Když jsme přišli do Ameriky, byli jsme totálně nepředpojatí a také nepřipraveni na setkání s černochy. Prostě jsme je neznali, chyběla nám sebemenší zkušenost. V Los Angeles jsme jich potkali spousty, ovšem většinou patřili do kategorie těch horších. Když na Aničku pro nic za nic pokřikovali „white bitch", bylo to i na nás moc.
![](http://www.ekosystem.org/0_Images/Streets/california/mbw_losangeles_6.jpg)
Později jsme došli k poznání, ale trvalo to (díky opatrnosti poměrně dlouho), že nejsou všichni stejní, že jsou mezi nimi výjimky. A začali jsme rozlišovat. Jsou tací, kteří, abych vysvětlil, jak to chápeme, mají nejen černou kůži, ale hlavně černý mozek. No a pak jsou černoši, kteří mají sice černou kůži, ale bílý mozek. Snad je to dost výstižné, protože s těmihle se lze normálně stýkat, jsou to lidé mnohdy vzdělanější než my a mnohdy, nerad přiznávám inteligentnější a lepší než my, bílí. Co si budeme namlouvat, mezi bílými je taky pěkná chátra, v Americku se jim říká „white trash", bílé odpadky. Anička má za šéfa černocha. Člověka, kterého osobně znám, kterého si velmi vážím. Má universitní vzdělání v medicínském oboru; a i když doktor není, šéfuje oddělení radiace na onkologii. Tenhle člověk, Erik, sjezdil celý svět, a ta hanba, v Česku nikdy nebyl. Však se tam chce letos podívat, rád by poznal Prahu a vůbec život tam u nás - ale očima obyvatele, ne typického amerického turisty, kterého vezme na hůl každý, kdo se na něj podívá. Dobře mu rozumíme, protože sami, když jedeme na dovolenou, snažíme se vyhýbat tomu, čemu se říká American Tourist Trap - past na americké turisty. Pevně doufám, že se mu u nás doma bude jen líbit a že se vrátí s těmi nejlepšími vzpomínkami. Michal
|