|
 Zdál se mi na dnešek divný horor. Že jsem kdesi, v cizí zemi, pracovala na státním úřadě. A tam se vám děly věci... Tak třeba tam všichni vedoucí měli reprezentační fondy. To vám byl úžasný vynález, tyhle repre fondy... Schválně - jen si to poslechněte, to například u nás určitě by možné nebylo, co říkáte?
Zhruba tak z devadesáti procent sloužily na nákup nezbytných luxusnějších poživatin výhradně pro nositele těch fondů. Od kávy a čajů, přes chlebíčky, kaviáry, čokolády pro děti, a tak dál a tak dál. Převodem na naši měnu mi to vycházelo za rok kolem 500 tisíc korun za poživatiny, sloužící jen a jen pro vlastní spotřebu konkrétních jedinců. Potom tam, v tom cizím státním úřadu, v té cizí zemi, měli výjezdní pracovní porady. Tak se totiž nazývaly dvou až třídenní výlety do rekreačních zařízení, jak jinak, než v pracovní době. Tak jsem znovu počítala a převáděla na českou měnu, na kolik, v tom cizím úřadě v cizí zemi, asi vyšly tyhle výjezdní pracovní porady. Třeba takový úplně běžný, obyčejný čtvrteční až páteční výlet, pardon - pracovní porada - 15 lidí: 
- jde jim pochopitelně plat, denně cca průměr 3000 Kč, tj. 15 lidí za dva dny 90 tis. Ale když se to vezme jako superhrubá mzda (skutečný náklad zaměstnavatele), tak je z toho hned dvojnásobek, tzn. klidně 200 tis. za ty dva dny. - cena pobytu 15 lidí, v solidním rekreačním zařízení činí cca 2000,- za jednoho denně, tj. 60 tis. za dva dny pro 15 lidí. - ujeto tam a zpět, dejme tomu, cca 200 km x 15 aut (každý přeci jede sám ve služebním, ale výhradně soukromě užívaným); kilometr se v té cizí zemi (přepočteno na CZK) počítal cca 7 Kč, tj. 20 tis. - jídlo a pití nejméně 600,- na den (ale asi mnohem, mnohem víc), vše samo sebou na účet porady, tj. cca 20 tis. Občas si objednali i pár "hostesek", abych mluvila slušně, to už je ale zanedbatelné (většinou jim ty jejich "pro hostesky důležité orgány" stejně nefungovaly, takže se spíš jen pilo).
Ano, přátelé, úplně za nic - neudělala se tam nikdy ani čárka! A podobných "výjezdních porad" bylo na tom cizím státním úřadě v cizí zemi odhadem do roka kolem padesáti... No, a to víte, žádný odbor, žádná sekce, se nechtěly před druhými nechat zahanbit. A - vždyť na to byly už určeny a vyhrazeny peníze, pak taky z cizího krev neteče, tak proč ne? Tak jsem si spočítala, že jenom takováto záležitost výjezdních pracovních porad představovala v jednom větším úřadě, v té cizí zemi, cca 15 mil. Kč za rok. A pokračuji dál: Služebních aut pro výhradně soukromé účely bylo na tom vyšším úřadu taky hafo - nejméně 100. Byla to ovšem "manažérská auta", takže nikdo jiný, než ten, co ho měl přidělené, s ním jezdit nemohl. Ta auta sloužila hlavně jako odznak moci, a pak také k dopravě jejich držitelů do úřadu, z úřadu, na výjezdní pracovní porady a na cesty víkendové a dovolenkové s rodinou. Jiný smysl ta auta neměla. Vysocí úředníci přeci nemohli jezdit hromadnou dopravou... Životnost měla auta cca 3 roky (pak výměna za nové), cena jednoho auta s vybavením cca 500 tis., takže to máte - jestli dobře počítám - cca 2 mil. za rok - za auta výhradně pro soukromé účely! OK, takže jsem se dostala na cca 18 milionů ročně, VÝHRADNĚ spotřebovaných pro nepracovní, vyloženě soukromou, potřebu, nebo zábavu, několika desítek vyvolených pracovníků jediného státního úřadu (a že v té cizí zemi měli spoustu takových úřadů!). Tak mě ještě - před probuzením - napadlo: Zaprvé: kdyby si to platili ze svého, tak nakonec, co je mi do toho? Zadruhé: kdyby to byli vedoucí zaměstnanci soukromé firmy, to by je akcionáři vynesli v zubech. Zatřetí: nepochopila jsem, jak takováhle blahobytná cizí země, která si tohle může dovolit bez sebemenších potíží, jak takováhle blahobytná země může hospodařit s deficitem. Naštěstí jsem se včas probudila a zjistila,že ta hrůza byla skutečně jen sen... Bobina
|
