|
 Házení pantoflem, lití olova, kapří šupinky, třesení bezem... Ano, je plno různých zvyků. Záleží na místě, regionu, kde se tradice udržovaly. Většinu z nich všichni dobře známe a mnohé rodiny je pro obveselení přítomných praktikují.
Nedávno jsem našla pár možná neznámých zajímavostí, které by mohly oživit vaše štědrovečerní čarování. Vzpomínám, jak před léty se dcera se synem pokoušeli o rozbití všeho kolem (při házení pantoflem); kupodivu to tehdy vyšlo - Lenčin pantofel směřoval špičkou ven, a než přišly další Vánoce, byla už daleko, předaleko. Robertův škrpál doposud mířil kupředu patou. Uvidíme letos... Samozřejmě, že i my jsme zkoušeli pouštět čarovné ořechové lodičky. Na tenhle zvyk mám však velice škaredou vzpomínku. Jedny Vánoce se v té velké misce, která představovala naše moře života, z ničeho nic najednou manželova lodička potopila. A pak přišel květen, a on se - stejně tak z ničeho nic - odebral na svůj obláček... Ale dost smutného: slíbila jsem to čarování:  Rozkrojování jablíček na půlku znáte, ale jsou ještě další, už ne tak známá, „jablečná kouzla": jablíčko oloupeme, rozdělíme ho na tolik dílků, kolik je osob u stolu a každý svůj dílek sní. Je to důležité - kdyby totiž kdokoli z přítomných v příštím roce zbloudil (obrazně či doslova), k nápravě prý pomůže, když si v duchu promítne, s kým jedl o vánocích společné jablko. Nu, kdož ví?
Další jablečné čarování prozradí budoucí počasí. Dvanáct jadérek dáme do misky s vodou. Kolik jich vyplave na hladinu, tolik bude v příštím roce suchých měsíců, což je zjištění důležité především pro zemědělce, chalupáře a zahrádkáře.
Pro zvlášť zvědavé se doporučuje ještě následující způsob věštby: z cibule naloupáme dvanáct sukének, položíme je vedle sebe a do každé nasypeme trochu soli. Každá sukénka představuje jeden měsíc v roce: na které se sůl do rána rozpustí, v tom (podle pořadí vedle sebe) bude pršet, ve kterém jen zvlhne, ten bude srážkově průměrný a ve kterém většina zůstane, v tom lze čekat sucho.
Už téměř zapomenutý je slovanský zvyk namazat si na Štědrý den tváře medem. Takhle si prý můžeme zajistit, že nás po celý příští rok budou mít všichni rádi. Jednoznačně je pravda, že tenhle zvyk minimálně osvěží vaši pleť (nejste-li ovšem na med alergičtí...).
Jiný zvyk, který zajistí, že aspoň jedna vánočka "přežije" vánoční svátky: hospodyňka zapeče do vánočky hrachové zrnko - a tuto vánočku smíte rozkrojit až na Nový rok. Ten, kdo najde hrášek, na toho se celý rok bude štěstí a úspěch jen lepit. Doufejme, že však nebude příčinou novoroční návštěvy u zubaře.
Dalším vánočkovým čarováním je způsob, který vdavekchtivým dívkám zaručuje, jak se dostat pod čepec, koltáři, jinak řečeno být „okroužkována" či - prostě a jednoduše brzké vdavky: stačí se zmocnit devíti patek od vánoček a schovat si je. Po Novém roce pak děva pospíší křece a těmito patkami nakrmí ptactvo nebeské...Tady je snad jediný problém - kde sehnat tolik vánoček... Ale pravda je, že krmení ptáčků třebas přivábí i nějakého toho volného „rytíř na bílém koni"... Případně může mít červeného peguota, ne?
d@niela
|
