Izrael reaguje nepřiměřeně, neúměrně, přehnaně. To ví celý svět, nejpozději po Goldstoneově zprávě. Že se Izrael v deseti letech před invazí do Gazy, v prosinci 2008 a lednu 2009, v poměru k tisícům raket, které na něj od souseda dopadaly, držel nepřiměřeně zpátky jako žádná jiná země od druhé světové války, je velkoryse přehlíženo.

     Když se teď Izraelci už zase zcela nepřiměřeně a přehnaně vměšují do krize, všímá si svět pochopitelně důležitějších věcí. Proč vlastně?

     Když si Evropa a Amerika teprve protíraly oči a islámský svět soustředěně hleděl jinam, izraelská letadla už byla na cestě do Karibiku. Kdo chce zachraňovat lidi zasypané pod troskami, musí závodit s neúprosným časem. Izraelské čety musely cestovat přes půlku zeměkoule. Pro srovnání: z Jeruzaléma do Port-au-Prince je to 10.500 km. Z karibské oblasti otřesů na jižní špičku Floridy necelých 2 000 km. Středoevropská města jako Berlín, Praha nebo Paříž, jsou od Haiti vzdálena nějakých 8000 km. Izraelská pomoc je ovšem neúměrná nejen z hlediska vzdálenosti od postiženého území - neúměrný je i rozsah poskytnuté pomoci, srovnáme-li sedmapůlmilionový Izrael s ostatními zeměmi.

     Když 12. ledna obletěla svět zpráva, že chudý ostrovní stát postihlo krátce před 17. hodinou zemětřesení o síle 7 stupňů na Richterově stupnici, oznámila tisková kancelář izraelské vlády, že na cestě do Střední Ameriky je dvanáctičlenný tým záchranářů z organizace IsraAid.

     Následujícího rána hlásil mluvčí izraelské armády, že do Haiti vyrazilo sedm inženýrů, lékařů, zásobovacích expertů a záchranářů, aby obhlédli situaci na místě neštěstí. Krátce nato nařídil ministerský předseda Benjamin Netanjahu, že pomoc ostrovnímu státečku má být rychlá a bez byrokratických průtahů. Izraelský vyslanec v Dominikánské republice, Amos Radyan, byl poslán do Haiti, aby podal zprávu. Večer už bylo na cestě západním směrem padesát izraelských vojáků.

     Jako první záchranná četa dorazili do Port-au-Prince čtyři pracovníci ultra-ortodoxní organizace ZAKA. To je organizace dobrovolníků, která se původně měla především postarat o těla mrtvých obětí teroru, pak ale pochopila nutnost starat se nejdříve o živé oběti a usilovat o jejich záchranu. Mnoho dobrovolníků ZAKA je proto vyškoleno v první pomoci.

     Čtyři členové ZAKA dorazili z Mexika, kam byli povoláni k zajištění pozůstatků a identifikaci židovského obchodníka Mosese Saby a jeho rodiny, kteří zahynuli, když se zřítil jejich vrtulník.

     Večer 14. ledna odstartovaly dva Boeingy 747 s 220 izraelskými pomocníky pod velením brigádního generála Šaloma Ben-Arye. Kromě materiálových zásob pro přeživší byla na palubě letadel též kompletní polní nemocnice, včetně personálu tvořeného 40 lékaři a 25 zdravotnicemi a sanitáři. Patří k ní i lékárna, dětské oddělení, radiologie, jednotka intenzivní péče, ambulance, dva operační sály, chirurgické oddělení, interní oddělení a porodní oddělení. Když izraelská letadla startovala, bylo letiště v Port-au-Prince mimo provoz. Nezbývalo než věřit, že přesto budou moci přistát.

Přistání se zdařilo.