|
 Ahoj, tak jsem dostala pár dotazů, telefonátů atd. atd., co že se mnou je. No - nějak se toho na mne sesypalo víc než moc a připadám si jak svázaná, hozená do tůňky... Vím, že bych tohle zvládla, tamto by šlo, tohle je v podstatě jednoduché - jen - jsem ale svázaná... Že by podzimní depka? Ne, spíš bych řekla, že tisíckrát nic umoří i osla, natož jednu ženskou. Mám toho v poslední době všeho až nad hlavu.
Plno prkotin, mezi nimi i pár "větších" problémů... Teď, například, ta operace očí... Vím, že je to zásah konečný, a že tedy záleží na mnoha jednotlivostech. Tak se snažím nic nepo... Ale po té poslední kontrole (posledním vyšetření před operací) se necítím nějak moc dobře. Protože nakonec dopadlo (zatím) vše tak, jak jsem nechtěla. Ano, uznávám, že jsem se předem dívala na různé stránky na internetu, abych se o tom dozvěděla co nejvíc. Pochopila jsem, že to vlastně není dlouhotrvající operace, pochopila jsem, že je zákrok nevratný. Paní doktorka mou snahou moc nadšená nebyla - "No, to mám moc ráda, tyhle internetové doktory...", řekla s úsměvem, když mi na malém modelu ukazovala, jak se operace bude konat. Také jsem se dozvěděla, že člověk zase nemůže být tak moc náročný a já jednoznačně patřím do té "věčně nespokojené a kritické skupiny". Požadovala jsem totiž, abych dobře viděla na monitor, nemusela se při tom ohýbat a téměř tisknout obličej na obrazovku - "Tak si tu tedy sedněte k počítači, a zkuste si to, vidíte, přečtete to bez brýlí a tak to bude i pak" - jenže já opravdu nechci sedět předkloněná s hlavou maximálně 20 cm od obrazovky! "A po místnosti taky nebudete potřebovat brýle, vždyť přeci doma víte, co kde je... A ve vašem věku toho už asi do budoucna venku taky moc nenachodíte." Nějak mi to připadalo všechno diametrálně odlišné od toho, co jsem se na internetu dočetla: že je kvantum všemožných čoček, že se dá vybrat ty, které člověk pro svou práci a budoucí život bude potřebovat. A také jsem si jich pár i zjistila - jejich názvy atd. (Mj. asi bych měla dodat, že se jedná o operaci šedého zákalu.) Ovšem, nic takového jsem se nedozvěděla. Jen, že si to všechno musím rozhodnout sama, vybrat sama, že to za mně nikdo dělat nebude. Ano, a to je právě to, čeho jsem se nejvíc bála... Protože jak si mám vybrat něco, čemu nerozumím? Copak jsem optička? Ale dvoulist, kde na jeden a půl straně jsou napsány všechny případné komplikace, všechny možné případné obtíže a nevratné průšvihy, které při operaci i po ní mohou nastat, jsem musela podepsat (ale ano, nikdo mne k tomu nenutil, jenže bez toho se operace nekoná). A tak si tu sedím, a vůbec nevím, jaké z těch mnoha čoček, které jsou (v současné medicinské vědě a v naší zemi) k dispozici, budu v očích mít. Prý si mohu sama vybrat a rozhodnout - ještě v tu chvíli před operací. Najednou mi to připomnělo náš dávný první zájezd do NSR. Doposud jsme byli zvyklí koupit si "kafe". Ale tam byl celý obchod věnovaný kávě - nejrůznější druhy, příchutě, nejrůznější balení... A my tam stáli a nevěděli, jaké si najednou koupit. Tak - jeden hezký balíček jsme vybrali, doma kafe uvařili a vypili... Jenže - oční čočky, to je přeci jen něco jiného... A jak všude říkají, záležitost na "až do smrti". Teď víte o jednom z mých současných trápení - bohužel, je jich víc. Ony jsou ale nepříjemné i prkotiny, když se jich navalí na jednoho větší várka... Tak vidíte, ani já si občas nevím rady .... d@niela
|
Komentář příliš krátký????
