Nemám hezké vzpomínky na dětství ani na vánoce, ani na dárky, z vánoc mi utkvěly samé negativní vzpomínky a možná právě proto, poučena tím vším, dělám doma vánoce hezké, pohodové, voňavé, s atmosférou prosycenou muzikou, pohádkami a hezkými filmy; s vůní cukroví, purpury a hlavně pohodou.
Kapra jsem nesnášela a to jsem přenesla do svého života na všechny ryby, které jsem nikdy nejedla. To zlomil až můj manžel - díky jeho kouzelnému kuchařskému umění a jeho svaté trpělivosti s potížákem, jako jsem byla já - na veškerá nová jídla. Když jsme později měli děti, chodili jsme s nimi dělat vánoční program do kostela do Slanýho. V programu jsme hráli a zpívali nádherné vánoční písně, které jsme vůbec předtím neznali. Trénovat jsme začínali už začátkem listopadu, každý týden jsme se sešli u přátel a tak nás to bavilo a nadchlo, že jsme vše, co jsme se naučili, zpívali ještě začátkem března v autě - pokaždé, jak jsme jen vyjeli; než nám to manžel zaráchnul s tím, že toho má už plný zuby. Děti na to vzpomínají dodnes. Inka
|