Ahoj Daní, dnes ráno jsem se rozhodla, že je všude nějaká divná nálada; i na Kudlu dorazila, a já mám také takovou; jo a Iris jí také nemá nic moc, nejen že špatné zprávy nezvládám tak, jak je obvyklé - tedy se svým starým dobrým humorem a nad věcí, ale naopak, ony špatné zprávy cloumají mnou z kouta do kouta, tak jak chtějí. A tak to tedy ne! 

     Rozhodla jsem se tomu učinit přítrž a tak mě napadlo, že bys to mohla nějak podpořit. (Stejně beztak určitě nemáš do čeho píchnout :-))) Jsem si jistá, že jsi stejně nadšená jako já. Nevím ještě přesně jak, ale když dáme hlavy dohromady, určitě něco vymyslíme.  

     Říkala jsem si, že bych měla být příkladová a napsat něco lehkého a veselého, ale zrovna jako na potvoru mě vůbec nic nenapadá, všichni mě rozčilují, dokonce i maminka moje, trošku. Onehdá jsem tam zarazila, a protože se ze mne na nějaký čas stala slaměná vdova, tak mi takovým soucitným hláskem říká: "a není Ti smutno, nestýská se Ti ani večer???" A já na to, už je to lepší, večer mám v posteli kočku, menšího psa jako podložku před postelí a většího před pokojem a když jdu v noci čůrat, jdou všichni se mnou, je to úžasný hromadný zážitek."

     Maminka zbystřila, ona totiž nemá ráda zvířátka v posteli, v pokoji a u jídla, nesmím kypřit vidličkou květináče (alespoň před ní), protože  by u mne už nikdy nevzala sousto do úst, nesmím vyvařovat karburátor v hrnci na knedlíky a v míse na salát si rozdělávat štuk ... no je to těžký se udržet, co si budeme povídat, ale nechodí denně, tak se to dá nějak zvládnout.

     Tak tedy zbystřila, zdvihla hlásek a následoval vodopád: "Ty máš  kočku v posteli?!?!, Víš, jak je špinavá a těch nemocí, no Ty snad nejsi normální?!?! A psa v pokoji, no snad s nimi nejíš ještě z jednoho talíře, když už spolu chodíte čurat?!?!..." - no musela jsem jí včas zarazit (bůhví, co bych se o sobě ještě dozvěděla), že „normální jsem, že jí nechci lhát, to se maminkám opravdu nemá dělat, tak ať mě k tomu nenutí, ale abychom se tedy dobrali k jadérku a její původní otázce, která tedy spustila celou tuhle lavinu na mou již tak ustaranou hlavu, "tak mi tedy smutno není, kočka mi šlape v noci studenejma nohama po hlavě a nechce zaboha pochopit, že má místo dole na peřině, jak mi radila Ariana, že má spát, ne furt pobíhat, malej pes chrápe snesitelně a velkej nesnesitelně, připadám si jako bych měla v noci doma řádnýho chlapa, a to mi na ten pocit docela stačí".

     Pak jsem už raději jela, v obavě, že by maminka zase vymyslela nějakou záludnou otázku...