|
Středa, 09 červen 2010 |
 Kdo byl v Praze, prošel se staršími ulicemi, zajisté se setkal s mozaikovou dlažbou zdejších chodníků. Tenhle způsob úpravy chodníků byl masivně používaný od druhé poloviny 19. až po první polovinu 20. století. Takzvaná pražská mozaika se stala vzorem pro výdlažbu mnoha dalších sídel. 
Zejména starší dlažby mají také velkou hodnotu památkovou. Dostatek kvalitního mramoru z lomů, které nebyly příliš vzdálené od centra, a snaha reprezentovat, umožnily masivní rozšíření štípané mozaikové dlažby na většině chodníků ve městě. Používal se mramor ve dvou barvách – růžové a šedé. Ve zcela výjimečných případech byl použit i mramor čistě bílý, jednalo se však pouze o chodníky u významných budov, jako byla například Nová radnice, Obecní dům, některé kostely, ministerstva a soudní budovy. Tříbarevné vzory, doložené pro stejnou dobu z mimopražských lokalit, jsou v Praze dochovány jen ojediněle. Vzhledem k nestejné velikosti štípaných kostek a jejich nepravidelnému tvaru dovolovala štípaná mozaika provedení vzorů značně složitých... . Mozaikovou technologii měl v Praze podle vlastního prohlášení jako první použít dlaždičský mistr Leopold Bock, kterého roku 1820 povolalo z Vídně České gubernium, aby zavedl "progresivní metody dláždění" a vyškolil další dlaždiče. Mozaiková dlažba z krychliček byla poté nazývána „pražskou“ mozaikou. 
Starší venkovní dlažby a autentické povrchy venkovních komunikací obecně jsou velmi ohroženou a průběžně mizející součástí našich historických sídel. Při úpravách komunikací a rekonstrukcích inženýrských sítí bývají bohužel bez rozpaků likvidovány. Jejich památkové a v neposlední řadě ani estetické hodnoty nejsou dosud doceněny. V období od poloviny 19. do poloviny 20. století vzniklo na území našeho státu množství mozaikových vzorů, které jsou v evropském kontextu naprosto ojedinělé. Pro častěji opakované vzory se ustálily názvy, nicméně existuje řada bezejmenných a jedinečných skladeb a vzorů, které se vyskytují jen v jednom městě, nebo dokonce jen před jedním domem. Stejně jako historická stavba nebo historický nábytek nemohou být v technických parametrech poměřovány s produkty a výrobky naší doby, nelze na veřejné komunikace v historickém prostředí klást stejné požadavky jako na plochy v nově vznikajících stavebních areálech či nově založených obytných čtvrtích. Važme si této překrásné a jinde ve světě nevídané zajímavosti... d@niela
|
