Známý pořad plný emocí - někdy to dopadne špatně, někdy dobře. Někdo "poštu" nemá rád, jiný nevynechá ani jeden díl. Na ten dnešní jsem se dívala vlastně až ke konci, respektive na jeho poslední část, kdy si Janíček pozval do studia svou Hanku.
Nevím, kolik jim je let, ještě jsem tak "nezaostřila", když ho Esterka zpovídala. Ale podle všeho je Janíček už v penzi. Byla to úžasná romantika, když tenhle milý usměvavý pán při zvuku milostné melodie vyznával lásku své drahé Hance... A co teprve, když si - jako v těch nejsladších amerických filmech - poklekl, vyndal z červené krabičky překrásný snubní prsten, který jí pak třesoucí se rukou na její třesoucí se ruku navlékl... Chudák Hanička, až mi jí bylo líto, když se svěřila Ester, že po odchodu pošťáka Ondry skončila na pohotovosti se srdíčkem - natolik ji to pozvání rozhodilo. Věřím, že na totéž myslelo celé publikum, které se pak dojetím mohlo utleskat. Já vím, někdo může říct, že to bylo trošku komediantské - však ona paní Hanka také ve skrytu srdce tušila, že to bude ten "její", prý s ním opravdu není nuda - ale podle všeho tomuhle páru už asi nehrozí nic zlého. Což bylo vidět i z blízkých Hanky: je to přeci už dávno jejich hodný děda... Mj. Poště pro tebe bylo právě pět let. P.S. Krásně jsem při tom vyžehlila kupu prádla d@niela
|