Dobré rady, to je moje. Jsem úplná studnice nápadů, respektive mám obrovský šanon, nabitý nejrůznějšími domácími vylepšeníčky, nápady pro kutily, báječnými recepty... Pěkně roztříděné a ve stejné nedotknutelnosti, jako v den, kdy jsem tam ten který výstřižek vložila :-))) Ale ne, tak zlé to není, přeci jen jsem něco zkusila. Například:
Například tu procedůra se zelím. Ano, musím se pochlubit, nakonec jsem měla fakt koberce nádherně čisté.. Ale: ono to zas nebylo až tak jednoduché... Byl večer, rodinka spala a já měla čas na experimenty. Vzala jsem tedy pytlík se zelím, vyždímané zelí rozhrnula na pruh koberce a rukou přičinlivě valila, drolila... Nevzdávala jsem to po prvním neúspěchu a vzhledem k tomu, že jsem si pro první pokus vybrala kobereček malý, měla jsem ho cca za 15 minut pozelovaný. Odzelit ho bylo už těžší. Nakonec jsem se ho - bydlíme v přízemí - rozhodla vyklepat z balkónu. Ovšem, klepat tiše, bylo kolem jedenácté... Zelí ubylo, odér zůstal. Ráno manžel, procházející do koupelny, jásavě odtušil: "Jé, máme zelňačku, můžu si vzít?" Všechno jsem vysvětlila, polévku slíbila na večer, děti vyexpedovala do školy a školky a odnesla kobereček do prádelny. Tam jsem ho prolila teplou vodou, pocákala rozvařeným mýdlem a cca za hodinku zaklekla a kobereček vyrejžákovala, pak hadicí hodně moc vystříkala, hodila přes lavici, aby vykapal, odnesla na balkón, přehodila přes zábradlí... Večer byla zelňačka a na zemi zářil kobereček jako novej, jak z obchodu přinešenej. Od té doby jsem si koberce prala v prádelně... Nejhorší není to praní, ale dopravit je těžké vodou ven. Ty velké jsem sušila za domem, přehozené přes sušákové tyče, případně na trávníku. "Skorosuché" jsem doma položila na podlahu, kraje zatížila prkny, na ně nastavila různá sousoší z knih, těžkých hrnců atd., aby uschly rovné, nezvednuté. Ufff.... Ale byly pokaždé nádherné, ty moje koberce milované... Dnes bych to už fakt neriskla. Teď zrovna řeším problém, jak a co udělat s "ohlodaným" obšitím a třásněmi... A návody na cvičení...?Jé, já jich mám tolik moc... Dokonce, než má drahá dcera odlétala do svého nového života za převelikou louži, natočila extra pro mě videokazetu s návodným cvičením "extra pro maminku". Za těch osm let jsem si ji dala do videa asi třikrát. A to ještě jen kvůli tomu, že během cvičení má neskutečné, téměř nepublikovatelné vejšplechty... Další kazetu, spolu s nějakými gumami, jsem dostala od manžela, té jsem viděla asi prvních deset minut. Pak už mě začalo jen z dívání všechno bolet. Ale když jsem teď četla tu velezajímavou reakci od NČ... Tudíž jsem si řekla, že dozrál čas. Slibuju, že občas něco vhodného a podnětného z té nápadové studánky "vylovím" a přenesu na kudlanku. A dá-li pámbu a všichni svatí, snad z toho něco i zkusím. Nu, dnes například jdu dělat sulc. Našla jsem tam totiž jeden fakt báječný recept, ale nemám k němu fotky, takže se musím obětovat... Jestli se mi povede, zítra ho tu uvidíte :-))) d@niela
|