O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
KRABIČKOVÁ DIETA |
![]() |
![]() |
![]() |
Středa, 20 leden 2010 | |||||||
Tehdy jsem díky jednoletému rozdílu měla hned postavičku pěknou zpátky. Ale po třicítce a také díky sedavému zaměstnání na mně ta kila začala doslova skákat sama. No a třetí potomek, ten dílo zkázy dokonal. Nutno ovšem říct, že jsem mu v tom docela slušně pomáhala. Oplatky, čokoládka, bonbóny, brambůrky, tatarka, hranolky, smažený sýr, pivo - prostě nic pro mne nebylo tabu. Když se po vánocích ručička na váze ustálila na zcela nepřijatelné cifře, rozhodla jsem se konat. Jenže. Jsem lenoch, navíc mlsný. Ráda papám a ráda spinkám. Sice občas popohnu své tělisko při nějaké aktivitě, ale upřímně, bylo mi jasné, že bez radikální změny jídelníčku toho moc nezmůžu.
Jako dar z nebes mi byl seslána návštěva jedné mé bývalé kolegyně, kterou jsem docela dlouho neviděla, ale když jsem ji spatřila, spadla mi čelist - závistí. Zhubla, krásně viditelně a seklo jí to. Začala se odvážněji oblíkat, omládla, prostě šik třicítka. Když jsem jí vzdala hold a obdiv ze mě doslova kapal, poradila mi také svůj návod. Nežrat. Jo, to je opravdu velmi novátorský přístup, pomyslela jsem si, ale prozradila, že to její nežraní ji stálo cca 3500 Kč měsíčně. Nechala si totiž přibližně půl roku vozit jídlo. O tom jsem věru ještě neslyšela a tak mi pohodila pár podrobností. Každý večer nebo ráno jí přivezou pět jídel - pěkně v plastových vaničkách s víčkem, na každém víčku je napsané. z čeho se jídlo skládá a kdy je třeba jej pozřít.
Docela mě to nadchlo. Opravdu. Máte vše naservírováno, pěkně přímo ke dveřím, bez vaření, bez nákupu, bez utahování mozkových závitů nad zítřejším jídelníčkem. Takže kolem a kolem, jsem taky na krabičkové dietě. Každý večer mi přivezou igelitku s úhledně naskládanýma krabičkama, ve kterých je jídla tak sotva pro předškoláka. Například dnes jsem měla na snídani malinký krajíček celozrnného chleba, lehce potřeného máslem s jedním kolečkem debrecínky a dvěma proužky papriky, na svačinu jednu müsli tyčinku, na oběd tři čtvrtky brambor a čtvereček ryby - tak 4x4 cm - zapečené se sýrem, druhá svačina - opět další vanička, tentokrát se pěti lžičkami tvarohu s nastrouhaným jablkem a konečně večeře - zapečené těstoviny s brokolicí, vepřovým masem a sýrem - cca tak třikrát do pusy.
Všech pět jídel jsem zlikvidovala, všechny vaničky dočista do čista vylízala a mám hlad. Pořád a celý den, začíná to ranním otevřením ok a končí večerním zavřením. Dojídám se zeleninou. Tak třeba teď mám na lince neustále připravený salát z čínského zelí s trochou soli, česneku a citrónové šťávy. Je to něco jako jídlo poslední záchrany. Jenže - jestli jsem něčeho nažraná, tak je to všechno zelené, oranžové, popř. červené. Ústa se mi stahují v křeči a tečou sliny, když si vzpomenu na mega porci smažáku s hranolkama a pořádným plcancem majonézy uprostřed. Uááááá...
Jenže, ono to funguje. Mám dvě kila dole. Upnuté rifle už nemám tak upnuté. Vánoční polštářky kolem pasu už trochu splaskly, takže držím.
Je to běh na dlouhou trať, ale do plavek to zvládnu.
Paula
|
< Předch. | Další > |
---|