|
 Jak tak čtu vánoční příběhy Kudlanek, mám pocit,že jsme tenkrát nejen že všechny jsme chodily ve stejných tričkách a kozačkách (červených, gumových na zip, nahoře s kožešinkou), ale že jsme měly i stejné mámy.... Moje snad úplně nejstarší vzpomínka je na Vánoce u babičky. Pamatuji si z nich vééélikánskou nafukovací oranžovou - nejspíš žirafu.
Ta pak zřejmě patřila mé mladší sestře, protože pro mě by ta hračka už byla asi nepřiměřená... připadala mi obrovská, dnes myslím, že mohla mít tak ¾ metru... jak já byla stará, to už vůbec netuším. Nu, a nejzvláštnější vzpomínka je na stromeček, který druhá babička s dědou zavěšovali v kuchyni ke stropu. Měli ve stropě zapuštěný hák a já, po zbytek roku, když jsem někdy v kuchyni spala, na něj koukala a pořád přemýšlela nad tím, PROČ ten stromeček musí na tom háku viset. Babička jej zdobila starými ozdobami, ptáčky na skřipcích a mně se ty ozdoby vůbec nelíbily..(co bych dnes za ně dala!!). Je mi líto, že se nezachovaly dodnes.  Moje máma byla taky uklízecí typ, leštila děsně i během roku, před Vánoci to tuplem gradovalo. Kudlankami zmiňovaná Diava smrděla celým barákem, sklo a porcelán se blýskal v sekretáři a táta raděj prchal na pivo. Cukroví moc neuměla, pekla asi tři druhy - vanilkový, kokosový a pracny. Ani jedno z toho nám moc nechutnalo, tak jsme ani nijak zvlášť neujídali... Pekla spíš z povinnosti, dlouho do noci a byla u toho nervózní a vzteklá, takže já dodnes v pečení vánočního cukroví nevidím kdo ví jakou romantiku a rodinné štěstí.
Stromeček jsme mívali fakt originální. Otec svařil kovovou konstrukci, v podstatě zužující se tyč s navařenými rourkami,do kterých pak už jen upevňoval odzdola nahoru zmenšující se smrkové větve... Pak jsme ho se segrou zdobívaly na Štědrý den a při tom koukaly na pohádky, takže to často trvalo několik hodin... K večeři býval kapr, toho my ale moc rády neměly, takže časem k němu přibylo i filé. Otec nás schválně napínal a jedl hodně pomalu. Pod stromečkem toho moc nebývalo. Jednak naši stavěli barák a pak taky můj otec nebyl chlap, co by domů donesl moc peněz; jo, máma to s ním neměla lehké... Párkrát se taky stalo (a stává i dodnes), že během odpoledne začal slavit Vánoce soukromě ve sklepě, při domácky vypálené slivovici a pod stromečkem pak bývalo pěkně dusno. Navíc on nikomu dárky nedával, takže tam máti mívala jen drobnosti od nás (například ruské voňavky, zářivě oranžové rtěnky, kazety s mýdly či vlastnoručně vyrobené chobotnice z chemlonu...). Jen jednou jedinkrát pamatuji, že dostala zlaté náušnice, otec je zavěsil v malém balíčku na větvičku a celý večer si jich nikdo nevšiml... upozornil na ně až tehdy, když měla máti opět nafouknutou pusu - ale poetika i radost byly pryč... Opravdu hezké Vánoce mi začaly, až jsem měla svoje děti. Pravda, s gruntováním jsem tenkrát taky blbnula (jednou tak, že jsem až dostala zánět šlach, dostala na ruku sádru a užila si své nejkrásnější a nejpohotovější svátky). Cukroví už dlouhá léta řešit nemusím, má sestřička je v tomhle naprostý blázen, peče snad 20 druhů a dostávám od ní vždy nejmíň tři krabice. Jsem ráda, protože (ač třeba jinak svým hladovým pubertálním synům peču 3krát do týdne nějakou buchtu a baví mě to) mi tohle přijde spíš jako povinnost než radost, a tím se mi to tak nějak příčí. Nejsmutnější Vánoce jsem měla tři měsíce po rozvodu. Ne proto, že by už rodina nebyla pohromadě, hodně se mi rozpadem manželství ulevilo, ale proto, že mladší syn byl tenkrát na Štědrý den u svého otc a já poprvé o těchto svátcích bez něj. Brečela jsem skoro celý den... Tehdy jsem si uvědomila, jak zbytečné jsou všechny ty věci okolo - hory jídla, které se třeba i vyhodí, kopy drahých dárků, honosná vánoční výzdoba - když člověk nemůže být pod stromečkem s tím, s kým by chtěl... Letošní vánoce budou u nás po materiální stránce hodně hubené, především proto, že jsem od exmanžela už tři měsíce neviděla ani korunu alimentů. Možná si kluci uvědomí, že ne všechna přání musí být splněna, že i malá věc, když je věnována s láskou, může být velkým darem. A - možná třeba ne. Každopádně já budu moc ráda, že jsem s nimi a že jsou zdraví.. Iva
|
