Tak zase máme o jednoho fajn člověka mezi námi míň... Já vím, musí to být, ale těch prima lidí je člověku vždycky moc a moc líto. Kdysi dávno jsem s ním psala rozhovor do jedněch novin.  Poznala jsem ho cca před 25 léty jako "souseda" z Černošic, kde jsem taky jeden čas žila. Byl to vždycky prima sympaťák...

     Postava zneuznaného, zapomínaného, ale nezapomenutelného polyhistora, českého génia provázela Smoljaka celým jeho uměleckým životem. Hry pro Divadlo Járy Cimrmana se prý nerodily snadno, o to větší ale měly divácký úspěch.

     Od svého vzniku v roce 1966 divadlo odehrálo téměř 12.000 představení. Jen poslední hra nazvaná České nebe, kterou oba autoři avizovali jako poslední, měla za půl roku od premiéry na svém kontě na 150 repríz. Dvojici Svěrák - Smoljak se také úspěšně podařilo převést postavu Járy Cimrmana na filmové plátno.

     Cimrmanovština byla ve své době jednou z mála cest odporu proti systému. Podvratně působilo to, že se sice odkazovalo k češství a velikánům minulosti, ale zároveň byl v cimrmanovských hrách ukryt stesk po "starých dobrých časech, než nastoupil socialismus".

     Jára Cimrman je navíc velikán směšného rázu, který všude byl, všechno věděl a vynalezl dřiv, ale prakticky nikdy nic nedokázal, vždy přišel pozdě a na jeho přínos světu se zapomenulo.

     Sám Ladislav Smoljak ve veřejném životě naplňoval obraz "mírně bláznivého vědce einsteinovského typu", nicméně často se snažil překročit stín své lehce znevažující image a projevoval se jako angažovaný občan v mnoha sporech společenského života.

 Přejme mu příjemné České nebe...

Komentáře (7)

Zobrazit/Skrýt komentáře na cimrmanovi : mura1 a vinarne u pavouka jsem vyrostla. nasi toho meli metry, mozna kilometry. netusim, kde k tem nahravkam her prisli, protoze to byly live nahravky z predstaveni. jeste je mam schovany. jen ten kotoucak uz nemam osobne uplne nejradsi mam cimrmana v risi hudby a vysetrovani ztraty tridni knihy, hned v zavesu dobyti severniho polu, blanik, posel z liptakova (a zvlaste pak vizionar), vrazda v salonnim kupe, dlouhy, siroky a kratkozraky. ale vsechny ty hry jsou skvostny. a porad maji beznadejne vyprodano. červen 06, 2010 23:12 jo, u nás se v podstatě mluvilo (dětičky) : d@niela hláškama z cimrmana. Máme všechno, co snad se dalo sehnat :-))) červen 06, 2010 23:24 bylo to včera : Kamila smutný ráno, i syn byl přepadlej. Nojo, nikdo to nebudem věčně... Taky jsem na tom vyrostla, milovala jsem to a miluju, lidé, kteří mluví o normalizačním humoru nevědí co říkají... Ty hlášky zůstanou nesmrtelné... no a pan otec z filmu Na samotě u lesa? To je taky klasika... Marečku podejte mi pero, no, o tomhle bych mohla psát hodiny... červen 07, 2010 08:33 ... : opas pan Werich má pravdu i po desítkách let. V roce 1977, když dělal interview s panem Suchým prohlásil, ať necháme umělce pracovat. Že když by panu Newtonovi nespadlo na hlavu jablko, gravitaci by stejně časem objevil někdo jiný. Ale když umělec něco nenapíše, tak to prostě není a nikdo to za něj neudělá. Pan Smoljak už bohužel nic nenapíše, ale byl hodně nemocný a pro něj osobně je snad i lépe že umřel a už netrpí, ale pro ostatní to je ztráta. Snad časem vstanou noví bojovníci a napíšou nějakou novou srandu červen 07, 2010 14:37 ... : bb2 já se obávám, že některé díry se nezacelí, ale co naděláme červen 07, 2010 15:46 No, některý lidi jsou nenahraditelný, : Krakonoš některý fenomény nevopakovatelný. A tak už tu nikdy nebyl žádnej V W a holt už tu nikdy nebude ten pravej voriginální Cimrman, až postupně generace jeho "otců" vodejde. Nic s tím nenaděláme, ale je to smutný. Ještěže aspoň technika záznamu pokročila a ta cimrmanovská krása je docela dobře zakonzervovaná. Vždycky, když makám v noci na nějaký zakázce, co hoří, a mám chuť ne na hudbu, ale nějaký ty "kecy", kliknu do šuplíku s jejich hrama a hned mi jde práce líp vod ruky. červen 07, 2010 21:54 taky : manul je mi to líto. Včera jsem si na to znovu vzpoměla a začala jsem vzpomínat trochu dál, až jsem si vybavila takové naše "spojení". Ještě na univerzitě jsem dělala jednou zkoušku u takového hodného starého pana docenta, trochu ze staré školy. Když už jsem teda u zkoušky obstála (pak docent byl hodný a ten předmět mě navíc hodně bavil), zeptal se mě, už mimo zkoušku, jestli vím, v jakém českém filmu se vyskytuje moje jméno (teda v mužském rodě). Chvíli mě napadlo, že to bude pěkný trapas, když to nebudu vědět, ale pak se to vylouplo. Ano, byl to "Marečku, podejte mi pero" a to jméno patřilo právě p. Smoljakovi. červen 09, 2010 14:19

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment