dělá i to, že by je něco takového nenapadlo, často byli vedení k tomu nelhat, být čestný, pomáhat... a uniklo jim, že už se to v současnosti nenosí. říjen 27, 2010 15:46 Jo,kamarádka našla peněženku, v níž bly všecky doklady, : alena puntík jako starej poctivej blbec zajela na tu adresu udanou v těch dokladech a pán, místo aby jí poděkoval, tak jí jízlivě řekl, že ty tři tisíce, co tam byly už jísnad jako nálůezný stačily. Málem na ni zavolal policajty.Poučena touto příhodou, jsem následně - když jsem já našla prázdnou peněženku s doklady po nějaké době, zakoupila jsem velkou obálku, dala do ní peněženku s doklady, napsala na obálku adresu uvedenou v těch dokladech a vše bh hodila do schránky a zaslala to adresátovi nevyplaceně. Zasplacení porta je mnohem menší oběť, než lítání po ouřadech a policajtech a placení poplatků za nové doklady. říjen 28, 2010 10:16 Ahoj Wendy, : strejda nakousla jsi tu čipování dětí. A že by bylo hned jasno, kde se to ztracené dítě nachází. Nebylo. Wendy, čip sám o sobě, jak to známe třeba u psů, slouží úplně k jiné věci. K záznamu osobních údajů a zpětnému čtení dat čtečkou. Nemůže tedy sloužit ke zjišťování pozice, neboť čip sám o sobě není vysílačem. Aby to mohlo vysílat do určité malé či větší vzdálenosti, musel by k tomu být ještě malý mikrovysílač a tato malá „štěnice“ by musela být napájena nějakým zdrojem proudu. A neznám mikrobaterii, která by dokázala napájet nějakou tu štěnici třeba do 18ti let věku, jak píšeš. Sledovat se dá zapnutý mobil (výkon asi 2 Watty – ten sám o sobě přerušovaně vysílá, tzv. se afiluje do nejbližší buňky), ve filmech můžeš sledovat auto se štěnicí na kastli, ale samotný čip ne. říjen 28, 2010 21:02 Jestli se bojím? : strejda Jo bojím. Nikoli o sebe, ale o dceru. Ona mi sice říká, že už je "veliká holka", ale pro mne je to pořád moje "malá holka". Dá se říci, že ji sleduji skoro denně, protože mám její rozpisy služeb a vím, kde se právě nachází. A běda mi, jak něco - spíše tedy elektronického, neklapne dle plánu. V tu ránu začínám i blbnout. Žena mi říká, že je to tou pupeční šňůrou. říjen 28, 2010 21:26 Nojo, tak zase nic, : wendy budto to technicky nefunguje jak jsem si myslela, nebo jsou lidi proti. Těch 18 let jsem myslela jako dobu, od které si lidi o sobě mohou rozhodovat sami. Myslela jem to dobře, ale jak vidím, lidem kteří to s námi myslí dobře, se radši vyhneme - tak se to říká, že. Ale jsme přessvědčená, že jednou k něčemu podobnémnu stejně dojde, ať se nám to líbí nebo ne. Do té doby se lidi budou beze stopy ztrácet.,,. to je svět. Strejdo, i dospělí jsou stále něčí děti a praktick do smrti se o ně budem bát, že... říjen 29, 2010 08:09 Strejdo, : Míša 2 taky jsem se nikdy nebála o sebe a děsně mě prudila máma s tou svou starostlivostí. Teď si strach dokonale vychutnávám se svými dětmi. Zrovna včera, svátek nesvátek, dcera měla taneční. Jenže nějak nám nikomu nedošlo, že autobusy jezdí jako v neděli. Takže vyrazila na autobus jako obyčejně, my jsme dělali něco na zahradě, a když jsme se vrátili domů, čekaly mě od ní dva ztracené hovory. Věděla jsem, že musím počkat, až jí skončí hodina, takže jsem čekala jako na trní, volám poprvé, podruhé, potřetí a nic. V hlavě se mi začal odvíjet hrůzný film, jak šla holka na stopa, aby to stihla, jak jí to v těch šatech slušelo, něco se jí určitě stalo. V panice jsem volala ještě jejím kamarádkám, taky nic. Chvíli nato volá moje holčička, otrávená na nejvyšší míru, prý jsem hysterka a dělám jí ostudu, prý už je skoro dospělá, a kdy už mě ty strachy jako přejdou. Pevně doufám, že se jí to taky vrátí na dětech. říjen 29, 2010 16:18 Myško, : Petronila já vím, žes to myslela dobře, ale máš pravdu - lidem, kteří to s námi myslí dobře, se raději vyhnout, zvláště pokud by nám v rámci toho svého "myšlení dobře" chtěli něco zásadního nakazovat. Čímž samozřejmě nemyslím Tebe, ale snad sama vidíš, jak snadno by to bylo zneužitelné. Doufám, pevně doufám, že k povinnému čipování lidí nikdy nedojde. A pokud by přece jen někdy ano, obávám se, že se bude s požehnáním nějakého Velkého Bratra beze stopy ztrácet podstatně víc lidí, než náhodně těch pár dneska. říjen 30, 2010 19:40 Petronilo, nepřekoukla ses? Já jsem o čipování dětí nepsala... : Myška Některé děti by se neztratily, kdyby jejich rodiče, nebo blízcí dospělí, byli zodpovědnější. říjen 30, 2010 22:00 Jejda, Myško promiň : Petronila to mělo patřit Wendy. Určitě máš pravdu třeba s tím utopeným chlapečkem, kterého pustila máma sama si hrát k rozvodněné řece. Ale třeba u té Aničky si myslím, že tomu šlo zabránit jen velmi těžko - devítiletému dítěti prostě nemůžeš být za zadkem neustále. říjen 30, 2010 22:15 Rozhodně nechci křivdit rodičům Aničky, : Myška ale mám pocit, že ta opuštěná cesta mezi zahradami byla její každodenní trasa ze školy. Jestli se mýlím, a Anička tam šla náhodně (neposlechla rodiče, když jí říkali, že zrovna tudy chodit nemá), pak se jim omlouvám. říjen 31, 2010 18:42 Opas, : Ceskymo1 uplne s tebou souhlasim. Gauneri se obvykle vyskytuji ve stejny oblasti, takze kdyz jsem vypustila bublinu "ta krava si jde ven zkontrolovat s telefonem v jedny ruce a s bouchackou v druhy", tak jsem mela pokoj od vsech fetaku a podobnych existenci... A to jsem v duchodovym (v ceskych pomerech lehce predduchodovym) veku. Nemusis strilet, staci, ze ty zbrane mas a das vedet, ze s nima umis zachazet. Dal to chce si to srovnat v hlave: necham se zabit (okrast, znasilnit, atd) a nebo zabiju. Myslim, ze tohle je nejdulezitejsi problem nas vsech, co jsme vyrostli za totace... ale da se to zvladnout, staci zapracovat sam na sobe a vzdat se toho krasnyho pocitu "von to za me nekdo vyresi". Nevyresi, vlastni bezpecnost (a tech nejblizsich kolem nas) je jenom na nas. Zaplat priroda! listopad 01, 2010 05:59

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment