Dik za krasny clanek, HankoG. Vsadim se, ze se takovy zazitek vryje do pameti na cely zivot. Fanatismus, hlavne ten nabozensky, je strasna vec.
Ono nas to postihlo nejakym zpusobem vsechny. Uz treba jen zprisnenymi prohlidkami na letistich.
Od nas z Yukonu byla tehdy ve Washingtonu pocetna delegace mistnich indianu, kteri tam jeli politiky presvedcovat, aby zabranili ropnym vrtum v oblasti, kde cariboo rodi mladata. Bohuzel tam nasi indiani prijeli tesne pred 11.zarim a pak uz na ne nikdo z politiku, se kterymi meli smluvene schuzky nemel pochopitelne cas.......

palec nahoru, napsané s citem a chválím i výběr fotografií. Dík , víc takových článků na Kudle!

ale tenkrát to CIA kapánek přehnala!!! :-(((

v pravý čas. Ano, pokud nejde o život, nejde vůbec o nic!

v zásadě souhlasím

nemám dnes čas, děláme výplaty, a Daniela pobývá každý rok v N.Y - mohu tedy právě sem písnout blahopřání k dnešním jmeninám ? A už zase musím běžet.

takovejhle zážitek by mě zabil.Když jsi přežila tohle, tak máš nejhorší za sebou, jsi klikařka, nic zlýho už se ti nestane a až do svý smrti zůstaneš naživu.

takže připomínám a ještě jednou blahopřeji.Ona patrně bude nyní zaměstnána oslavami Třeba si za tím účelem upraví kukuřici dle Mikinova receptu.

Já jsem ale zapomněla něco napsat - že Američani když jsou v nějaké krizi tak drží hrozně při sobě a velmi effektivně pracují - např. oni se hlásili z celé Ameriky na ty odvozy a po Broadwaji nepřetržitě plynuly řady a řady náklaďáků k WTC plné dobrovolníků z celé země. A přitom to tam všechno bylo velice toxické.

- třeba o těch povodních...vždycky se zvedne vlna solidarity a lidi pomáhají, jak můžou...a že jsou tu povodně skoro každej rok, akorát pokaždý někde jinde. Akorát nemáme tolik lidí, jako vAmerice. Ale dobrá vůle a ochota pomoc je při nejmenším stejná.....apředpokládám, že takhle je tomu všude. Lidi jsou v podstatě dobrý...akorát těch pár hajzlů je nějak víc vidět...nebo co.

Tak tedy jaký to byl zážitek: Upřímně řečeno člověk je že začátku prostě vykulenej. No a pak když jsem zjistila že to byla dvě letadla skrz budovy tak jsem si okamžitě myslela že začla třetí světová válka, protože jsem to jasně považovala za válečný akt.(Tady padaly vtipy jako že je těžké mít rakety na ztrefovaní se do zadků horských koz Osamy). Ale když padala ta první věž a třásla se mi půda pod nohama tak někde úplně na dně duše se opravdu zrodí myšlenka že to jsou poslední minuty života, a celkem není čas na nic jiného. Jinak je trapas jak málo bezpečnosti Američani měli, ale to jsou stará známá povídání.
Abych řekla pravdu hodně lidí se mnou souhlasí v tom že žádná lidská bytost by neměla pracovat v 80tém patře, a že ty dvě bedny byly šeredné a nebezpečné, a neměly být nikdy postaveny.
No a co prožili ti ubožáci..........

za pěkný článek