Tak jsem se rozhodla, že prodám starý psací stůl Thonet s žaluzií a dvě skřínky na šanony také s žaluzkou. Je to hezký nábytek, ale není to moje krevní skupina. Tuhle jsem v jednom Antiku na kraji Kralup viděla podobný a tak jsem se chystala se tam ještě jednou podívat, jaká byla cena, popřípadě, zda by mi ho tam nevzali do prodeje .... Pro spoustu práce jsem se tam nějak nemohla dostat.

     Až onehdá jsem měla cestu okolo a tak jsem na chvíli zarazila. Je to nábytková farma v takové upravené stodole. Vběhnu tam, ale stůl jsem nenašla, asi už je prodaný, jdu se zeptat klučiny co tam obsluhoval a on mi potvrdil, že prodaný opravdu je. A tak se ho ptám zda bych tam ten svůj nemohla dát a on mi říká,  že jsou nezisková organizace, ne bazar. Nějak jsem to stále nechápala. Viděl mé otazníky v očích a osvětlil mi to dál. Že si berou jen nábytek od lidí zadarmo, nábytek, který oni nepotřebují, renovují či opravují ho tam a pak prodávají, že vyklízí pozůstalosti, pracují v zahradách ... že vedle farmy je azylový dům „Betel" pro lidi bez domova, lidi z ulice, co chtějí skončit s drogami a alkoholem a chtějí se vrátit zpátky do normálního života, co chtějí dostat novou životní šanci, potřebují se naučit znova morálním hodnotám, najít zpět své sebevědomí....

     A že díky bohu a hodně práce se jim to docela dobře daří. Že tam přijdou lidi, kteří se z toho chtějí dostat, nic neplatí, můžou  kdykoliv odejít, bydlí tam zadarmo, neberou žádné dotace, na vše si musí vydělat svou prací. Že se tam doporučuje pobyt 12-18 měsíců, že sám je jedním z nich. Díky víře v Boha se z toho dostal, vyprávěl mi, jak se dostal od kouření marihuany k jejímu prodeji, k alkoholu do party, jak se dostal na ulici, jak si naprosto zničil vztahy s rodiči a přáteli...

     Zahltil mě naprosto. Zahltil mne informacemi, na které jsem nebyla připravená. Chvíli jsem s ním diskutovala o tom, jak se žije na ulici a proč, už vůbec jsem nechápala tu kombinaci - jak může narkoman (bývalý) věřit v Boha, měla jsem v hlavě otazníky jako hrom, ale klučina vypadal mile a sympaticky, měl srovnáno v hlavě, říkal, že sám je tam už rok a půl a zůstane tam a bude pomáhat dalším lidem. Vyprávěl mi o rodinné atmosféře, která na farmě vládne. Vyprávěl mi, jak zase narovnal vztahy se svými rodiči a při odchodu mi dal na mé vyžádání letáček. Chtěla jsem se na to mrknout v klidu doma na internetu a srovnat si myšlenky nabité emocemi v hlavě i srdíčku..

     Nevím, zda to dělá ta předvánoční doba, nějak se mě to hodně vnitřně dotklo a od té doby není chvíle, abych na tím  nepřemýšlela. Říkám si, že když se člověk má dobře, měl by pomáhat potřebným, nikdo z nás není neomylný a na dno se v dnešní době může dostat každý, zvlášť, když se ocitne úplně sám. Každý má právo dostat druhou šanci, zvlášť když o ni stojí a chce pro to něco udělat. Naprosto mě dostalo to, že si na sebe musí vydělat - to je myšlenka, která se mi líbí, líbí se mi jejich finanční principy.  Vím, že se tam ještě zastavím, musím...

Inka

Komentáře (8)

Zobrazit/Skrýt komentáře Nediv se tomu že začal věřit v Boha : wendy na toho se obracejí nakonec téměř všichni, kdo jsou na dně. Je to berlička s dlouhou tradicí, jedna z mála jistot na tomto světě, kterou ještě nikdo nevyvrátil, sice nedokázal, ale ani nevyvrátil...získáte zvláštní pocit klidu předáním svého nákladu neštěstí na bedra někoho, kdo by vám - kdo ví, mohl i pomoci. Druhou šanci by dostat měl, ale co s desátou, dvacátou ? prosinec 15, 2009 09:53 máš pravdu Wendy, : Inka kuk i já mám uvnitř sebe víru v přírodní síly-zákony či boha, takže ve většině případů jsem v klidu a pohodě, protože všechno nějak dopadne, ale to neznamená, že se nesnažím pro to, aby to dobře dopadlo udělat maximum a když je to s dobrou myšlenkou, tak to funguje vždycky. A pokud to dopandne jinak, stejně se po čase ukáže, že i to mělo nějaký smysl. No pokud mohu mluvit sama za sebe, tak já dávám šance 3, to je mé maximum, ale já jsem prý příliš tvrdá :-)))) Mě se na té farmě moc líbila ta myšlenka, že nežebrají peníze, nežádají dotace, musí si na sebe musí vydělat vlastní prací, že se tam učí morálním zásadám, nabývají nové sebevědomí, učí se tam normálnímu životu a především jim to funguje, to moc sympatické. prosinec 15, 2009 10:19 Když je nám nejhůř, : Macesska voláme Boha a maminku, bez ohledu na to, jaký k nim máme jinak vztah Wendy - on i ten pocit klidu je pomocí A k těm šancím: [i]Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: "Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Až sedmkrát?" Ježíš mu odpověděl: "Neříkám ti, že až sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.[/i] Mt 18, 21 - 22 Spíš mi připadá těžké zvolit správnou formu té šance, živit zadarmo někoho, kdo dělá neustále průšvihy a škodí samozřejmě není dobré. Nábytková farma vypadá sympaticky. prosinec 15, 2009 10:49 Ano, když svůj problém nahlas definujeme : wendy a někomu ho svěříme, i to je pomoc. Ať je to zpovědník nebo kamarád, matka nebo Bůh. Znáte to - Sdělená radost dvojnásobná radost, sdělená bolest poloviční bolest. A čtvrtá, stáprvá nebo sedmdesátkrát sedmá šance pro někoho, kdo o to nestojí a nepomůže mu to - to je mrhání energií, kterou by bylo lepčí nasadidt někde jinde. Protože nejsem Bůh, mohu být tak neslitovná. prosinec 15, 2009 11:25 ... : mia našla jsem si na netu povídání o farmě, perfektní nápad. Smekám před těmi, kteří dokáží nezištně pomáhat v dnešní době lidem ne úplně tak perspektivním, lidem na okraji společnosti. Není ostuda upadnout, je ostuda nevstat... Tak hlavně ať tu šanci ti dotyční nepromrhají. prosinec 15, 2009 13:33 To je dobré. : Milan Zachráněný život je zachráněný pro všechny, ne jen pro toho dotyčného. On ten zachrnáněný totiž v dalším životě může vykonat ještě velmi mnoho dobrého pro jiné lidi. prosinec 15, 2009 13:48 Milane : wendy dneska máš svůj dobrý den. prosinec 15, 2009 14:06 My podporujeme projekt "Druhá šance", : bb2 http://www.sance.info/index.php. Nakupujeme od nich propisy, chodí zabalené v celofánu a u každé je podpis člověka, který ji smontoval a zabalil. Teď se dostali i do Adventních koncertů ČT, myslím že byli v druhém - otec projektu a jeho pravá ruka. Jen si - a tím prosím naprosto nechci zpochybňovat projekt Betel, to ani nemůžu, neznám je - jen si prosím vždy důkladně ověřte, zda je to skutečně tak, jak je to prezentováno. Moji rodiče mají také poměrně dost starožitného nábytku, a když byl otec dlouhodobě pracovně v Praze, mamku navštívili několikrát pracovníci tzv. charitní organizace, s letáčky, odznáčky s logem, z rukávu sypali příběhy o tom, kterak je samé tento projekt z ulice a drog vytáhl - no marketing propracovaný do puntíku. Vyprosili si od ní několik kusů nábytku,prý za podobným účelem výše popsaným. Nakonec se ukázalo, že jsou to obyč obchodníci, prodávali to do starožitnictví. A doplatili na to samozřejmě poctivci, protože máma od té doby nikomu ani kačku, jen dms na adventní koncerty, a to jen dokud je provází trio K F K. prosinec 15, 2009 14:54

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment